Detektivové od Nejsvětější Trojice
Blue Shadows
Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Modré tiene
Režie:
Viktor TaušScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin DoubaHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Klára Melíšková, Stanislav Majer, Miroslav Krobot, Tereza Ramba, David Novotný, Tomáš Dastlík, Ivan Brdička, Martin Huba, Martin Pechlát, Viktor Tauš (více)Epizody(4)
Obsahy(1)
Čtyřdílná minisérie Modré stíny navazuje na trilogii Případ pro exorcistu. Vyšetřovatelé se tentokrát dostanou k případu zastřeleného docenta. Toho jednoho rána nalezne uklízečka mrtvého přímo v jeho vlastní pracovně. Kriminalisté tak budou řešit, zda vražda souvisí s dlouhodobou snahou oběti o odvolání univerzitního kvestora kvůli podivným machinacím při rekonstrukci historické univerzitní budovy, a také to, co dohnalo vraha k tak velkému riziku, aby svou oběť zneškodnil přímo na půdě univerzity. Pátrání po tom, kdo všechno měl důvod přát si smrt svérázného, ale čestného docenta, zavede hrdiny mnohem dál, než by sami čekali. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (253)
Žádnej neví, co je to Tauš !! Nebo alespoň dosud nevěděl.. Viktor Tauš a s ním naprosto nečekaně i ukoptěně komerčně podbízivá Česká televize posledních let přichází s projektem, který vyznívá natolik svojsky a mainstreamově nepříjemně, až jeden musí zákonitě zírat s otevřenou Hubou.. Ano, ani tohoto většinou v distingované poloze hrajícího barda zde divák prostě nepoznává.. Nic tu není, jak by se dalo čekat, zvlášť v souvislosti s Hřebejkovým zmateným a ubohoučkým Exorcistou, na něhož tohle zjevení navazuje.. Přesně tak !! Tohle je zjevení, u něhož vše nakonec má svůj smysl a záměr, vše stylisticky znepokojivé a nekonvenční našlo svoji funkci.. Narozdíl od Clony či do jisté míry i Kriminálky Anděl, jimž však právě tyto prostředky většinový divák toleruje.. A Jarchovský ?? Ten dokázal konečně pochopit slovo katarze a vypotil ten zdaleka nejlepší skript své filmové kariéry.. Fantazie a zároveň pravděpodobně i nejlepší tuzemský porevoluční seriálový televizní projekt, který podřizuje vyprávění potřebám stylu natolik důsledně, že prostě smekám.. Skvostný experiment, který se jen - díkybohu - vymkl kontrole.. Chtěli jste něco světového, tak tady máte přes držku.. ()
Myslím, že na prvním místě před drama a krimi by měla být komedie. Navíc bývalý ansábl Divadla Komedie a současný ansábl Dejvického divadla celé toho prazvláštní, ale prazajímavé dílo táhne neuvěřitelným stylem, kdy jsem si nebyl jistý, jestli jsou vážně tak dobří a nebo až takoví blázni. Škoda akorát té Voříškové, mám ji fakt rád, ale tady byla hodně ztracená. Ale možná za to spíš může celá postava Kristýny, která by nebýt jedné scény, mohla být úplně vyškrtnutá a nic by se moc nestalo. Tauš i Douba jsou taky dobrý pošuci a zasloužili by si mnohem větší pozornost a uznání. Baví mne zdejších 59 %, kdy negativní kritika v podstatě odpovídá absurdním závěrům vyšetřování majorky Vitnerové a kdy proti sebenaplňujícímu proroctví nemá člověk vůbec šanci cokoliv udělat. Snad jen se škodolibou radostí se ironicky vysmívat tváří v tvář nižším než 3* hodnocením. Ale má osobní statečnost má bohužel také své hranice... ()
