Smrt krásných srnců

Knihy Otu Pavla mám rád a s filmovými prepismi jeho poviedok mám menší problém. Na rozdiel od väčšiny užívateľov sa mi viac páčili dejovo kompaktní Zlatí úhoři, než dnes opakovane zhliadnutá Smrt krásných srnců. Prekážalo mi, že prvorepubliková atmosféra nebola vykreslená Kachyňovým, ale skôr Menzlovým pohľadom, a to skôr z jeho slabých filmov (Obsluhoval jsem anglického krále). Film sa rozpadal na dve nerovnaké časti, pričom prvá bola zbytočne natiahnutá a silene kontrastná k druhej. Aj s oceňovaním výkonu Karla Heřmánka sa môžem stotožniť až v druhej časti, keď už "ide do tuhého" a Brazília je ešte ďalej. Určite ide o nadpriemerný film, veď Kachyňa podľa Pavla a s takými hercami by ani podpriemerný film nakrútiť nedokázal. Ale aj tak mám radšej Zlatých úhorov, i keď som v živote nebol na rybách. (22.02.2011)

Vážně úchvatný snímek. Akorát se divím, jaké mám nejspíše stále mezery v české filmografii, jelikož Heřmánka si zatím mohu spojit pouze právě s tímto filmem, a dále již jenom s jeho nezapomenutelným dabingem Rampy McKváka z Kačeřích příběhů... Nicméně toto občas úsměvné, občas smrtelně vážné drama má do animovaných skopičin hodně daleko. Samotného mne velmi překvapilo, jak si s mými náladami během devadesátiminutové stopáže režisér pohrává. Začátek připomíná spíše takové Kurvahošigutntag, jen aby se postupně rozpoutalo pravé peklo, jehož je Druhá Světová válka ostatně synonymem... Při tolika scénách mne neskutečně mrazilo! Občas jsem byl jako opařený při očekávání, kdy se do mírumilovné rodiny přikrade první tragédie; kdy se do poklidné atmosféry s charismatickými charaktery přikrade nějaká katastrofa. Kamera pak tento pocit jen doplňuje, protože - upřímně - občas jsem měl pocit, že sleduji spíše další digitálně-třepotavý kousek Michaela Manna. Takže jak to shrnout: Smrt krásných srnců je pěkný romantický film, roztomilá komedie, psychologická sonda i napínavé drama. Nezbývá než udělit maximální hodnocení. (16.08.2009)

Pozoruhodný byl způsob, kterým Ota Pavel dospěl ze sportovního novináře slibných reportážních próz (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) nejprve k beletrizaci životních osudů vrcholových sportovců (SYN CELEROVÉHO KRÁLE) a posléze i vlastního života. To však bohužel v době, kdy se začal uzavírat tragický příběh jeho života mezi lékařskou ordinací a občanskou existencí. Poetické vidění světa, vlastní tomuto mistru pera, beze zbytku - nikoliv poprvé ani naposled ve své skvělé filmografii - ztvárnil Karel Kachyňa. Totéž platí i v tomto případě také o Kachyňovi scénáristovi. Poetický obraz prvorepublikové reality popisovaný na životních osudech rodiny, jejíž postavy nemají daleko k hrabalovským hrdinům, dotváří skvěllé postižení genia loci Poberounčí dnes nazývaného Krajem Oty Pavla. Silné a původní je i vidění protektorátní reality, v němž se kombinuje dětský pohled "zdola" s tím věcným, oproštěným. Kombinace hrůz a zoufalého vzepětí sil u těch, které nepostihla péče nacistického "nového řádu", je dalším rozměrem skvělého díla. Mimořádné jsou i kreace Heřmánkova, Hrušínského a jak se zdá, i přehlížené Marty Vančurové. Myslící divák je tímto obrazem moudré, soudné pošetilosti nadšen a Pavel dnes na pomyslných nebesích desáté Múzy podává ruku svému autorskému druhu. A to přesto, že od premiéry uplynulo "pouze" dvacet let a fous. (01.01.2008)

Portrét tatínka Oty Pavla, "ďábelského" prodavače ledniček a vysavačů, svůdce žen, fandy boxu, rybáře atd., očima Karla Kachyni se mimořádně povedl. Panoptikum českých postaviček nádherně předvedené panoptikem českých herců, od bohémského Poppera, přes lehce nevrlého Proška, excentrického profesora Nejezchleba, lehčí dámičky až k profesorově papouškovi. "Máš prdel?" ptá se papoušek. Mám, tuhle prdel, srandu, legraci, ve své sbírce mám. I s tím méně veselým koncem, který se mi nelíbil tak jako počátek filmu. Ale i konec je dobrý a k příhodám Oty Pavla nepochybně patří. BTW - Z nějakého důvodu jsem dostal při filmu chuť zajít po letech k Rozvědčíkovi a něco tam zbaštit... Silné ****. (20.09.2008)

Bohužel, předloha by si zasloužila mnohem epičtější rozměr, spousta poetických momentů, kterých je v knize nespočet se zde ztrácí, nebo tu nejsou...a to zamrzí...filmu by neškodila o půl hodinky delší stopáž. Snad se v budoucnu dočkáme adaptace, která ve mně vyvolá stejné pocity radosti i smutku jako krásná knížka Oty Pavla. (viděno po přečtení knihy) (06.12.2010)