Práče

Po všetkých tých depresívnych a tragických vojnových filmoch dobre padne Kachyňov pohľad detskými očami ako VOJNA HROU. Chlapec Franta, sirota z koncentráku, je celkom veselý, šikovný a vo vojenskej práčovni pomáha, ako vie. To mu veľmi skoro už ako vojakovi elévovi nemôže stačiť, no nevie, že zbrane deťom do rúk nepatria a tak mu často ide o holý život. Aj to je ale brané skôr rozprávkovým štýlom a tak som sa ani trochu neobával, že by sa mu niečo mohlo stať. Optimistický film o vojne s Menšíkovým humorom a dobrými detskými hercami mi síce nepriniesol maximálny zážitok, ale nadpriemer to určite bol. –––– To jsou takový baráky a do těch zavírají lidi, víš? Kolem je plot z drátú a nikdo nesmí ven. Všichni mají hlad a chtějí domů. (05.06.2015)

Mam rad praci Karla Kachyni a jeho vykresleni pribehu. Pokud budeme Prace vnimat jako rodinny/detsky film, pak je vse v poradku a myslim, ze i po letech se snimek, zvlast chlapcum bude libit. Jinak bych ale film vubec nezaradil jako valecny ci drama, to by bylo hodne spatne. Parta hodnych strycku co na fronte perou docista do cista, myslim, ze se film mohl dotknout vojaku, bojujicich na vychodni fronte. Ne vsechny herecke vykony byly dobre, vynikajici byla Maruska Magdolenova. Priznam se, ze jsem mel problem s postavou Frantiska, ktery nenesl ani minimalni znamku pobytu v koncentraku ( s vyjimkou cisla a pohmozdenin na zadech ) a choval se jako rozmazleny spratek, kradl naboje, zbrane, hazel po holce jablkem, delil se tak, ze si vetsi kus nechal... Zaver byl ale, az pohadkovy a Kachynsky, vice jak tri hvezdicky ze sebe ale nevymacknu. (24.03.2009)

Dva roky před tématicky podobným Tarkovského Ivanovým dětstvím natáčí Karel Kachyňa Práče, film válečný, přesto film poetický, film zachycující válku dětskýma očima, a hlavně film neméně dobrý než Tarkovského legendární a mezinárodními cenami ověnčený snímek. Nejsilnější je v obrazech ryzího dětského světa, třeba ve scéně, kdy Marijka objeví na Františkově dětském předloktí vytetované vězeňské číslo z lágru a on jí v intencích dětského chápání vysvětluje, co to koncentrační tábor je... Kachyňa se k modelu světa viděného dětskýma očima vracel opakovaně (Ať žije republika, Vlak dětství a naděje, ale i v dalších filmech s mimoválečnou tématikou) a tady ho použil vůbec poprvé, je to možný únik těžké době, která umělecky přála dosud jen ryze schematickým dílům, rok 1960 už byl ale prodchnut (zatím jen velmi nezřetelně) počínajícím táním tuhých politických poměrů 50. let a tak se Kachyňa pokusil v Práčeti o úkrok ze schematické kinematografie té doby - jeho druhý válečný film již stojí někde mezi 50. a 60. léty, tedy dobou schematismu a výrazné umělecké svobody. A možná právě díky tomu Kachyňa upřednostnil ve své tvorbě poetický rozměr, natočil o válce v podstatě milý film, s vynikajícími dětskými hrdiny a přijatelnou dávkou patosu, který na samém konci příběhu získá až rozměr národně obrozenecký... (18.11.2013)

Je úplně jedno, zda se jedná o film ze západní nebo východní fronty. Pro mne je důležitý příběh, který z filmu vyplývá, který popisuje lidskost, která z filmu vyznívá. Žádná válka není dobrá, protože ničí rodiny, dělá z lidí ještě větší zvěř, než sami jsou. Z války nemůže vzniknout nic dobrého, ať si to zdůvodňuje kdo chce, jak chce. V tomto filmu jsem viděl drobná hrdinství lidí, kteří byli hrdinové, i když nebyli v první linii. (30.09.2009)

Jakožto milovník českých válečných filmů (samozřejmě kromě Klíče a dalších paskvilů) jsem si tenhle snímek nemohl nechat ujít. Atmosférou mi trochu připomínal Krále Šumavy a Ať žije republika. Druhému zmiňovanému nesahá ani po kotníky, ale s prvním se může směle měřit (teda krom míry propagandy, tam Král Šumavy vede). Herecké výkony jsou přizpůsobené mladšímu publiku, nejlepší je pochopitelně Menšík (já toho chlapa fakt miluju, kam strčí čumák, tam je o zábavu postaráno). Velmi dobrý herecký výkon předvedl také Michal Koblic, který dospělým hercům zdatně sekunduje. Jelikož se však jedná o film pro děti, plný klišé, dávám jen čtyři hvězdičky, protože po bok Ať žije republika ten film postavit nemůžu. (30.07.2010)