Reklama

Reklama

VOD (1)

Román slovenského prozaika a novináře Ladislava Mňačka "Smrt si říká Engelchen" vyšel poprvé v roce 1959 a ihned zaujal čtenáře i kritiku nevšedním pohledem na tehdy už zprofanovanou partyzánskou tematiku. Mňačko svůj příběh líčí na základě autentických prožitků. Aniž by glorifikoval, přikrašloval, aniž by se přidržoval schematického dělení charakteru na černé a bílé, dává velký prostor psychologické kresbě postav, šokuje netradičním pojetím literárních i lidských konvencí, v každém případě však čtenářům poskytuje do té doby nevídaně otevřený obraz jedné stránky partyzánského odboje. Téměř filmová stavba románu zaujala scenáristickou a režisérskou dvojici Jána Kadára a Elmara Klose, tvůrce, kteří zásadním způsobem obohatili naši kinematografii (Obžalovaný, Tři přání, Tam na konečné, později Obchod na korze). Film Smrt si říká Engelchen měl premiéru v roce 1963, v době, kdy neopakovatelná generace našich filmařů vykročila do světa a začala oslňovat svými úspěchy. Kadár a Klos, přestože byli o generaci starší, nezůstali za svými mladšími kolegy nijak pozadu, v dokonalé tvůrčí symbióze přijali postupy i poetiku nové vlny ve svůj vlastní svébytný výraz podložený samozřejmou profesionalitou a letitou zkušeností a vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších filmů 60. let. Dvojí časová rovina filmu i psychologicky složitá kresba hrdiny příběhu Pavla daly mimořádnou příležitost Janu Kačerovi, jehož citlivé civilní herectví obohatilo postavu mladého, těžce zraněného partyzána, o nové a netušené duševní dimenze. Jednu ze svých největších filmových rolí (zde postava Marty) dostala slovenská herečka Eva Poláková, jejíž předčasný skon v roce 1973 byl pro slovenské divadlo opravdu těžkou ztrátou. (Česká televize)

(více)

Videa (7)

Rozhovor 5 - Antonín Molčík

Recenze (184)

mchnk 

všechny recenze uživatele

Nekompromisní pohled na svou dobu a smýšlení lidí v ní žijících...osobně pochybuji, že toto by mohlo vzniknout jindy a jinde než v Československu na začátku šedesátých let dvacátého století. Ten pocit, ta čistá radost z poctivé filmařiny a příběhů, které díky tomuto zázraku moderní techniky je možné vyprávět a zobrazit...zobrazit hrůzu člověka, jeho činy...mladý partyzán Pavel...zotavuje se po zásahu kulky do zad, a bojuje o každý krůček. Mladý věkem, nicméně se svými zkušenostmi o tom, čeho všeho je člověk schopen, by mohl již jíti do důchodu...nebo rovnou do hlíny. Způsob natočení jakoby volal na člověka samotného, aby hleděl, toto jsi TY! Film, ze kterého si lze vzít opravdu hodně a jeden z nejzlatějších  příspěvků naší milované, československé kinematografie. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Ať Vám chlapci odpustí pánbůh na nebesích..." Příběhy podle skutečných událostí jsou vždy velmi silné. Zvláště když jsou vyprávěny očima očitých svědků. Mladý partyzán Pavel v podání Jana Kačera (jak tenhle člověk mě svými hereckými výkony ze 60. let dokáže vždy úplně odzbrojit), jež "nemá nemocné jen nohy", se těsně po válce postupně upamatovává na smutnou historii spojenou s vypálením osady Ploština. Smutnou o to více, že je spojena se zbabělostí těch, kteří měli být silní a utrpením těch úplně bezmocných. Kdo a co za to vše vlastně může? Pýcha ba skoro bohorovnost partyzánů v okamžicích, kdy vítězství se zdálo být tak nadosah? Jejich přílišná velkorysost v kontaktu s německými zajatci či neschopnost rozpoznat zrádce ve vlastních řadách? Zdá se to být tak jasné....Ovšem "jasné je vše až v dějepise, ale když jste v tom, děláte chyby..." ()

