Stíny a mlha

Příběh strašpytla vrženého do ponurého a krutého světa film-noire. Mám tenhle filmový styl hrozně rád, takže i tento film patří mezi mé nejoblíbenější. Velkou zásluhu na tom má nejen již zmíněný kontrast mezi hlavní postavou a okolím, ale také kafkovský nádech v hlavní dějové linii o člověku, který nemá žádnou kontrolu nad probíhajícím životem, přestože to od něj okolí očekává. Budete v pořádku? Ano. Až na to, že mě zlynčují a zatknou, vrah řádí a já jsem bez práce, je všechno v pořádku. Filozofická rovina filmu je taky hodně zajímavá, přestože (možná spíše i proto, že) ji Woody podařeně zesměšňuje. Když něco vidím, má to tam být. Jinak si sednu do křesla a zlomím si vaz. Na věci musí být spolehnutí. To je hodně důležité. Víte, kdo má takovéhle myšlenky? Krejčí Schultz. Myslí si, že nic není skutečné a vše existuje jen ve snu nějakého psa. (20.07.2011)

Vynikající film, ve kterém se děje tu to, tu ono, ale nade vším stojí chlapík se strunou v ruce. Černobílá atmosféra mlhou zastíraných stínů je pěkná a funguje. Co se týká herců, tak kromě inventární Miy Farrow tu jsou výborní Malkovich, Cusack, nebo Fosterová. Dohromady je to nadprůměrný Woodyho film - mezi jeho ostatními si ho budete snadno pamatovat. (15.05.2007)

Woody Allen je největším a nejzábavnějším filosofem 20. století, o tom už po tomto filmu není pochyb. Navíc je to i perfektní režisér, což tady dokazuje tím, jak dokáže kombinovat žánry a pohrát si se scénářem a vnímáním postav. Podařilo se mu kombinací detektivky, satirické komedie a artového snímku (s perfektní a nádhernou kamerou Carla di Palmy) složit poctu německému expresionismu (asociace s Murnauem a Langem mi vytanuly na mysl hned několikrát) a vytvořit jeden z nejosobitějších opusů existencialismu. Absurdno tady vede filosofické monology snad přesvědčivěji než u Kafky a Sartra. Nesmím zapomenout ale ani na herecké výkony, jelikož Woody předvedl možná svůj nejlepší výkon, ale hlavními hvězdami tady byly právě ony "hvězdy"- John Malkovich, Mia Farrow a John Cusack, a pak také několik dalších známých tváří v minirolích rozhodně neselhalo. Ale je dost pravděpodobné, že se mnozí ztratí když ne v klamavé hře stínů, tak v mlze... (17.08.2011)

V jedné z epizod Hříšných lidí města pražského zpívá barová zpěvačka v podřadném pajzlu přítomným pasákům a jejich personálu tuto oddrhovačku: "Von porád čekal, že něco příde, von porád čekal, nepřišlo nic!" To je nakonec výsledný pocit z Allenova filmu, kterým režisér zabrousil na půdu experimentu a odklonil se od obvyklých intelektuálních konverzaček směrem k atmosférické poctě starých německých expresionistických filmů. Důležité v jeho snímku nejsou dialogy, i když i tady by se pár slušných míst našlo, to když např. hrdina v podobě nýmanda se židovským jménem přijde ke knězi a policejnímu úředníkovi jakožto autoritám a ti dotyční se evidentně věnují sepisování seznamu nepohodlných osob... Prostor má naopak hra se stíny, všudypřítomná mlha, temné dekorace a tajemné postavy, které se vynořují z uliček. Problém je v tom, že i když se film jenom hemží hvězdami, jejich využití je víc než skromné a celkově se Stíny a mlha řadí k těm filmům, které vzbuzují spoustu nadějí, které s postupem času nenaplňují. Chybí tomu správný dramatický oblouk, víc vtipných dialogů a nějaké smysluplné vyústění jednotlivých scén a vlastně i nějaký silnější příběh hlavního hrdiny. Celkový dojem: 55 %. (30.05.2010)

Kamera neni spatna, stejne tak ulicky v meste nahodily peknou atmosferu. Namet je take dobry a herecke vykony ve vedlejsich rolich take stoji za zminku. Tempo filmu i pres kratkou stopaz dost zadrhava. Nejvice mi vsak vadila postava samotneho Allena, malokdo je mi tak nesympaticky jako on, coz je asi jen muj problem. (20.08.2011)