Fany

Obě stařeny tu připomínají ,,vokoralej chleba", ale hrát ještě nezapomněly. Bohdalka si dala Rákosníčka na živo, Jirásková patrně čerpala z předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové. A taky tam běhá psík. Stejně jako Donutil, který se zatím nestihl nacpat snad jen do příhod dráčka Soptíka. Nevím co, ale něco mi na tom těžce dojalo. Patrně má laktace dostupuje vrcholu. (10.04.2013)

Abych řekl pravdu, tak moc dobře nechápu, co je na tomto filmu tak špatného, že je dost často hodnocen dvěma hvězdičkami apod. Už je to hodně dlouho, co jsem Fany viděl naposled a určitě to časem napravím, nicméně doposud se jedná o film, který se mi vždycky po všech stránkách líbil a dokázal mě dojmout. Takže celkem pochybuju, že po dalším shlédnutí změním názor... (03.12.2006)

Vy jste anděl. Ne, já jsem Fany. Hodně překrásný a jak koukám, hodně podhodnocený film. Jiřina Bohdalová dokazuje, proč je u nás jedna z nejlepších hereček, a že má navíc, než jsou přitroublé novácké estrády. Jiřina Jirásková zde předvádí výkon hodný paní herečky. Tento film je tak jednoduchý ale zároveň geniální! Málokdy si jsem jist plným hodnocením, než u tohoto filmu. A zůstává mi záhadou, proč to není v červených číslech. (12.08.2008)

Smutný, melancholický příběh plný skvělých hereckých výkonů v podání Jiřiny Bohdalové a Jiřiny Jiráskové. bohužel ale, jde též o film, který nemá žádnou honosnou dějovou linku, naopak působí minimalisticky, což je též hodno chvály, ale na druhou stranu po jednom zhlédnutí postrádám motivaci film znovu vidět. Navíc se tu a tam viditelně ždímají násilně emoce. Hlavně co se týče skrze vztahy se zvířaty. Suma sumárum, hezký český lepší průměr. Na dopoledne kvalitní podívaná u žehlení. 70% (03.05.2021)

Čím jsem starší, tím více se utvrzuji ve zkušenosti, že úspěšné prezentování kladných stránek života je v současném umění činem, který se pohybuje někde mezi psychickou úchylkou a protiprávním aktem; v každém případě je to vykládáno jakon epřípustná výstřednost. Nositelům těchto názorů nic nevyčítám; jsou jen zobecněním všeobecného marasmu, v němž žijeme všichni bez rozdílu. Zápory, vytýkané FANY, lze plně vztáhnout i na RAINMANA. Jiří Hubač je jedním z našich nejlepších dramatiků a před časem napsal jinou prvoplánovou inscenaci-drama: NEZRALÉ MALINY, v nichž starý Pešek dokonce vzpomíná s něhou na revoluční levicové mládí své postavy (obdobné založení má i Procházkova a Kachyňova skvělá KRÁVA). Komorní drama, rozpoutané Kachyňou, je pochopitelně neseno sluncem mimořádného výkonu Jiřiny Bohdalové, která tu nad jiné výrazně prokázala univerzálnost svého hereckého rozměru. Není však zdaleka osamělá: skvělou protihráčkou je jí složitým vývojem své sebeneúprosné postavy Jiřina Jirásková, svou blazeovaností nepřehlédnutelný je také její milenec a poněkud líný podřízený Martina Huby a zapomenout není možné ani na Donutilův herecký koncert v roli sytě spokojeného samolibého kostelníka, který svou hloupostí zaviní jeho vykradení za bílého dne. Výborný je i čtyřnohý "pan divoký". Skvěle vystavěný závěr s Faninou smrtí i strmá, paralelní vzestupná křivka vnitřního sestřina vývoje vhánějí slzy do očí. Karel Čapek kdysi napsal, že každý slušný člověk je sentimentální; z tohoto pravidla se vymyká jedině darebák. Současný člověk posledních dvou století však v drtivé většině případů darebákem není; je jen chronicky nemocný a pro neustálá civilizační traumata všedního dne zapomněl, co to je skutečná bolest a skutečný cit. Být chuďáčkem automaticky neznamená být vždy a všude a priori hlupákem a blbečkem. Je to složitější a lidská duše je zranitelnější i silnější, než si zpravidla myslíme a dokážeme představit. Doufám v jedno: že prvoplánových přístupů jako je i tento Kachyňův, nebude v našich životech nikdy dost. Tak krásných, tak nadčasových, tak nezapomenutelně působivých. (10.08.2008)