Režie:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Harry MacourekHrají:
Milan Kňažko, Alicja Jachiewicz, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Vladimír Menšík, Pavel Zedníček, Jiří Hálek, Marián Labuda st., Zdeněk Řehoř (více)Obsahy(1)
Autorskou dvojici – spisovatele a lékaře Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina – znají diváci z jejich společné komedie Jak svět přichází o básníky a z jejích čtyřech volných pokračování. Koncem osmdesátých let se oba autoři setkali i při realizaci příběhu z protialkoholní léčebny. Zde se sešla pestrá společnost – vzdělanec a topič Lexa, neúspěšný malíř Ament, profesor dějepisu Zlámal, farář Dorenda, číšník Čtvrtečka a herec Šmok. Ti všichni zápolí s démonem alkoholu, v separaci prožívají své malé radosti i trápení. Nesnášejí despotického vrchního ošetřovatele Masáka a jeho „experimentální“ léčebné metody. Jediný Lexa, rváč a bojovník za práva nejen svá, ale i ostatních, se mu dokáže postavit… Režisér Dušan Klein o filmu řekl: „Z hrdiny v závěru hovoří vnitřní hlas, touha žít, nepoddat se ničemu, nezůstat v zajetí, nebýt manipulovaný alkoholem ani lidmi. Člověk by sám měl přijít na to, jak žít.“ Předností filmu jsou vtipné dialogy a vynikající herecké výkony v čele s Rudolfem Hrušínským v roli ošetřovatele Masáka a Milanem Kňažkem jako topičem Lexou. Svou poslední filmovou roli – alkoholika Honzíčka – zde vytvořil Vladimír Menšík. (Česká televize)
(více)Recenze (279)
Celé Básníky pokládám za hloupé, takže jsem byl mile překvapený úrovní Pecháčkova scénáře. Naprosto jsem neměl pocit, že se dívám na komedii, nepostřehl jsem ani alegorii odporu proti totalitní zvůli. Ten obraz je nejednoduchý, nejednoznačný, neuchyluje se k žádné zkratce. Josef Somr, přehlížený a nedoceněný velikán, zde v roli primáře vysvětluje nejpřesněji a velmi hodnotně, oč vlastně jde. „Nespravedlnost je přece všude, tak proč si na ni stěžujete zrovna tady?“ „Nejtěžší rozhodnutí na světě jsou ta, při kterých nejde o svět, ale o toho, kdo rozhoduje.“ ()
+4* při sledování Úsměvů smutných mužů mi přišla na mysl vzpomínka na Vracející se dobré holubi, které jsem už neviděl taaák dlouho. A proto jsem si je rovnou připomenul, abych si udělal tento srovnávací komentář podobných filmů z protialkoholní léčebny. Co se týká příběhu, tak oba ukazují bolestnou a odvrácenou stranu účinku alkoholu a těžkosti se zdoláváním závislosti. Sice ani jeden nedokáže přesvědčit začínající alkoholiky, ale aspoň se i to snaží. Docela dobře je vidět kam se za těch 30let posunula filmová tvorba zejména ve způsobu vyprávění a stylizaci. Oba jsou zajímavé, ale Holubi přece jen stojí na velmi kvalitních hereckých výkonech a obsahově na mě působil intenzivněji a důvěryhodněji, a proto je mezi filmy ta hvězdička rozdíl. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
"Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." Ponořit se do myšlenek notorických alkoholiků je jednou z nejtěžších disciplín, zvláště u těch, kteří tomuto mámení nikdy nepodlehli v tak intezivní míře, aby byli schopni důkladně interpretovat jejich pocity i pohnutky. U Ladislava Pecháčka bylo toto poznání o něco snazší díky jeho bývalé profesi; konfrontace se získaným materiálem tu měla nepochybně svůj úkol. Záměr umístit příběh do ponurého areálu barokního zámku, v němž je zřízena protialkoholní léčebna s "avantgardními" metodami, se vyplatil zejména v případě kamery, ale výborně zapadá i do představy bezvýchodného stavu jednotlivých pacientů. Jestliže režisér Dušan Klein hovoří