Smrt si říká Engelchen

Nekompromisní pohled na svou dobu a smýšlení lidí v ní žijících...osobně pochybuji, že toto by mohlo vzniknout jindy a jinde než v Československu na začátku šedesátých let dvacátého století. Ten pocit, ta čistá radost z poctivé filmařiny a příběhů, které díky tomuto zázraku moderní techniky je možné vyprávět a zobrazit...zobrazit hrůzu člověka, jeho činy...mladý partyzán Pavel...zotavuje se po zásahu kulky do zad, a bojuje o každý krůček. Mladý věkem, nicméně se svými zkušenostmi o tom, čeho všeho je člověk schopen, by mohl již jíti do důchodu...nebo rovnou do hlíny. Způsob natočení jakoby volal na člověka samotného, aby hleděl, toto jsi TY! Film, ze kterého si lze vzít opravdu hodně a jeden z nejzlatějších  příspěvků naší milované, československé kinematografie. (15.09.2011)

"Ať Vám chlapci odpustí pánbůh na nebesích..." Příběhy podle skutečných událostí jsou vždy velmi silné. Zvláště když jsou vyprávěny očima očitých svědků. Mladý partyzán Pavel v podání Jana Kačera (jak tenhle člověk mě svými hereckými výkony ze 60. let dokáže vždy úplně odzbrojit), jež "nemá nemocné jen nohy", se těsně po válce postupně upamatovává na smutnou historii spojenou s vypálením osady Ploština. Smutnou o to více, že je spojena se zbabělostí těch, kteří měli být silní a utrpením těch úplně bezmocných. Kdo a co za to vše vlastně může? Pýcha ba skoro bohorovnost partyzánů v okamžicích, kdy vítězství se zdálo být tak nadosah? Jejich přílišná velkorysost v kontaktu s německými zajatci či neschopnost rozpoznat zrádce ve vlastních řadách? Zdá se to být tak jasné....Ovšem "jasné je vše až v dějepise, ale když jste v tom, děláte chyby..." (03.07.2017)

Nikomu nechci brát to, že to je pro něj dobrej film a já sám souhlasim s tim, že to je (myslim, že i objektivně řečeno) minimálně zajímavě a osobitě natočený. V tom ale, abych já osobně dokázal přijmout, že to má bejt nějak přelomová filmařina, v tom mi bránej předevšim moc divadelně přehrávaný scény a občas trochu hysterický herecký výkony (na mysli mám třeba Evu Polákovou, která mi fakt nesedla - ani jako herečka, ani jako ženská). Uvědomuju si, že hlavní poslání filmu má ležet asi trochu jinde, pokud ale pánové Kadár a Klos jednou zvolili formu filmu, pak to beru i z toho řemeslnýho pohledu. Místy mi to připomínalo některý Kachyňovy filmy, kdy jsem taky cejtil, že prostě nejsem sladěnej už jen s tou prostou formou, jakou byl film zrežírován. Určitě to stojí za zhlédnutí a zajímavý je to určitě, já jsem to ale vstřebat nedokázal. (21.08.2015)

Film jsem se snažil velmi dlouho sehnat a tudíž byla moje očekávání velká (a taky proto na něj u mě padlo pořadí 1000. hodnocený film). A k mé radosti byla opětována. Smrt si říká Engelchen je velmi silné, syrové a pečlivě natočené válečné drama, které je poutavé i ve chvílích, kdy není na scéně akce. V tomto filmu jde totiž také dost o atmosféru a ta se, navíc za pomoci výtečné Liškovy hudby, daří velmi dobře navodit. Co se týče hereckého ansáblu, Jan Kačer mě znovu přesvědčuje, že byl jako mladý skutečně kvalitní herec, ale i ostatní (např. Eva Poláková, Otto Lackovič) zahráli výborně. Mile mě překvapila i romantická/milostná linka, kterou bych v tomto typu snímku ani moc nečekal, ale o to víc jsem si ji užil. Výhrady mám pouze k temnějšímu obrazu a absenci titulků při některých německy a rusky mluvených pasážích, ale to bude dáno nejspíš nekvalitní verzí filmu na kterou jsem koukal. 5*, jedno z nejlepších československých dramat. (26.01.2011)