Wow, tak to je paráda! Od prvních minut (znělkou a variací Bachovy první suity počínaje) je to zajímavý, originální a má to atmosféru. Už Případ pro exorcistu nebyl (narozdíl od zdejšího CSFD úzu) vůbec špatnej, ale MS jsou o ligu dál. Asi ve všech ohledech - jak s autorskou hudbou Petra Ostrouchova (opravdu skvělá práce!, třeba hned ústřední písnička Blue Shadows je doslova úchvatná), tak s kamerou, scénářem, hereckejma výkonama i prací s postavama... Celý to drží pohormadě jak po tý stránce dějový, tak i tý vizuálně-koncepční. Zasazení do nepřehlednýho světa financování univerzit, korupce a politiky bylo (navzdory tomu, jak nudně to zní) dobrej nápad. Bylo na tom krásně ukázaný (což je výhradní zásluhou tvůrců, že se jim to povedlo), jak nejasný a komplikvaný hranice tu jsou - to, že někdo někoho zabije, je celkem jasnej trestnej čin a holej fakt; jakmile ale přijde na spojování motivů a hledání souvislostí s uměle(?) předražovanejma zakázkama, korupcí nebo klientelismem, najednou se toho moc dělat nedá a i to málo, co se dělat dá, je ještě strašně omezený a složitý. Ale to, že někdo umí sehnat peníze a váže na svou osobu nejrůznější formy podpory a třeba i dotací na hranici legálních postupů, to už trestný samozřejmě neni. Morální a lidskej rozměr jsou pak samozřejmě úplně jiný věci. Líbil se mi neidealizovanej kolektiv vyšetřovatelů - kontroverzní šéf s kostlivcema ve skříni, nerozvážná mladá holka (potěšilo mě, že Horová s tim svym amatérsky naivnim přístupem po zásluze narazila a že to s ní a Tremerem bylo ukončený tak, jak bylo), zeshora a protekčně dosazenej Baran... Líbila se mi zajímavě vyústěná zápletka a taky to, jak ke konci za stavu, kdy diváci vlastně věděli víc než vyšetřovatelé, jak se nepřímo ukázalo, že ne vždycky ta policejní (byť většinou oprávněná a odůvodněná) intuice, že někdo v něčem musí mít prsty, musí bejt vždycky založená na pravdě a jak je presumpce neviny v moderní společnosti víc než odpodstatněná. Byla tam i řada povedenejch absurdně-komickejch scén - např. žraní chlebíčků s vytaháváním drobků zpoza křesla, přezouvání do papučí na vyleštěný podlaze u kvestora doma... Z herců byl výrazně výbornej Novotný, ale i Majer a třeba s ničim se neseroucí Krobot (u něj oproti PPE vidim velkej posun v tom smyslu, že tady mu rozumim a je to přirozeně pochopitelnej charakter, kdežto v PPE na mě v mnoha ohledech působily všechny ty jeho nenávisti ke všem a ke všemu tak trochu prvoplánově). Melíšková mi tady sedla o poznání víc než v Případu pro exorcistu (upřímně řečeno jsem ale měl problém věřit jí a rozumět jí třeba v tý hádce stran StB u Krobota/Vitouše na chatě, což mě mrzelo, protože jinak to byla docela silná scéna), a nakonec i o tý Voříškový už nemůžu říct, že to bylo zlý - i tak pro mě ale zůstává asi nejslabšim hereckym článkem (například třeba v tý závěrečný hádce s Melíškovou/Výrovou). Tauš je jako herec docela zajímavej, občas jsem ale měl problémy se srozumitelností toho, co vyslovuje - to nicméně dávám za vinu předevšim tomu, že si šlape na jazyk a neumí moc mluvit. Ještě na mě trochu nevěrohodně působila rvačka Tremerovejch, jinak ale musim smeknout - seriál je to skvělej a narozdíl od zdejší většiny jsem přesvědčenej, že nejde jen o soudobou a sezónní záležitost, a že svojí dobu přežije a v budoucnu se k němu budou lidi vracet. I ten formát čtyř dílů je tak akorát - děj je slušně rozvitej a dostatečně komplikovanej, zároveň to ale neni nijak natahovaný; jen se tak potvrzuje to, co načal už Strach s Ďáblovou lstí - totiž že kvalitní věc nijak neutrpí tim, když těch dílů nebude mít deset, ale třeba jen tři nebo čtyři. WTF moments: Jen mě překvapilo, jak mohlo tak zkušenou detektivku, jakou má Výrová bejt, nenapadnout, že v kvestorově kanceláři mohlo bejt kromě jiného třeba odposlouchávání (a že tedy k tomu, aby se to nějak dozvěděl někdo jinej, nemusel kvestor nutně vyjít z místnosti si zatelefonovat) - to je přece celkem předvídatelná možnost, která napadne kdekoho, a proto bych jí tim spíš čekal u vedoucího policejního vyšetřování. () (méně) (více)
Dekupáž i rakurzy jsou naprosto perverzní, ornamentální, sebepředvádivé. Uvádí postavy i diváka do naprostého chaosu. I rozhovor na lavičce před barákem se mění v jakési halucinované cvičení nespojitého střihu, divného vázání záběrů a vypouklých úhlů kamery + plus ty podivně středové kompozice. Tím je to vlastně zajímavé. A navíc ta přesvětlená tonalita. Prostě, je to lázeň :-) Ale jen na chvíli. [...] Podíval jsem se na předchozí dva díly a musím říct, že jsem byl dost příjemně překvapený. Je to vlastně opravdu dobré. Je to dost deziluzívní zúčtování s gründerskou dobou devadesátek. To k předloze Michala Sýkory, které prosvítá pod scénářem. Krom zmíněného stylu, mě dost překvapili i některé opravdu soustředěné hercké akce - k nim patří i postava, kterou hraje Tauš samotný, který je velmi přirozený. Potom Melíšková samozřejmě. A podivný humor. Zbytek po posledním dílu. ()
Jsem asi staromódní, když ani v tomto seriálu nedokážu ocenit inovativní přístup pana kameramana. Uvítala bych, kdybych viděla místo kleneb a stropů také celé postavy herců. Kolikrát bylo vidět jen půl postavy, ale celý strop. Příchozí a odchozí postavy byly nevím z jakého důvodu umělecky rozostřeny a opět se zde objevila fascinace temenem herců, hlavně tedy Kláry Melíškové. Občas jsem si nemohla pomoci, abych nemyslela na úvodní znělku Macha a Šebestové, kdy Mach sjíždí po zábradlí a signalizuje svou odbočku červeným uchem. Skrz uši Kláry Melíškové sice krásně pronikalo světlo, jen nevím, zda je to pro pochopení zápletky příběhu podstatné. Přiznám se, že první díl mě dostal, druhý navnadil ještě více, ve třetím jsem trochu plavala a v tom posledním jsem se maličko topila, ale to je jen můj problém. Celkově musím říct, že všechno ohledně přílišného světla a záběrů klidně zapomenu, protože seriál mě opravdu velmi zaujal (i kvůli naprosto skvěle zahrané postavě pana Barana) a netrpělivě jsem čekala na jeho vyústění. ()
Galerie (67)
Zajímavosti (4)
- Na začátku scény v kanceláři ředitele jsou skleničky na stole srovnány uprostřed kolem popelníku. O pár záběrů dále, když Marie odchází z místnosti, jsou náhodně rozmístěny po stole, jako z nich účastníci jednáni pili. Během dusného rozhovoru však nikdo nic nepil, ani voda ve džbánu neubyla. (Brain)
- Některé scény seriálu byly natáčeny v prostorách Univerzity Palackého v Olomouci. Její studenti v seriálu vystupují jako kompars. (Genevieve)
- Hudbu ze samého počátku dílu, kterou hrají v Uměleckém centru Univerzity Palackého v Olomouci, zkomponoval Johann Sebastian Bach a jedná se o „Suity pro violoncello (BWV 1007–1012)“. (sator)
Reklama