Táta je doma 2

O niečo horšie ako jednotka, ktorá oproti tomuto mala ešte výhodu relatívne neopozeraného nápadu. O najväčší balík srandy sa tu postaral hláškujúci Mel Gibson, ktorý úlohu nevrlého deda zahral so svojou typickou komediálnou charizmou. Narozdiel od toho druhého (John Lithgow), ktorý mi tu pripadal až moc slizký a charakterovo až príliš iracionálne strelený. Našťastie nuda tu nehrozila, takže s čistým svedomím môžem hodnotiť priemerom. Len dúfam, že už trojka nebude. 60/100 (18.02.2018)

Feliz NaviDADS! Vánoční hašteření spoluotců a spoludědů jede na houpačce vtipu (situační humor dobrý, jak se moc mluví, začne to skřípat), netlačí se na pilu morálních ponaučení a vše vyvrcholí medovou scénou se slavným Band Aid songem, kterou naštěstí vždy v ten pravý moment něco shodí. Dusty Mark jako Bono obstál, ale spíše by mě zajímala ta akční pecka Missile Tow s Liamem Neesonem. Ostatně, na planetě Zemi není lepšího táty a třetí díl se nabízí.. P.S.: Neuvěřitelné! Will „Guareza“ Ferrell nevystavil na odiv své srstnaté tělo! Mé modlitby a prosby byly vyslyšeny. Děkuji ti, Ježíšku.. (27.11.2017)

Vznik druhého dílu je mi záhadou, první byl hrozná ptákovina. V druhém tu máme táty naších tátů (stejně jako v Matkách na tahu 2 jsou matky matek) a na scénu se dostává Dustyho táta Mel Gibson. Mel to drží celé nad vodou a je to díky němu i koukatelné. Přeslazený konec v kině to dost zabíjí, ale co čekat od vánoční komedie. (10.04.2018)

Někomu je špatně z brutálních hororů, jinému zas třeba z nějakých mrazivých dramat, no a mě je špatně z filmů jako je právě Táta je doma 2. Už jednička mi dala tedy upřímně zabrat, ale furt to ještě bylo snesitelně únosné, a to i přes ten krutě nechutný, happyendový závěr, to jsem ale ještě zdaleka vůbec netušil, co si tvůrci přichystaly do tohoto druhého pokračování. První hodinku jsem tedy se skřípěním zubů ještě dal, zápletka byla sice totálně plytká, nevýrazná, nudná, bez vtipu a bez tempa, pak však přišla polední třetina filmu, a jestli z tohoto zážitku vyváznu bez nějakého hlubšího traumatu, či doživotních nočních můr, tak budu fakt sakra rád. Sice chápu, že pro tyto rodinné pičičárny mají amíci slabost, a zvlášť o vánocích, kdy se všichni mají tak moc rádi, jsou tak hodní, tolerantní a sebeuvědomělí, ale čeho je moc, toho je příliš a tady to usmiřování v multikině byl jeden z mých nejděsivějších filmových zážitků vůbec. Neskutečně nevkusné, bez jakýchkoliv mantinelů, nesoudné a maximálně trapné a jak neskutečně to bylo pořád a pořád natahované, brrr, ještě teď se mi chce blejt, velebnosti. A jestliže jsem v komentáři k prvnímu dílu zmínil, že nechápu, jak a proč se k něčemu takovému má potřebu upisovat zrovna Mark Wahlberg, tak tady mi šla z něj hlava úplně mimo, neboť všech těch zvratek a teatrálních projevů a gest byl hlavním protagonistou právě on, a tohle mu tedy vážně jen tak neodpustím, takhle se ztrapnit, to musel dostat pořádnej ranec, k tomu musí mít už člověk totiž sakra pádný důvod. To samé by se dalo ale říct i o Melu Gibsonovi, i když on se tu držel přeci jen krapet pozpátku, což ho zachránilo před pádem do pekelných kotlů. Každopádně, Táta je doma 2 je nesnesitelný humus nejnevkusnějších kvalit, totálně nesoudný malér, bez vtipu, bez nápadu, a naopak s tunou trapností a kýčů, již něco takového nechci už prostě nikdy vidět!!! (17.08.2018)

Potěšení z filmu umožnila skutečnost, že jsem táta, jsem doma skoro nepřetržitě a na své milované filmy koukám, když mé (milované) děti spí. Jsem jednoduchý člověk, takže k pobavení postačilo, že lapálie prezentovali hezcí, bohatí a nadaní lidé. A od všeho a všech mě dělila neprostupná mříž obrazovky. Zápletka dvojky vaří primitivně vtipnou kaši ze tří ingrediencí: 1)Bezmála skandinávské zápletky ve stylu rodina je od toho, abychom se v jejím lůně nenáviděli resp. osvědčené výbušné situace setkání příslušníků napříč generacemi. 2)Nevyhnutelných vánočních lapaliích, které posloužily stejně dobře Chrisi Columbusovi, Chevymu Chasovi, Stevu Martinovi a mnohým dalším. 3)Střetu výchovných přístupů od progresive fatherhood po starou dobrou nakládačku a ve výchově nenahraditelný nástroj ponižování. Přestože jsou první dvě ingredience nové resp. nově vypůjčené a existuje tedy pokus vyvařenou tekutinu sytit z jiných zdrojů, biják působí mírně redukovaně - rozšíření základního konfliktu mezi různě sráčovitými otci na větší počet jinak dementních rodinných příslušníků ubírá prostor zejména Ferrellovi, z jehož pera bezpochyby pocházejí nevtipnější okamžiky. A také proto, že ani Gibson, ani Wahlberg nejsou takoví lotři, jakými bývali Stiller, de Niro či oni sami v časech televizního vysílání Rona Burgundyho. I tak bez potíží poživatelné: Když je táta doma, nemusí být jeden doma na Vánoce sám. (23.12.2018)