Quills - Perem markýze de Sade

Toto som hľadal v temných zákutiach histórie a vlastnej predstavivosti. Nie Markýza de Sade, ale takéto jeho vykreslenie. Nie Kate Winslet ale túto jej postavu nevinnej panny, celým svojím kyprým dekoltom bažiacej po poznaní. Nie blázinec, ale miesto odkiaľ vychádzajú poviedky s ešte vlhkým atramentom, šíriacim tú vlhkosť k čitateľovi. Nie dokonalý film, ale ten v ktorý som dúfal a taký čo mám rád. Nevidím dôvod dať nižšie hodnotenie. (26.09.2012)

Nádherný príklad ako poslednými minútami zabiť dobrý film. Máloktorý snímok sa môže pochváliť tak skvele zahranými postavami na všetkých postoch, nádhernou vizualitou potemnelého blázinca a tak pokazeným koncom. Quills, i keď sa to podľa názvu nezdá je skôr snímkom zaoberajúcim sa slobodou myslenia a prejavu, ako zobrazovaním markízových úletov. Nemôžem však prekusnúť niekoľko posledných scén, ktoré mi absolútne skazili dojem (dejovo, nie že by boli nechutné) z predchádzajúcich jedenapolhodinových filmovohereckých orgií. 7/10 (08.08.2005)

Perverzní, zvrhlé a zvrácené. V kladném slova smyslu. Se šokujícím úžasem jsem ani na chvíli neodtrhla oči od obrazovky a nechala se pohlcovat atmosférou, postavami, scénami a hlavně, slovy, myšlenkami a lidským nitrem (nejen) muže jménem Donatien Alphonse François De Sade. Dokonalý je v tomto snímku dopad a vliv jeho osobnosti na postavy Amelie Warner a zvláště Joaquina Phoenixe. Přeměny slušné dívky a muže zasvěceného bohu jsou geniální, jako vrchol jmenuji závěrečnou scénu Joaquina s Kate. Lidé mohou odvracet zrak, mohou s odporem začít mluvit o nechutnostech a zvrhlostech, ale i přesto se v koutku duše přistihnou, že to všechno, co Sade tvořil a čím byl, je podivně přitahuje. Často nás přitahují věci zlé, bizarní, neobvyklé a zvláštní, jakoby nějaká dobrovolná výprava do světa, který nás fascinuje, zároveň děsí, ale víme, že bychom v něm nepřežili. "Když dlouho hledíš do propasti, dej pozor, aby propast nenahlédla do tebe." Friedrich Nietzsche. (17.11.2009)

Skvělé, úžasně zábavné, žádné zbytečné psychologizování. Podle psychoanalytiků máme v životě jen dvě možnosti: stát se "homo perversio" (ve filmu též citováno) a "homo hystericus". Ten první "homo" se oddává ("nezřízeně") svým tužbám ("perverzím"), přitom však strádá nepokojem, ostrakizací, někdy i psychosomatickým tlakem. Ten druhý se jich (často ostentativně) vzdává a žije běžným všedním životem, plní si své povinnosti a dbá na svá práva, přičemž se jeho tužby propadají do hysterických fantasmat, která mohou v určitých situacích explodovat do nějakého druhu psychotického náslilí. Většina lidí se vklíňuje někam do mezer a pak zjišťuje, že ani kompromisy nikam nevedou (k Lacanově jouissance). Pozn: 1. Za homo perversio se označuje i Slavoj Žižek, nejspíš z obav, aby ho nikdo nepokládal za homo hysterika. 2. Kdyby nebylo markýze de Sade, musel by jím být někdo z nás! 3. (B)lázeňské divadlo a kapela, dialog Markýzy a Collarda, stejně tak jako Markýze a Coulmiera - vskutku akční film. 3. Sadova (nikoli sadistická) perveze = tajné společenství ve dvou. 4. Jdu na zahradu, "aby se mi rytí také vyplatilo"... Ještě něco jako shrnutí (Jean Boudrillard: O svádění, str. 151): "Perverzní osoba se ve svádění mýlí, neboť se ho snaží kodifikovat, zavádět pravidla, uzavírat pakty, a tím ničí jeho základní pravidlo, pravidlo tajnosti, které nesmí být nikdy vysloveno." (06.06.2017)

Překvapivě vizuálně exkluzivní lahůdka s fantasticky vystiženou atmosférou blázince, fenomenálně zvráceným Geoffreym Rushem, okouzlující Kate Winslet, fantastickým Joaquinem Phoenixem a ďábelským Michaelem Cainem, který je využitý míň, než by se slušelo. Vynikající filmařina, která utíká jako voda, která rozhodně není ukecanou a utahanou nudou, jak by se možná mohlo někomu zdát. Naopak, Quills je opravdu výjimečný zážitek, jenž vám z hlavy rozhodně jen tak nezmizí. Škoda je jen toho konce - ne snad, že by byl špatný, jen je prostě úplně jasný dlouho dopředu. Ale to je jen malá vada na kráse této skvělé záležitosti, která je navíc podtržená skvělou stylovou hudbou. 85 %. (02.01.2023)