Tiché místo

Napodruhé (a hlavně se sluchátky, která umí prostorový zvuk) nemám Tichému místu co vytknout. Strhující nápaditá podívaná s perfektní Emily Blunt, které najednou neškodí ani to akční finále, jež se mi v kině příliš nepozdávalo, ani zlověstná hudba, která ty tiché napínavé scény vůbec nijak nenarušuje, naopak z nich dělá boj o život. John Krasinski - režisér má očividně rád Stevena Spielberga a já proti tomu nic nemám. (28.05.2018)

„Kdo jsme? Když je nedokážeme ochránit? Kdo jsme?!“ Konečně! Po všech těch zklamáních a průserech posledních let přišel Krasinski a dal mi alespoň malou naději, že ne z každého hororu mně nutně musí rupnout cévka vzteky nad tou všeobjímající debilitou. V Tichém místě jsem sice nejdřív kapánek trpěl (tím, jak moc mi ti malí smradi pili krev), ale tvůrci mému trápení brzy trochu odlehčili (hihi...ehm) a dál to už byla moc „příjemná“ podívaná. Pravidlo bylo jasné, buď budete ticho, nebo končíte (to kdyby platilo i v reálu…tolik klidu…teda, to byla nadsázka…možná). A díky mistrné práci se zvukem/tichem se podařilo co chvíli šponovat napětí na maximum, a o mrazivou atmosféru či zdařilé lekačky též nebylo nouze. A alespoň pár postav se chovalo vcelku racionálně (pominu-li nápad přivést na svět uřvané fakáně, které s sebou může kdykoliv stáhnout zbytek famílie). A vůbec tam těch logických renonců (krom snad ještě „sýpky“ a faktu, že sluch „strávníků“ sem tam maličko haproval) bylo málo. Jako poděkování musím napálit 4*. (14.07.2018)

Tiché místo je především vynikající psychologické drama o ztrátě (někoho blízkého, vlastního hlasu) a nemožnosti dát průchod prožívané bolesti (která ale může být proměněna v sílu, na čemž je zčásti založeno finále). Postavy musí všechny emoce držet v sobě, což akorát prohlubuje trauma. Jejich zdroje a projevy radosti, které by jim ulevily, jsou výrazně omezené. Oddat se hře, na které je založená dnešní společnost (protože nechceme jenom konzumovat, ale zároveň se bavit), znamená riskovat život. V tomto ohledu jde o antitezi dystopie Ready Player One, která ukazuje společnost oddávající se již pouze a jenom hře. K první tragédii dochází kvůli hračce, k další málem dojde při hraní deskové hry (příznačně jde o Monopoly – slast z nakupování si postavy mohou dopřávat pouze touto cestou). Tančit můžou partneři jenom se sluchátky v uších, jinak je použití technologií, na nichž jsme dnes tak závislí, takřka vyloučené… Přestože ve filmu skoro není dialogů, zásluhou znamenitých herců, informací rozesetých v mizanscéně a toho, jak postavy v určitých situacích reagují, po celou dobu chápeme, co hrdinové prožívají a oč jim jde, v čemž spatřuji hlavní výlučnost snímku. Ukazuje, co se již mnozí režiséři během (necelých) sta let zvukové kinematografie odnaučili – jak psychologicky vrstevnatý příběh lze vyprávět beze slov. Díky zaměření na postavy nachází své opodstatnění pomalejší prostřední část, ženino rozhodnutí počít dalšího potomka (zaplnit prázdnotu) i některé lehce sentimentální momenty (které jsou ovšem rušivé pouze při aplikování čistě hororového čtení). Jako horor je Krasinského film stále znamenitě zrežírovaný a skoro nám nedá vydechnout, byť využívá poměrně známých triků a málokdy nabere odvahu být opravdu bez zvuku. Nejen svým obsahem, ale i stylem tak v zásadě potvrzuje, že američtí filmaři mají z máločeho takový strach jako z absolutního ticha. Tiché místo proto není tolik pozoruhodné prací s tichem, jako hladkým propojením základní podmínky pro přežití v daném fikčním světě (nevydávat žádné hlasitější zvuky) s tím, co postavy prožívají. Skutečnost, že film končí v tom nejlepším (aniž by vyvolával pocit, že něco zásadního nebylo vysvětleno), mne přiměla přidat k jasným čtyřem ještě pátou hvězdičku. 90% (24.04.2018)

