Zombie ja Kummitusjuna
Zombie a strašidelný vlak
Zombie and the Ghost Train
Režie:
Mika KaurismäkiKamera:
Olli VarjaHudba:
Mauri SuménHrají:
Silu Seppälä, Marjo Leinonen, Matti Pellonpää, Vieno Saaristo, Juhani Niemelä, Kauko Laurikainen, Sakari Järvenpää, Mato Valtonen, Mauri Sumén (více)Obsahy(2)
Ve dvou věcech nemá Antti "Zombie" Autiomaa (Silu Seppälä) na světě pražádnou konkurenci. Tou první je hra na basovou kytaru, druhou pak pití. S jeho příběhem se divák setkává v okamžiku, kdy se po několika bezútěšných měsících povalování v přelidněných a špinavých ulicích Istanbulu Antti vrací zpět do finské metropole Helsinek, kde se hlásí k náboru do armády. Tam je ovšem po incidentu, kdy do důstojníkovy polévky přidává notnou dávku terpentýnového oleje, shledán jedincem duševně zaostalým a dostává se mu bezpodmínečného propuštění. Unavený a otráven bytím a pitím pobývá v bytě rodičů, kde mu je vyjma chorobně trpícího otce bez zaměstnání jediným společníkem samota. Vyhlídkou na lepší zítřky se zdá být nabídka přítele Harriho (Matti Pellonpää) v podobě bedňáka kapely "Harry And The Mulefukkers", s níž má později mít co dočinění jako plnohodnotný člen – basový kytarista. Otázkou ovšem zůstává, zdali mu to a fakt, že se k němu navrací jeho dívka Marjo (Marjo Leinonen), pomůže překonat chuť chopit se láhve alkoholu a propít se až ke dnu. (Conspi)
(více)Videa (1)
Recenze (15)
Mika K. oproti lehce překombinovanému Rossovi ubral na žánrovém experimentování a intelektuálních pózách a natočil modelový životopis kluka, co si nevěděl rady se sebou ani se světem, i když moc chtěl – snad každý muzikant s někým takovým hrál a měl ho přesně takhle absurdně rád (a spousta jich má kousek takového Zombieho dobře schovaného někde uvnitř). Natočil ho poeticky, s patřičnou dávkou bolestínství, ale bez uhýbání před špínou, s probleskující smutnou legrací (jiná, mnohem temnější rovnováha mezi melancholií a humorem, než by člověk při vyslovení jména Kaurismäki čekal, ale taky platná a funkční), s trošičkou mystiky – tak, jací tihle kluci doopravdy bývají. O zábavu se stará mj. Matti Pellonpää coby zpěvák finské countrybilly kapely, kulisy obstarávají šedivé Helsinky a v exulantském závěru stejně zimně šedivý Istanbul. A přece to není tak úplně depresivní kousek. Za mě čtyři palce nahoru. ()
Mika Kaurismäki so svojím bratom Akim, upriamili medzinárodnú pozornosť aj na fínsku kinematografiu. Ich štýl je chladný, strohý, avšak absolútne nezameniteľný. Zatiaľ čo Mika svojmu štýlu verný neostal, u Akiho sa akosi zakotvil a zdá sa, že ho už nezmení. Film Zombie ja Kummitusjuna je krásnou ukážkou, že pre zaujímavý film nie je potrebný vysoký rozpočet ani nadmerné pitvorenie hercov. Príbeh outsidera s netradičnou prezývkou Zombie sa odsýpa s ľahkým humorným nádychom, ktorý miestami odľahčuje smutný príbeh neprispôsobivého človeka. Zombie skrátka nie je pre tento svet stvorený... Narozdiel od Akiho dlhým a často aj nudným záberom, Mika poňal svoj film svižnejšie, takže som mal pocit, že je neustále v pohybe. Potešil aj hudobný doprovod v podobe piesne Solitude od Black Sabbath. ()
Žádný průnik, žádná zábava, jen jedna velká prázdnota zahlcená mlhou, vlezlou zimou, nesympatickými troskami a mizernou hudbou - chyběl jen smrad a nějaký smysluplný důvod, z jakého byl Zombie všeobecně oblíben, dokonce až za hranicí Finska... A tak ani poprojekční potvrzení domněnky, že se v případě Mika Kaurismäkiho jedná o Akiho osobu blízkou, nepřekvapilo... patrně rodinný recept na nudu světa. ()
Zombie a vlak duchů. Neskutečná pecka. Ve všech směrech. Chytla mě, zakousla se a vypilvla až úplně na konci. Spokojeného, štastného, vrnícího blahem. Vůbec jsem to nečekal, o to bylo moje překvapení příjemnější. Nádherný, tragikomický příběh s troškou finské, lidové hudby, která to už jen celé završila. No neberte to, když to vidělo tak málo lidí. ()
Postava Zombieho by sa dala považovať za toho najväčšieho loosra, rebela, odpadlíka, rockera aj tragéda, ktorý kedy bol na filmovom platne zobrazený. Neskutočné som sa v ňom videl akoby som sa díval i na svoj život len cez nie aké čierne okuliare . Bol to jeden z najsilnejších zažitou za poslednú dobu. Od pána Mika K. to bolo prvé čo som zatiaľ videl a asi tým preštal aj svojho bračeka. ()
Reklama