Láska

Báseň, kterou za pomoci svých výrazových prostředků napsal film (prostřednictvím pana Kachyni). Je čistá, neředěná, bez zbytečných příměsí ... a mezi námi: Trocha poezie nikoho nezabije. Nějak jsem nepostřehla, že by "postrádala osobitost" a vyznačovala se "křečovitou stylizací", ale kdoví ... třeba nemám ta správná měřítka k posouzení (a odsouzení) Kachyňových "normalizačních" snímků ... :-) (31.05.2010)

Rozpačitý film, který právem zapadl. Nesmyslné střídání barevného a čb obrazu (to mohl raději zústat celý čb), hodně trapné a křečovité „snové“ sekvence a hlavně papírem šustící dialogy. Kromě Jarky Schallerové nemají herci bohužel co hrát, jen tak existují a "hrají" svým exteriérem. I mistr se holt někdy utne. Tohle opravdu není Kaychyňa v nejlepší formě. (06.08.2011)

Vizuálně vysoce nadprůměrné - zaujme především významné používání barevných filtrů přes černobílý obraz, čili technika používaná v němém černobílém filmu a v kontrastu k ní křiklavě barevné pasáže. Oproti zvyklostem je ale "šedá" realita podáváne černobíle, kdežto sny dokonale barevně. Dalším pozitivem jsou výborní herci: neodolatelná Jaroslava Schallerová a vynikající Oldřich Kaiser ve svém filmovém debutu. Na druhé straně bohužel obvykle nevýrazná Milena Dvorská a extrémně nesympatický František Velecký. Každopádně, ačkoliv scénář místy poněkud drhne, jde o povedený snímek, který není radno přehlížet. Ještě k rozšíření textu distributora (ten je poněkud zmatený): Andrea žije s rozvedenou maminkou na malém městě, přičemž se k nim náhle stěhuje Petr se svým otcem, bývalým hokejistou a současným alkoholikem. Rodiče prožili v mládí románek, na němž chtějí teď postavit manželství. Jejich děti k sobě nejprve nemohou najít cestu, ale po nedlouhé době se věci mění... (25.08.2008)

Láska. Je možná něco jako tajemství... nebo touha. Snad štěstí. Život. Hledání. Touha po kráse. To všechno... Typická Kachyňova filmová poezie ve víru lidských problémů, úvah a snů, v příjemných rodinných epizodkách o hledání a objevování lásky v bludném kruhu dvou generací. Tak jako člověk běžně hledá cestu k jistému člověku, všichni hledáme i vzájomné porozumení a lásku. Ta se po dostatečném může leckdy objevit i tam, kde dosud panoval chlad či nenávist. I v takových obyčejných příbězích našel Karel Kachyňa během omezených tematických možností za normalizace jedno ze svých útočiští... . . . Hodnotím plnou palbou za scénář Oty Hofmana! Co se týče dialogů, vykreslení vztahů mezi mládeži, rodičemi a množství z načrtnutých problémů každodenního života, nemám vůbec pocit, že tomuhle filmu je dávno přes 40 let. Na normalizační film ze současnosti překvapivě žádné soudruhování, naopak se v snových scénách objevují motivy hippies(!) a často znějící bigbeat. Mimochodem hned bych si zašel k Petru Bruknerovi mladšímu s magneťákem přehrát Prší, prší :o) , tenhle song od Bukanýřů totiž není (mimo ukázky z tohoto filmu) vůbec nikde k dispozici. :-))                                     . . .                   Žánr komedie zde sice není uveden, ale o chvilky odlehčené humorem zde vůbec není nouze. Krásná Jaroslava Schallerová ve dvojici s hereckým debutantem Oldřichem Kaiserem si nic nezadají s osvědčeným Veleckým a Dvorskou. Přemixovaných vizuálních a hudebních filtrů je tu v podobě dobových experimentů někdy až moc, ale v doprovodu hezkých variací na lidové písně (v podání Bukanýřů s krásným sólovým hlasem Hany Buštíkové) nespostrádají své kouzlo. Při opakovaném zhlédnutí mě opět dostalo, jakou propracovanou symboliku ukrývají některá starší filmová dílka, například když se bývalý milenec stěhuje ke své dávné lásce a donesou do předsíně nábytek, rozbije se váza na stolku; když se pak ke konci filmu rozhodne odstěhovat zpátky a nese v euforii tašky směrem do auta, rozbije se památná rodinná plaketa... Jinak řečeno každá změna již zavedeného pořádku přináší do života vedle pozitivních účinků i nějakou tou tíseň. Láska je příjemným filmem pro celou rodinu, ale rozhodně s hlubším podtextem navíc. 90% (05.02.2017)

Vcelku průměrné rodinné drama, které se za každou cenu snaží působit jako něco víc, možná proto je tu zmíněna i kategorie "poetický". To však znamená náhodné střídání barevnosti obrazu a pak záběry na polní aktivity, což asi mají být snad až snové výjevy, ale ve skutečnosti jsou to záběry na partu teenagerů (včetně Krause a jeho bandy ze Saxány) co různě skotačí po strništi za přítomnosti různých rekvizit. Někdy jsou to elpíčka, jindy dechovka, bicykly a také až absurdní hopsání na skákacích míčích. (12.11.2020)