„ BUĎTE TIŠE! PŘEŽIJETE!...“ /// Ticho, Beltramiho hudba, pár slov a znaková řeč. To ticho má bejt překvapivý. Je. Navíc jde o ohromně zajímavou záležitost. Jde o vnímání prostředí a specifický herecký výkony. Nebo grimasy. Rozhodně to není ukecanej film. Člověk se lekne, když uslyší mluvený slovo. Často je to jako v němým filmu. Jde o řeč těla a výrazy tváře. Navíc i ze způsobu komunikace jde vyčíst, co postava cítí. Příběhem se nese očekávání z nejsilnější scény. I proto má ta druhá půlka vysoký tempo a je hodně fajn. Napínavá, navíc se hodně krát ocitneme příšeře tváří v tvář. Snad jen hematofobici můžou bejt v klidu. Není to o krvi. TICHÉ MÍSTO učaruje atmosférou. Je zvláštní, nová, neokoukaná. Co se stalo, se dozvídáme jen a pouze z novinových titulků. Žádný sáhodlouhý vysvětlování. No a zbytek vydedukujeme z chování postav. Pravda, ne každej je raketovej inženýr, takže pro jistotu profláknou, že nejlepší je držet hubu. Hrajou s náma hru se sluchovými vjemy a často jde o útok na hranici experimentu. Já mohu konstatovat, že snaha, aby byl divák aktivním účastníkem hry o přežití, vyšla na výbornou. A je škoda, že se na závěr neobjeví titulek „pokračování příště“. P.S.: Trochu mi to připomíná Shyamalanovo ZNAMENÍ. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem hluchej jak poleno. 2.) Chodíme doma bosí. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (30.04.2018)

Jednoduchý rodinný survival okořeněný jediným zajímavým zpestřením (motiv ticha, jenž ale stejně není využit úplně stoprocentně), který diváka spíš napíná, než straší. A pokud film v prvé půli táhne nahoru právě onen jeden nápad a špičkové řemeslo, v půli druhé to potápí celkové zhloupnutí a porušování vlastních nastavených pravidel. On je totiž trochu problém, když jsou v úvodu představena monstra tak, že jsou citlivá na sebemenší škobrtnutí, ale v naháněcí závěrečné části se pak s jejich citlivostí pracuje, jak se tvůrcům zrovna hodí. Proč třeba ten kluk v jedné z klíčových chvil zahne při zdrhání do kukuřičného pole, nad tím mi také zůstává rozum stát (já jsem sice kukuřičným polem nikdy neběžel, ale předpokládám, že to musí být celkem rámus). A takovýchto momentů jsou v druhé půli kvanta. Monstra jsou bohužel ukazována až příliš často, jejich vzhled mě navíc dost zásadně zklamal. Zaměnitelná CGI příšera, která jako kdyby vypadla z nějaké Marvelovky (takoví ti typičtí mimozemští poskoci hlavních záporáků, aby se superhrdinové měli déle s kým mydlit). Přestože zním kriticky, považuju Tiché místo za nadprůměrný film, hlavně díky tomu kvalitnímu řemeslu a dobrým hereckým výkonům. Z hlediska nějakého hororového zaujetí se u mne nicméně již v době uvedení (duben) jen horko těžko dostává do roční TOP3, takže zkazky o nejlepším hororu posledních let považuju za naprosto přestřelené. (13.05.2018)