Volume 1: The Devil (E01)

Zatím, se nemůžu rozhodnout, kdo komu škodí víc: jestli Refn, pro kterého je hlemýždí rychlost alfou a omegou, zpomaluje tempo dialogů, Eda Brubakera (velkého fanouška hard boiled kriminálek, jen tak mimochodem) natolik výrazně, že nepůsobí ani zdaleka tak důrazně, jak by měli. Nebo autor Criminalu a Fatale, jedněch z nejlepších, tištěných noirů, pokud přistoupí na Refnovu vyprávěcí pomalost, ztratí hodně ze svého šarmu. Prozatím, zůstanu v opatrném očekávaní, minimálně pro tu mistrovskou práci s mizanscénou, tam Refnovi, nejde vytknout, takřka nic (24.06.2019)

Brubakerove komiksy mám rád. A Refnov neónový štýl tiež. The Devil vťahuje do svojho sveta pomaly. Postavy aj napriek jasne daných charakterom sú veľmi podivné. Absencia hrdinu je tu výrazná. Pomalý vývin a dokonalý vizuál, robia z tohto počinu pochúťku. Aj napriek tomu, že je pomalá a nejednoznačná. Tá hodinka a pol mi krásne plynula aj keď sa tam toho veľa nestalo. Martinezova hudba perfektná. (16.11.2019)

Zaujimava forma. Obcas ma to do deja vtiahlo, sem-tam naopak rusilo. Zvlast v scenach, kedy vidno, ze su schvalne spomalovane a natahovane. Policajt "vykracujuci" si doslova mysacimi krokmi k autu v situacii, kedy by tak nerobil a par dalsich. Inak noir ako taky mozem a i tu ma par slubnych momentov. Urcite vsak tomu dam sancu. Nie kazdemu to vsak sadne. Bez jeho prvkov by trval film standardnych 50 min. (16.06.2019)

// Člověk skoro aby začal doceňovat druhou sérii True Detective. Refn si v TOTDY zase honí formu, kterou má jeho nový seriál parádní, ale co má sakra být ta póza? Odříkat tři repliky na parkovišti fakt nemusí zabrat 10 minut, tohle rádoby artový machrování jsem vždycky nenáviděl, Refn tady sice nepředvádí ta samá zvěrstva co Lynch, otravný to je ale zhruba stejně. Na druhou stranu v sexu, násilí a využití Cliffa Martineze je to dost silný, až vtahující, takže chce člověk víc. Minimálně jednu další epizodu tomu ještě věnuji, očekávání ale držím pro jistotu u země. (16.06.2019)

Kdo četl Brubakerův Kriminál bude jako doma. Mozaika složená z pochybných charakterů v nezáviděnihodných situacích se pomalu rozplétá. Velmi pomalu. Refn nabízí rozvláčnost v uspěchaném světě. Pomalé dialogy, dlouhé pauzy i klidné jízdy autem za doprovodu Martinezových syntezátorů by běžný režisér nechal na podlaze střižny, aby mohl překotně šokovat z prstu vycucaným zvratem. Zde je síla v tichu a nehybném obraze. Teller jako Martin je zajímavě odtažitý a nepřístupný, přesto se s ním dá v určitých pasážích zatím snadno ztotožnit. Začátek třináctihodinového filmu. (18.06.2019)