Quills - Perem markýze de Sade

Charentonský ústav pro choromyslné má jednoho zvláštního pacienta. Je jím Markýz de Sade (Geoffrey Rush), saditstický sexuální zvrhlík. Ředitel ústavu, abbé Coulmier (Joaquiem Phoenix) tuší, že jediným způsobem léčby markýze je nechat jej vložit své fantazie na stránky papíru. Markýzi se ale vždy podaří své dílo dostat za stěny blázince, kde je jeho nemravné dílo vyhledávány prostým lidem. To se samozřejmě nelíbí vládě, a tak do Charentonu posílá jednoho z nejlepších psychiatrů, doktora Royera Collarda (Michael Caine), aby Markýza de Sade zkrotil... Z tohoto filmu mám velice rozporuplné pocity - na jedné straně jde o herecky velmi vybroušené dílo (samozřejmě filmu vládne výborný Geoffrey Rush), na straně druhé mne obsahově až tolik neuchvátilo. Po celý film jsem se nemohl rozhodnout, komu vlastně fandit - z lidského hlediska je sice Markýz de Sade odpad, jenže Phillip Kaufman jej postavil do role týraného mučedníka, což se mi celý film docela eklovalo.. (28.03.2011)

Skvělé, úžasně zábavné, žádné zbytečné psychologizování. Podle psychoanalytiků máme v životě jen dvě možnosti: stát se "homo perversio" (ve filmu též citováno) a "homo hystericus". Ten první "homo" se oddává ("nezřízeně") svým tužbám ("perverzím"), přitom však strádá nepokojem, ostrakizací, někdy i psychosomatickým tlakem. Ten druhý se jich (často ostentativně) vzdává a žije běžným všedním životem, plní si své povinnosti a dbá na svá práva, přičemž se jeho tužby propadají do hysterických fantasmat, která mohou v určitých situacích explodovat do nějakého druhu psychotického náslilí. Většina lidí se vklíňuje někam do mezer a pak zjišťuje, že ani kompromisy nikam nevedou (k Lacanově jouissance). Pozn: 1. Za homo perversio se označuje i Slavoj Žižek, nejspíš z obav, aby ho nikdo nepokládal za homo hysterika. 2. Kdyby nebylo markýze de Sade, musel by jím být někdo z nás! 3. (B)lázeňské divadlo a kapela, dialog Markýzy a Collarda, stejně tak jako Markýze a Coulmiera - vskutku akční film. 3. Sadova (nikoli sadistická) perveze = tajné společenství ve dvou. 4. Jdu na zahradu, "aby se mi rytí také vyplatilo"... Ještě něco jako shrnutí (Jean Boudrillard: O svádění, str. 151): "Perverzní osoba se ve svádění mýlí, neboť se ho snaží kodifikovat, zavádět pravidla, uzavírat pakty, a tím ničí jeho základní pravidlo, pravidlo tajnosti, které nesmí být nikdy vysloveno." (06.06.2017)

Markýz de Sade byl značnou částí populace zavrhován a druzí v něm zase viděli jedinečného a originálního autora. Určitě to nebyl úplně normální člověk, ale rozhodně to žádný blbec také nebyl (aspoň z filmu to takto působí). Těžko říct, co je na jeho životě pravda a co si autoři domysleli, to se asi těžko dozvíme. Ať si o de Sadovi myslíte co chcete, musím uznat, že jeho ,,životopisný film" je poměrně slušný. Film se soustředí jen na krátkou část jeho života (část v blázinci, kde si alespoň ze začátku nežil úplně zle) a tak neuvidíme scény typu jak malý de Sade osahával malé holčičky, jeho první zážitky s mastubací a první souložení. Což mi nijak zvlášť nechybělo, protože film se daleko více soustředí na jednotlivé postavy, které jsou jednak velmi dobře zahrány (s bezkonkurenčním Geoffrey Rushem a sympatickou Kate Winslet) a druhak jsou to výrazné charaktery a řadu z nich si celkem oblíbíte. Menší problémy jsem měl teda s mladým abbém, kterou hrál Joaquin Phoenix. Ne že by on hrál nějak zle, to ne. Ale ten abbé Coulmier mi přišel, že moc neví, co vlastně chce. a čeho chce dosáhnout Snažil se napravit de Sada od jeho zvrhlostí, ale musel si být vědom, že toho nedocílí tak, že nechá de Sada vysedávat u stolu a psát oplzlosti. A to, že mu dá ruky bibli (kterou de Sade vzápětí poplivá), nebo mu bude bezradně rozmlouvat do duše je zkrátka málo. Musel na to jít víc chytřeji, protože jak už jsem řekl, de Sade nebyl vůbec žádný blbec, oproti svým kolegům v ústavu pro duševně choré. A ta jeho proměna na konci mi přišla také docela divná. Trochu jsem čekal, že film bude více odvážnější, co se týče naturalistických znázornění perverzností. Kromě soulože s mrtvolou tam nic silnějšího nečekejte. Ale na druhou stranu mi to ani tolik nevadilo, protože v tehdejší době asi opravdu stačilo, když někdo řekl ,,kozy" nebo ,,beranidlo" a všichni z toho byly hotový. Pokud se tedy těšíte na nějaké prasárny, dočkáte se, ale je to hlavně ve vyprávění příběhů, které bezpochyby formovali červené knihovny typu 50 odstínů šedi a některá lechtivá videa. Za sebe jsem se dobře bavil, dávám 7/10 (25.02.2021)

Obrazovo a herecky brilantné. Ale obsahovo rozporuplné. Cynizmus a provokácia sa bijú s dramatickou romantikou a dôveryhodnosťou vzťahov. Zmiešané pocity z neuvážene premiešaného koktejlu. Tvorcovia si zrejme mysleli, že táto obsahová rozporuplnosť zaistí filmu nevyhnutnú kontroverziu. To možno zaistila. Ale k jeho kvalitám neprispela. (18.04.2003)

Možná i tři hvězdy, ale poselství toho filmu je dávno stará vesta a pozitivní pohled na markýze prasáka taky. Za bolševika by to ovšem fungovalo skvěle, všechny ty posunuté významy a přenesené aktualizace apod. V permisivní, v podstatě liberální společnosti to nutně musí zapadnout. Hm. Ale co třeba v Polsku? Co na to dva zaprdění dioskúrové v tamní vrcholné politice? (04.07.2007)