Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vladimír Dlouhý, Zdena Hadrbolcová, Karel Hlušička, Vladimír Šmeral, Darja Hajská, Josef Karlík, Bořivoj Navrátil, Jaroslav Satoranský, Zdeněk Kryzánek (více)Obsahy(1)
Příběh chlapce z chudé venkovské rodiny, který v šesti letech následkem dětské obrny ochrnul. Díky vlastnímu odhodlání a silné vůli se za pomoci kamarádů vrátí ke své lásce, jízdě na koni. (Magic Box)
Recenze (132)
Začalo to tím, že jednoho dne na naši ohradu přisedl čáp... Velký film z filmů mě nejmilejších. Jednu dobu jsem se na něj dívaval pravidelně těsně před zahájením zkouškového období k danému semestru ve škole. To uvnitř skryté poselství příběhu, ta naděje dosažitelnosti svého cílu nebo touhy i za absurdních podmínek, je ohromně povzbuzující a motivující. Po přečtení knížky, kde se člověk dozví, že je to vlastně všechno dokonce podle skutečných událostí, snad ještě víc. Některá místa mi připomenou nevinné dětské hrátky na ulici, (ne)úspěšné pokusy přeskočit plot i to smutnější – můj víc než týdenný pobyt v nemocnici zhruba ve svých čtyřech nebo pěti letech. Jinak se můj osud s Alanem Marshallem dále zcela odlišný, přesto z toho filmu na mne sálá hluboká filosofie. Častokrát jsem něco tu a tam zbabral nebo prohrál, ale život jde dál, dere se kupředu a my musíme jít s ním, nevzdávat se! ...a tak už zase skáču přes kaluže (jo, někdy snad i přes ty skutečné, když třeba hodně spěchám a venku zrovna byla bouřka :o)). Život je někdy právě takové skákaní přes kaluže (překážky), ale stojí za to! . . . Stručně k filmu: Karel Kachyňa byl borec! "Kaluže" jsou pouze jednou z mnoha ukázek jeho neobyčejně kouzelné filmařiny s osobitou poetikou. Vyzdvihnout si zaslouží působivá kamera a vizuál využívající hru s barvami. Zajímavé je rovněž zasazení původně austrálského příběhu do domáceho historického prostředí z 19.století, s využitím pěkné kostymní a hudební výpravy (ty střihy s velkým dechovkovým orchestrem jsou velice silné). Velice šikovnému 12ti-letému Vladimíru Dlouhému sekunduje snad v nejlepší filmové roli sympatický Karel Hlušička a správný filmový zážitek tomu opět dodává famózní hudba Zdeňka Lišky. 100% ()
Slzy dojetí jsou zdravé slzy. Koňařské filmy nejsou to, co bych vyhledával, ale tahle Kachyňova klasika, byť mnohokrát obehraná, mě nakonec k slzám na pár místech dojme. Nejde ovšem o koně, jde o lidskou houževnatost, optimismus i v těch nejtěžších chvílích, kdy jiní propadnou panice a pesimismu. Velice lidské jsou třeba scény v nemocnici a pak ovšem to vyvrcholení, kdy se malý Adam konečně dostane k rajtování. Mnohem lepší a romantičtější než Marshallova předloha, kterou těké někde doma mám zasunutou v knihovničce. Velká role koňáka Hlušičky a Vladimíra Šmerala, aniž bych opomněl nebohého Vláďu Dlouhého. ()
Na můj vkus příliš artové (pohled skrz barevná sklíčka pobaví jednou, podruhé, ale potřetí už spíše otravuje), Liškův neustále se opakující "cirkusový" motiv mě velmi rušil a a nějaký spád vyprávění nabralo až s chlapcovým onemocněním (v polovině filmu!). Objev Vladimíra Dlouhého, jednoho z nejtalentovanějších herců jeho generace, je tak jedinou věcí, proč bych se na snímek měla někdy podívat znovu. ()
Když jsem jako malej kluk ten příběh prožíval v tomto filmu, nenapadlo mě, že si ho po tolika letech znovu připomenu po nějaké těžké životní situaci, kterou jsem sám musel překonat... „Kde je vůle, je i cesta“ a nebo „věř a víra tvá tě uzdraví“ ? A proč ne oboje... Už se těším, až i já se zase budu divoce prohánět na koni po pláních života. Ne, já jsem nezvítězil nad obrnou... i když by se ten můj důvod k radosti ze života možná při troše dobré vůle dal k takovému příběhu přirovnat ... ()
Bylo by to pěkné. Oceňuji zejména zajímavé herecké výkony a nečasté ztvárnění závažného dětského onemocnění. Co mě však vyloženě rušilo, byly ty mažoretky v mužském podání a monotematická hudba s nimi spojená a různé důrazy tu na detail, tu na monolog vypravěče, jež tříštily celou kompozici. Celou dobu jsem si ale říkala, koho mi ten chlapec připomíná a pak mi došlo, který herec z něj vyrostl. Ať odpočívá v pokoji. ()
Galerie (8)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (16)
- Točilo se v Holašovicích. Hřebčín je v obci Nový dvůr a natáčelo se také v hřebčíně v Písku. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Karel Hlušička ve svém soukromém životě vlastnil klisnu jménem Zita a jako amatérský jezdec chodil do Velké Chuchle jezdit na koních. Pro natáčení filmu se tedy o koních nemusel o jízdě na koníc vůbec nic učit. (Terva)
- Když se byl Michal Dlouhý po dvaceti letech podívat na místa natáčení a vstoupil do ohrady mezi koně, obestoupili ho přátelsky, jako by si na něj pamatovali, což ale k uplynulému času už není pravděpodobné. (sator)
Reklama