Tři přání

"Nejde o to, co řekl, ale co mohl říct!" Kousavá pohádková satira s výbornou ústřední dvojicí (z toho, jak stoprocentně se povedl jejich dabing, by si dnes měla brát studia příklad), doslova kouzelným Bohušem Záhorským a zajímavou rolí pro Vlastimila Brodského. Nemá snad jediné vyloženě nudné místo. (30.01.2016)

Já jako nevím, jak může bejt někdo tak zoufale nepřipravenej, navzdory skautský popř. pionýrský výchově. Každej normální, racionálně uvažující člověk má už přeci dávno rozmyšlený, co by si přál, kdyby náhodou někde vyskytl kouzelnej dědeček/ryba. Samozřejmě má ty přání poněkud kategorizovaný, musí odhadnout, co ten děda ještě zvládne a co né. Takovej, co dává možnost za pouhopouhý puštění si sednout, evidentně žádný eso nebude, to bude hodně lacinej děda. Takže na něj nemá smysl vytahovat nějaký složitý přání, jako třeba celosvětový odstranění utrpení. Vždyť von brblal i proti nevinnýmu přání, mít hodně peněz, že prej to rozvrátí národní hospodářství. Ech bóže, a ten truhlík hlavní hrdina mu nebyl schopnej vysvětlit, že milión sem milión tam ani v chudé socialistické ekonomice nemůže udělat ale vůbec nic. No jo no, holt právník, ekonomický ani jiný souvislosti mu vůbec nedocházej. Jinak vyznění tradiční, přitroublé, zkrátka člověk by neměl snít o spokojeném životě, vždyť tím největším štěstím je hákovat v továrně od šesti do dvou a pak doma čučet na telku, kde navíc nic nedávali, páč pravidelný televizní vysílání začalo až v r. 1963. (29.08.2016)

Není to jednoduché, když si chlap domů pořídí manželku, které je všechno málo. Taková "černá díra" spolkne cokoliv, chudák chlap si naivně myslí, že když jí splní její sny, že bude mít klid. Jediné, co se ale stane, že manželka bude mít další a další sny, nekonečně mnoho. A chlap bude pořád ten neschopný, co ženě splnit sny nedokáže. V tomto filmu, místo aby ženu vyhodil s kufry na ulici, získá manžel magickou schopnost plnit přání zvonečkem. Nic se však nevyřeší a manželčiny nároky stoupají. Se stoupající životní úrovní přichází též závist kolegů a sousedů a i trochu zdravé komunistické kritiky uvnitř podniku, kde pracuje. A tak z filmu o lidských vztazích rázem stává se souboj o pravdu a jen otevřený konec zabrání, aby pro pravdu umíral člověk, jako kdysi v Kostnici Mistr Jan. 70% (17.09.2014)

Na první pohled by se dalo zcela nepochybně říct, že jde o politickou satiru ostře kritizující socialistické zřízení, které ač se chce jevit jako konečně sociálně spravedlivé, je ve skutečnosti stále stejně byrokratické jako doba před 20 lety, vůči které se tak ostře vymezuje. Pro současného diváka je však mnohem zajímavější skutečnost, že režisérské duo zde zároveň rozehrává sérii komických, fantaskně laděných, situací, jimiž neúprosně tepe do socialistické společnosti. Ta je totiž ve svém jádru (i přes snahu ideologie) stále stejně malicherná jako lidská zároveň a tyto vlastnosti nejdou z povahy člověka vymazat v jakékoliv době. (12.02.2021)

Nemohu uvěřit, že Kadár-Klos s tímto scénářem prošli skrz schvalovací komise. Velice silná a úderná satira na 50tá léta a vůbec na lidské pachtění po štěstí. Opravdu tomu nevěřím a nedivím se, že na sjezdu v Martině toto soudruzi odrovnali tvrdou kritikou. Časem to sice stratilo na síle, narozdíl od Bílé paní. Přesto tuto komedii mám raději, je více ze života a hlavní postava je mě velice podobná-jen nevím jak já bych se s jejím dilematem vyrovnal a to vlastně neví nikdo. Zazvoní, či nezazvoní? (02.09.2007)