Gieokeui bam

Tak zase budem za kverulanta, ale toto sa vôbec nepodarilo. Pribeh o tragickom prepleteni osudov dvoch rodin je prvu polovicu filmu podany ako Hitchcockovsky thriller. Dokonca aj hudba neraz pripomina Herrmannove motivy. Hlavny hrdina postupne zistuje, ze v jeho rodine nieco nesedi. Bohuzial je to podane tak strasne vazne a nasilu sa tlaci na napätie, ze ja som sa nonstop na vsetkych tych nezmyselnych lakackach smial. Dokonca som prakticky okamzite odhalil co je v jeho rodine v neporiadku. Akurat som samozrejme nepoznal motivaciu tych ludi preco to robili. Tu sa zacneme dozvedat celu druhu polovicu filmu, ktora je jednou nekonecnou a totalne absurdnou vysvetlovackou plnou nepravdepodobnych nahod. Ak by sme sa dozvedeli, ze za vsetko môzu mimozemstania alebo iluminati, tak by ma to uz vôbec neprekvapilo. V prvej polovici filmu som sa bavil aspon na ucet tvorcov a ich prehnanej snahy o seriozne vykreslenie pribehu. Druha ma tym nekonecnym vysvetlovanim zacala nudit az otravovat. Ale posledna scena v ktorej sa ukazuje totalne absurdna prepletenost osudov tych rodin ma zase rozosmiala, tak tomu nakoniec dam aj tu tretiu hviezdicku. Divak sa pri tom urcite zabavi. Ci uz tuto absurdnu zapletku prijme alebo sa bude bavit na jej ucet. Podla mna by film snad lepsie fungoval ak by bol podany chronologicky. Alebo ho natocil nejaky ovela lepsi reziser typu Alejandro González Iñárritu. 5/10. (17.03.2018)

Zde není, co namítat, nic, co vyčítat, zde je všechno správně. Nejpromyšlenější film z Jižní Koreje a celkově z celé kinematografie, co jsem kdy viděl, tohle těžko někdo dokáže překonat. První půl hodina se jeví, jako takové rodinné drama, poté ale přijde spád všemi možnými způsoby, které nejdou předvídat. Snímek vás emocionálně chytí za všechny smysly a přestanete dýchat. Hlavní postava do detailu vykreslená, sympatická a její osud je až do nebe volající. Vrcholící film každou minutou, tam kde si řeknete "stop, sakra, tady není snad ještě, co vymýšlet, ne?" přijde další šokující rána. Od začátku do konce pulzující zážitek, kterej se nezastaví svojí dostačující stopáží. Správně v několika momentech brutální a nekompromisní, ale to je jenom taková třešnička na dortu, která mě poprvé v životě ve filmu nezaujala, tak jako celkové pojetí všech událostí. Soundtrack nádherný, kamera perfektní, herci správně vybraní. Mindfuck jak má bejt. Člověk ze začátku nedokáže rozpoznat, jestli kouká buď na horor, drama, nebo thriller, protože všechno se jeví podobně, dokud nepřijdou závěrečné titulky, u kterých se konečně můžete nadechnout. Snímek, kterej si určitě pustím ještě několikrát. Asi se odteď každej den budu modlit ať Hang-joon Jang zase něco napíše, protože prostě jednoduše wow, klobouk dolů. Oficiálně zasloužené místo v topce mých nejoblíbenějších filmů všech dob. Pět hvězdiček je málo. (08.06.2022)

Vskutku chytře vystavěný a zručně natočený psychologický thriller, mí Korejci mě opět nezklamali. Pomalé tempo, klidná kamera, ponurá atmosféra, mysteriózní až horrorový děj a jedna tak extralibová lekačka, že jsem z ní měl zvýšený tep a doznívající husinu asi deset vteřin. Čím blíž závěru, tím víc se mysterióznost až horrorovost vytrácí a rozuzlení (které jsem částečně uhádl už brzy) je vcelku prozaické. A já si přiznal, že už jsem přece jenom viděl působivější korejárny a pátou hvězdu nechal v měšci. Ovšem pro typicky asijské unhappyendy mám velkou slabost. (09.03.2018)

Tohle byla od jihokorejských soudruhů pěkná zákeřnost. Čekal jsem předvídatelný děj a tradiční korejské přehrávání a pitvoření, namísto toho jsem dostal perfektně fungující thriller, u kterého jsem chvílemi nebyl jistý, jestli jsem já opravdu já, nebo jestli se náhodou někomu (případně i sám sobě) zrovna nezdám. Ani teď si tím nejsem jistý, a to mě ještě čeká lustrace mých nejbližších, čekám, že to u nás celé zakončí vichr z hor. (10.01.2020)

Zaujimavy namet i prevedenie. Trosku mi prekazali pridlhe a prvoplanove "napinacie" sceny so striedanim dvojice kamier, ktorych bolo pozehnane a tiez niektore zvraty v zavere boli podla mna prilisnym "tlacenim na pilu". Film ma i svoje silne momenty, kedy nie su emocie az tak preafektovane. Velmi sa mi pacili dve melodie, ktore vo filme zazneju 2, ci 3-krat. Korejsky spevak z diskmanu hlavnej postavy a Blue Christmas v podani David-a Thiboult-a a pre mna neznamej, zrejme korejskej spevacky. Mierny nadpriemer. Odporucam. (08.05.2018)