Calamari Union

Už před dvěma lety jsem viděl v rámci Challenge Tour jinou černobílou komedii té doby od Akiho Kaurismäkiho. Teď jsem si tak nějak s ještě horším výsledkem potvrdil, že se s tvůrcem a jeho vkusem humoru naprosto míjím. Komedie většinou hodnotím dle toho, zda dokážou pobavit a do jaké míry, v případě opravdu dobré zábavy nemusí mít nutně obsáhlou myšlenku. Dobrá komedie ale může naopak i rozesmát jen velice mírně a naopak něco důslednějšího sdělit. Zde jsem se bohužel nebavil a nechce se mi s pocity mírného otrávení pátrat po tom, zda to celé dění plné absurdního konání undergroundové partičky (mytí rukou v mláce, vození se na přední kapotě auta, jízda na motorce podél baru a pod.) má v sobě kromě snahy o ukázku svobody bez hranic ještě nějaký další hlubší smysl. Tento způsob komedie se mi zdá poněkud nešťastným... Ale naštěstí se mi líbila hudba a za tu dávám celou jednu hvězdu navíc. 35% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (05.04.2020)

Patrně nejodvážnější, ale i nejodtažitější Kaurismäkiho snímek, jenž je holdem trojici francouzských básníků, absurditě, flanérství a uvolněné imaginaci, která s gangem neurvalých Franků vtrhla do centra černobílých Helsinek. Hravé i vážné, komické i tragické, svižné i unavené. Vymetači barů, bister a hotelových pokojů, rivalové i spojenci, Frankové jako jeden muž loupí, klábosí a obtěžují ostatní. Jeden muž a jeho zmnohonásobená šance uniknout diletantství vlastního života vzpourou plnou anarchie, která, jak už to bývá, končí nevalně za jejím prahem. (25.02.2009)

Potká Frank Franka a ptá se ho: Neviděl jsi Franka? Kaurismäkiho černobílá směsice punkové revolty, surrealistických vybočení z normálu a pocty prokletým dekadentním duším. Parta chlapů jménem Frank opakuje stěhování národů v prostoru jednoho města. A narozdíl od dávných kmenů má mnohem nižší úspěšnost, protože město je plné nástrah a země zaslíbená dost možná ani neexistuje. Pod komediální krustou dříme celkem deziluzivní sociální výpověď o nemožnosti a směšnosti revolty a úniku z bezútěšného života na okraji. Jev tom cítit jistý diletantismus, který ale ladí s výpovědí. Takže jediným problémem je, že silných situací v tom filmu není na rozdávání. Aki se zastřeluje. (01.10.2011)

LFŠ 2011 | Hned druhý Kaurismäki je nadnesené, šíleně vtipné béčko o epické a symbolické cestě čtrnácti Franků za lepším životem. Režisér si střílí z Finska, společnosti, noirovek, gangsterek i Taxikáře. Z diskuze po projekci snímku: "Kde jste vzal nápad na tento film?" Kaurismäki: "Jaký nápad? Děkuji za hezký večer." (31.07.2011)

Frank: "Očul si, čo o nás píšu na čsfd?". Frank: "Nie.". Frank: „Tak, počúvaj. Tieto slová som z komentárov vystrihol." Frank: "Hm?" Frank: "Podľa nich sa dostaneme do Eiry. Vysnenej časti mesta.". Frank: (Mlčí). Frank: "Alebo keď nie do Eiry, tak inde, napríklad do Estónska.". Frank: "Tak dávaj." Frank: Anarchia vo všetkých podobách. Svojrázna komédia o 15. mužoch, putujúcich Helsinkami. Z periférie Helsínk sa banda ošuntelo nahodených dospelých mužov v plnej sile a slnečných okuliaroch vydá do centra mesta. Fínsky Godard. Film vznikol bez scenára. Punková revolta, surrealistické vybočenia z normálu. Frankovia ako jeden muž kecajú, lúpia a obťažujú druhých. Bez ladu a skladu trávia čas v centre mesta. Šibnuté skeče s kritickým rozmerom. Geniálnosť. Kto sa niekedy stratil v centre mesta, vie o čom Kaurismäki rozpráva. Niekoľko nezabudnuteľných scén a humoru až na pôjdu. Režisér si uťahuje z Fínska, spoločnosti, noiroviek, gangsteriek i Taxikára. Všetky postavy majú svoje špecifiká, takže sa v nich nestratíme. Absurdná jazda plná zbytočných úmrtí, nesplnených snov a cool týpkov. Úsporné, niekedy až minimalistické herectvo. Podivné vtipy, pri ktorých sa váš mozog otriasa rehotom, hlasivky sú v kľude. Looserpunk film. Buď som sa smial, alebo neveriaco krútil hlavou. Kto rozchodí toto, tak pre neho žiadny z nasledujúcich Kaurismäkiho filmov nebude nestráviteľný. Hor sa chlapci za preludom slobody! (29.07.2015)