Oko ďábla

Absence barvy tentokrát není překážkou, tohle je totiž i přesto povedená záležitost. Bava zde položil základní kámen gialla, který vybrousil do diamantu rok nato svým Blood and Black Lace. Ještě tu sice chybí kožené rukavice a ženská nahota, ale ostatní prvky právě narozeného subžánru tu jsou jasně cítit. Ústřední dvojice (Román, Saxon) je navíc zvolena trefně, právě díky nim je tu zastoupen příjemně odlehčující humor. Jinak hlavní hrdinka je nefalšovaná sympaťačka a tím, že je milovnicí detektivních románů, tak podle toho i jedná. Před hrozícím nebezpečím se například osamocená v bytě důkladně připraví na možný vpád vetřelce. Jak je už zmíněno, perličkou je také úplný závěr s krabičkou cigaret. (06.04.2012)

Tento film robí pre Rím to, čo Prázdniny v Ríme alebo Sladký život. Teda robil by, keby ho nepoznali len priaznivci gialla a Bavu. Ide ešte skôr o detektívku než o giallo plné krvavých explicitných scén, o horor v pravom zmysle slova teda nejde. Doprevádza nás komentár ako vystrihnutý z knižných detektívok, ktoré tematizujú obľubu hlavnej hrdinky v podobnej literatúre a je to chytré. Zápletka je však tak nejak priemerná, dejú sa tu málo pravdepodobné veci a osobne ma mätúci záver, ktorý nám akože dáva vybrať, k akej verzii priebehu udalostí sa prikloníme, presvedčil o nižšom hodnotení, aké by si film možno zaslúžil. 70% (03.10.2021)

Protogiallo. Mladá Američanka Nora přilétá do Itálie a během pár hodin se zaplete do pašování drog, před očima jí umře teta, je okradena a stane se svědkyní vraždy, přičemž nic z toho spolu nesouvisí. Po tomhle divokém rozjezdu mě ale děj začal nudit, i proto, že vražd je tu minimum a ty, co tu jsou, vypadají tak, že se odkudsi jen vypotácí někdo z kudlou v zádech nebo hrdinka prostě najde mrtvolu. Noirová kamera a svícení jsou ale na úrovni. A nechybí giallové/detektivkové klišé, kdy jedna z vedlejších postav telefonuje hrdince, že už ví, kdo vraždí, ale že jí to řekne až se sejdou a samozřejmě už se nesejdou, protože vrah je rychlejší. (17.08.2018)

Oficiální počátek gialla jako filmového žánru, ale vlastně jen úplně typický film-noir. Reaping the Hitchcock se vším všudy - hra světla a stínu, zápletka, dokonalá gradace, finále, voiceover, zamčené dveře, vášnivá čtenářka detektivek a psychicky labilní charaktery. Kdyby se nemluvilo italsky, asi by mě nikdo nepřesvědčil, že to Bava neukradl Hitchcockovy ze sejfu. Pocta dovedená k dokonalosti. A ten vtip na konec je neskutečně nadčasová pecka. (29.08.2009)

Snímek jenž definoval žánr gialla. Na filmu je dobře vidět, že se režisér nechal hodně inspirovat Hitchcockem (Muž, který věděl příliš mnoho ), jako pak i další režiséři tohoto žánru. Bohužel mě, na rozdíl od svého zámořského kolegy, nedokázal režisér vtáhnout atmosférou do děje. Mario k tomu hold potřebuje barvičky, jak jsem se přesvědčil později. Menší zásluhu na kažení atmosféry májí také "vtipné momenty", které se do toho žánru absolutně nehodí. Ale abych jen snímek nehanil, režisér si vybral moc pěkné exteriéry, do kterých ho zasadil a hudba snímku také ostudu rozhodně nedělá. A navíc, a to je to nejdůležitější, vytvořil Bava tímto snímkem základní kámen žánru gialla. Díky za to!!!!! PS:Od Bavy raději doporučuji o třídu lepší Blood and Black Lace. (09.02.2009)