Quills - Perem markýze de Sade

Jsem fanda nemravnosti všeho druhu. Nicméně na prvním místě upřednostňuji osobní zkušenost, následuje sledování vizuálního ztvárnění, pak je knižní zpracování a až na posledním místě je film o psaní nemravností. Quills tak u mne rozhodně měl šanci na úspěch, ale promarnil ji tím, že jsem z něj žádnou vášeň necítil. Když jsem v jednu chvíli dokonce začal fandit panu doktorovi, aby panu markýzovi pořádně naložil, tak jsem pochopil, že s tímhle snímkem jsme se prostě minuli. (16.07.2013)

Tahle uznávaná Britka jednou pronesla: „Doufám, že se budu s postavami, které hraji, trápit a ničit po zbytek života, protože v okamžiku, kdybych si řekla, že něco lehce zvládnu, nemá smysl, abych v tom pokračovala. Když se člověk uchýlí k podobnému postoji, přestane se zlepšovat a učit se.“ V případě Kate Winslet by to byla sakra škoda. Její prostá a vstřícná pradlena, která je jedinou spojkou výstředního literáta se čtenáři, je určitě tím lepším, co tahle solidní látka přinesla. Ostatně jako zbývající ústřední herecké trio téhle podívané o jednom deviantním grafomanovi. Vděčné role se s bravurou zhostil Geoffrey Rush, který sestoupil až na dno nemocné duše. Odvážný Rush šel až na doraz a oscarová nominace byla na místě. Potěšil i charismatický abbé Joaquina Phoenixe, o krapet hůř pak dopadl Michael Caine, který pojal svou roli sadisty trochu nevzrušivě. Přilepený konec zamrzí, zbytek je soustředěný kus, který si pohlídal řemeslnou stránku (výprava, kamera, kostýmy) i tempo. Dle mého ideálně uchopené, herecky nadprůměrné. (28.10.2014)

Mám vždy nesmírnou radost, když shlédnu film, který mě naprosto pohltí a nadchne. Nyní mám nesmírnou radost. Ačkoliv jde o vcelku úchylný příběh (markýze de Sade), je natočen dle mého názoru vkusně a v jakýsi mezích. Další veliké plus za brilantní obsazení, kdy jsem si s definitivní platností oblíbila herce Joaquina Phoenixe. A v neposlední řadě musím vyzdvihnout jeho milostnou scénu, kterou hodnotím jako jednu z nejpůsobivějších a nejerotičtějších filmových milostných scén. (12.05.2011)

Těžce průměrný film s naprosto naivní, překombinovanou zápletkou a neinvenční formou, avšak skvělým Geoffreyem Rushem. To, že se v něm používají slova jako "kunda", "šoustat", nebo "kolík" určitě přispěje k jeho kontroverznosti, nikoli však kvalitě. Řečeno frází: Méně je někdy více - i tehdy, vypráví-li se o zvrhlíkovi typu markýz de Sade. (04.03.2007)

Skvělé, úžasně zábavné, žádné zbytečné psychologizování. Podle psychoanalytiků máme v životě jen dvě možnosti: stát se "homo perversio" (ve filmu též citováno) a "homo hystericus". Ten první "homo" se oddává ("nezřízeně") svým tužbám ("perverzím"), přitom však strádá nepokojem, ostrakizací, někdy i psychosomatickým tlakem. Ten druhý se jich (často ostentativně) vzdává a žije běžným všedním životem, plní si své povinnosti a dbá na svá práva, přičemž se jeho tužby propadají do hysterických fantasmat, která mohou v určitých situacích explodovat do nějakého druhu psychotického náslilí. Většina lidí se vklíňuje někam do mezer a pak zjišťuje, že ani kompromisy nikam nevedou (k Lacanově jouissance). Pozn: 1. Za homo perversio se označuje i Slavoj Žižek, nejspíš z obav, aby ho nikdo nepokládal za homo hysterika. 2. Kdyby nebylo markýze de Sade, musel by jím být někdo z nás! 3. (B)lázeňské divadlo a kapela, dialog Markýzy a Collarda, stejně tak jako Markýze a Coulmiera - vskutku akční film. 3. Sadova (nikoli sadistická) perveze = tajné společenství ve dvou. 4. Jdu na zahradu, "aby se mi rytí také vyplatilo"... Ještě něco jako shrnutí (Jean Boudrillard: O svádění, str. 151): "Perverzní osoba se ve svádění mýlí, neboť se ho snaží kodifikovat, zavádět pravidla, uzavírat pakty, a tím ničí jeho základní pravidlo, pravidlo tajnosti, které nesmí být nikdy vysloveno." (06.06.2017)