U brány věčnosti

Pekná práca so svetlom a kamerou, pán režisér. Už od prvých minút filmu ste nám dali možnosť ochutnať Vincentovu dušu a prijať myšlienku, že to nebol obyčajný človek s obyčajným pohľadom na svet okolo seba. Nádherná alegória – pohľad na „umierajúce“ slnečnice. Príbeh je poňatý takmer ako dokument. Kamera akoby sa nachádzala na úrovni Vincentových očí – ak sa s niekým rozpráva on, vnímate to, akoby ste s dotyčným človekom viedli dialóg vy. Alebo je kamera na úrovni očí niekoho, kto putuje s ním, ako jeho imaginárny priateľ. „Prečo to maľuješ?“ „Čo?“ „Tie kvety. Prečo ich maľuješ?“ „Nie sú vari krásne?“ „Áno, sú krásne. Určite. Oveľa krajšie, ako ten obraz“. „To si myslíš?“ „Áno“. „Možno máš pravdu. Ale tieto kvety zvädnú a vyblednú, ako všetky ostatné“. „Áno, to vie každý.“ „Ale moje zostanú večné.“ „Si si istý?“ „Prinajmenšom budú mať šancu“. „Mohol by si namaľovať mňa...“ „Prečo nie?“ „Možno tiež zostanem navždy mladá!“ „Dokonca Ťa môžem namaľovať mladšiu!“ „Nie, to by nebolo správne.“ Poetika, kocháte sa krásami francúzskeho vidieka spolu s Vincentom, až do takých detailov, že cítite spolu s ním poryvy vetra, ktorý sa hrá so steblami trávy a uvedomujete si tú túžbu, vnútorný tlak, ktorý ho núti zachytiť čaro chvíle, to svetlo, vánok, priam až vôňu polí. „Tvárou v tvár rovinatej krajine, nevidím nič iné, iba večnosť. Som jediný, kto to vidí? Existencia nemôže byť bezdôvodná!“ „Niekedy si hovorím... Možno... Možno... Možno si (Boh) vybral len nesprávnu dobu. Možno Boh zo mňa urobil maliara pre ľudí, ktorí sa ešte nenarodili!“ (28.02.2020)

Auch. Když se nějaký tvůrce pouští do známé látky, mohl by si ujasnit, proč a jak ji interpretuje. U brány věčnosti selhává skoro ve všem, ať už jde o nekoncepční roztřesenou kameru, mnohdy nekvalitní filmový materiál nebo obyčejný životopisný syžet. Drzé mi od tvůrců přijde, že předkládají jako verzi Vincentovy smrti vraždu, i když je to stále alternativní verze a stále se v odborných kruzích kloní k sebevraždě. Tuto nejistotu mnohem lépe zachytil S Láskou Vincent, kde to bylo součástí kvazidetektivního pátrání a názory na vraždu/sebevraždu se lišily podle toho, kdo názor zastával. Podobně z nepochopitelného důvodu film zařadí nález údajných van Goghových skic, což je další nepotvrzená věc, navíc pro vnitřní stavbu příběhu zcela podružná. (31.03.2019)

Stejná pecka jako nedávný Gauguin s Vincentem Casselem. Jen k Van Goghovi mám tak nějak blíž, jelikož jsme za svoje životy prodali přibližně stejně obrazů, on teda o jeden víc, ale já mám ještě pár let k dobru. Z filmu jsem pochopil, že jeho život přesně vystihuje věta: "Život je určen k setí. Sklizeň jeho součástí není." Willem Dafoe, kameraman i režisér tady odvedli vynikající práci. 80% (09.02.2019)

Van Goghov život bol jeden veľký boj samým so sebou, s najbližším okolím, so spoločnosťou a s Bohom. Schnabel sa snaží spoločne s kameramanom ukázať jeho život divákom takpovediac umelcovými očami, čomu zodpovedá aj akoby nesústredená kamera a aj samotný dej. Všetko je však na svojom mieste presne tak, ako má byť. Dokonca aj tá účasť bondovských záporákov je chronologicky správna. Vincent sa už síce nikdy nedozvedel, že brána večnosti sa mu otvorila a pozná ho celý svet, ale určite to niekde v hĺbke duše vedel. (09.10.2022)

No konečně kurvadrát !!!.. Po asi deseti filmech se Van Goghův příběh konečně dočkal zpracování které není sentimentální, bulvární, ploché, necpe ho do stereotypní škatulky, neopakuje dávno zavrhnutou povídačku o sebevraždě atd.. Není to film o symbolu, archetypu, legendě či heslu v enciklopediích.. Tohle je prostě jen naturalistická a soustředěná studie duše člověka který toho vnímal jaksi více než mohl pobrat. Po povrchním a kýčovitém Loving Vincent jsem byl přesvědčený, že tento příběh je zase na dalších, minimálně deset let zabitý a jsem rád, že jsem se mýlil. Podobně úžasný a diváky poněkud chladně přijatý byl i Gauguin (2017). Holt, kde to jde opravdu na dřeň, tam je to náročnější (a tím automaticky nediváčtější). (09.02.2019)