Reklama

Helmutek 

všechny recenze uživatele

Nikomu nechci brát to, že to je pro něj dobrej film a já sám souhlasim s tim, že to je (myslim, že i objektivně řečeno) minimálně zajímavě a osobitě natočený. V tom ale, abych já osobně dokázal přijmout, že to má bejt nějak přelomová filmařina, v tom mi bránej předevšim moc divadelně přehrávaný scény a občas trochu hysterický herecký výkony (na mysli mám třeba Evu Polákovou, která mi fakt nesedla - ani jako herečka, ani jako ženská). Uvědomuju si, že hlavní poslání filmu má ležet asi trochu jinde, pokud ale pánové Kadár a Klos jednou zvolili formu filmu, pak to beru i z toho řemeslnýho pohledu. Místy mi to připomínalo některý Kachyňovy filmy, kdy jsem taky cejtil, že prostě nejsem sladěnej už jen s tou prostou formou, jakou byl film zrežírován. Určitě to stojí za zhlédnutí a zajímavý je to určitě, já jsem to ale vstřebat nedokázal. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Film jsem se snažil velmi dlouho sehnat a tudíž byla moje očekávání velká (a taky proto na něj u mě padlo pořadí 1000. hodnocený film). A k mé radosti byla opětována. Smrt si říká Engelchen je velmi silné, syrové a pečlivě natočené válečné drama, které je poutavé i ve chvílích, kdy není na scéně akce. V tomto filmu jde totiž také dost o atmosféru a ta se, navíc za pomoci výtečné Liškovy hudby, daří velmi dobře navodit. Co se týče hereckého ansáblu, Jan Kačer mě znovu přesvědčuje, že byl jako mladý skutečně kvalitní herec, ale i ostatní (např. Eva Poláková, Otto Lackovič) zahráli výborně. Mile mě překvapila i romantická/milostná linka, kterou bych v tomto typu snímku ani moc nečekal, ale o to víc jsem si ji užil. Výhrady mám pouze k temnějšímu obrazu a absenci titulků při některých německy a rusky mluvených pasážích, ale to bude dáno nejspíš nekvalitní verzí filmu na kterou jsem koukal. 5*, jedno z nejlepších československých dramat. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Válečná doba není snadná a nemá černobílou barvu. Ve válce, více než kdykoli jindy, platí heslo zabiješ, nebo budeš zabit. Převážná většina současných křiklounů za obranu země by při prvním trochu nepříznivém vývoji událostí změnila své hlasité ideály a adaptovala se rychle ve prospěch přežití i ke zrůdné a sadistické spolupráci s každým, s nímž jim vzroste naděje na setrvání vlastního života. Ve válečném období není o chybná rozhodnutí nouze a vždy se zaplatí cenou lidských životů. Ve válečném období není snadné zůstat humanistou, ale je velmi lehké překračovat hranice lidskosti. Ve válečném období má člověk jediného věrného přítele. A tím je strach. Největším přínosem tohoto jedinečného filmového výtvoru je ničím neobarvený realismus, bez ryzích a udatných hrdinů. Kladně vnímané postavy mají své charakterové neduhy a traumata. Opravdovým očistcem procházeli ti, kteří z těch nejčistších pohnutek hráli dvojí hru. Nejenže nejsou na konec hrůzných časů připraveni po psychické stránce, ale ani po té společenské, kdy každý dříve nečinný si okázala a halasně kopne do skutečně hrdinské osoby. Stopy válečných traumat zažitých, prožitých i způsobených nelze nikdy a dokonale smazat. Hlavní postavou mnohovrstevného příběhu je český partyzán Pavel (skvělý Jan Kačer) a jeho vzpomínání na poslední dny boje při léčení vážného zranění. Všechny ty hrůzy a vysoce stresové situace si začínají vybírat svojí nutnou daň ve formě psychické nevyrovnanosti. Hledá odpovědi, hledá zodpovědnost svojí i druhých, hledá smysl života a své místo v něm. Ptá se a hledá lidskost a ztracenou lásku. Hlavní ženskou postavou je židovská mladá a půvabná žena Marta (vynikající Eva Poláková). Je to žena dvou tváří a byla vycvičena ke svému tíživému poslání, ve které se stává odevzdanou hračkou v rukách zvrhlých mužů strany zla. Tato dvojí hra musí zákonitě zanechat těžké rány na duši. Živou vodou je pouze vzplanutí citů k Petrovi, ale může přetrvat? Z dalších rolí: laskavá a obětavá řádová sestra a ošetřovatelka Alžběta (sympatická Blažena Holišová), duchaplný a ochotný nemocniční lékař (dobrý Martin Růžek), prozíravý vůdce partyzánů a Sovět Nikolaj (zajímavý Vlado Müller), dobrácký Sovět a mírumilovný partyzán a Petrův kamarád Dimitrij (Pavel Bártl), občas přes míru běsnící vůdčí partyzán Ondra (dobrý Otto Lackovič), přesvědčivý špeh a udavač partyzánů Macků (dobrý Miroslav Macháček), mladý a bezstarostný partyzán Toník (Antonín Molčík), vyčerpaná a ustaraná Petrova máma Rožková (Oľga Adamčíková), naposledy zaskočený a lidský německý poručík (sympatický Ezard Haußmann), lehkomyslná a utěšující Jožina (Wanda Spinka), německý dezertér s nutným obratem Willy (Oto Ševčík), spolupracující i nespolupracující četník Bárta (Ota Sklenčka), ospravedlnitelně odpravený německý generál (Valtr Taub), na poslední chvíli po dobrém světle na vlastní osobu toužící Kroupa (příjemný Čestmír Řanda st.), či noční můra jménem Engelchen (Norbert Chotaš). Není to hrdinský epos, vše se řídí touhu po přežití. Opravdový hrdina je většinou haněn a nese si sebou pochybnosti a hluboké rány. Nic už nebude jako dříve. () (méně) (více)

Galerie (12)

Zajímavosti (11)

  • Filmovanie prebiehalo v Gottwaldove a Beskydách. Natáčalo sa aj v obci Podkopná Lhota. (dyfur)
  • Z filmu byla vystřižena scéna, v níž po osvobození kope dav lidí do mrtvoly kolaboranta. (raininface)
  • Jan Kačer (Pavel) prohlásil: „Natáčelo se to 132 dní a já měl doma rodinu, v Ostravě celý den zkoušel, o půlnoci sedl na vlak, dojel do Prahy, tam stálo auto a odvezlo mě do Liberce, kde se točily Beskydy, ačkoliv za Ostravou byly ty opravdové. Ale pan kameraman měl v Krkonoších chatu, a tak se točilo tam. Já ten film z duše nenáviděl. Pak se stal zázrak, že byl poslán do Moskvy, a já jel poprvé v životě na festival.“ (farfalla)

Reklama

Reklama