v přiloženém bonusovém komentáři o seskupení tehdejší herecké elity, nelze k tomu dodávat cokoli bližšího. Vedle výborného Milana Kňažka v zajímavě podané roli přemýšlivého idealisty zaujme samozřejmě tyranizující ošetřovatel Rudolfa Hrušínského, ale nezanedbával bych ani pestré složení mužského kolektivu, neboť každý se v léčebně ocitl z různých důvodů. Naprosto výjimečný je výkon Zdeňka Řehoře, u Miroslava Macháčka lze předpokládat trpkou osobní zkušenost, stejně jako u tehdy již zesláblého a nemocí strhaného Vladimíra Menšíka. Nepředstíraná závažnost zvoleného tématu přímo vybízí k zamyšlení nad vlastním životem a tím, že se film neuchyluje k moralizování hledá východisko v názoru, že užívat bychom měli všeho s mírou. Alkoholu i knih. Záleží jen na nás, čemu nakonec propadneme. ()
Každá závislost oslabuje. Svoboda je poznaná nutnost.. Smutná studnice životních pravd a někdy relativní nespravedlnosti, která nás provází. Herecky třeskuté, přesto bych vyzvedl Miroslava Macháčka v roli umělce, který se nechtěl omezovat.. Apropo, zlidovělá hymna pacientů léčebny zaujme mimo jiné i souladem střihu a zpívaného textu (pomoz mi dávat, pomoz mi brát).. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (23)
- Postavu Soni Landové, kterou hraje polská herečka Alicja Jachiewicz, nadabovala Zlata Adamovská. (skudiblik)
- Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu Ladislava Pecháčka z roku 1985. (skudiblik)
- Miroslav Macháček byl skutečně v psychiatrické léčebně a to v roce 1975. (M.B)
Související novinky
Zemřel režisér Dušan Klein
Ve věku 82 let zemřel oblíbený režisér Dušan Klein. Kvůli svému židovskému původu byl jako dítě internován v koncentračním táboře Terezín. V 50. letech se objevil v dětských rolích ve filmech Můj… (více)
Marián Labuda 1944 - 2018
Ve věku 73 let zemřel náhle slovenský herec Marián Labuda. Syn krejčího a nadšený ochotník absolvoval divadelní fakultu VŠMU v roce 1965 a hned nastoupil do činohry Slovenského národního divadla. O… (více)
Autorské duo Klein-Pecháček vneslo do české kinematografie československého období výrazný osobitý tón, jehož asi nejtrvalejším plodem zůstane již zklasičtělá básnická pentalogie. Alkoholismus je pravděpodobně nejznámější látkou, na níž se dá zvlášť dobře vyložit dnes všeobecně přijímaný fakt , že čas černobílého zjednodušeného rozlišování "zdravých" a "nezdravých" látek vhodných či naopak smrtelně nebezpečných pro naše zdraví je nenávratně pryč. Řečeno s nadsázkou fakt je ničím, kontext a poměrnost jsou naopak vším. Cesta či návrat do normální společnosti zdravých a vyvážených dospělých jedinců je krajně nesnadná a pro mnohé uzavřená; alkoholismus totiž zpravidla není omezen na drogovou závislost, ale sdružuje současně další osobnostní trudy, nevyváženosti a patalogie; lze říci, že sám o sobě je rovněž patologií. Důvěrná znalost prostředí - původním povoláním je Pecháček lékař, další z těch, kteří medicínou vrostli do české literatury a získali si v ní poprávu stálé místo - je východiskem do celé galerie postav a osobností na obou stranách - jak klientů, tak léčících. Milan Kňažko, poprávu mimořádně hrdý na kvalitu své češtiny, ve svém Lexovi předvedl suverénní výkon, dokonale odrážející muže na citlivém rozhraní plebejství, tvořivého umělectví a nepochybné kultivovanosti, krerý zápasí s viditelným Kainovým znamením svého plebejského původu, nedokončeného vzdělání a potácivé pouti životem. Brilantní je i Sommerův výkon v úloze primátora a Hrušínského vrchní ošetřovatel Masák, suverén v barokních labyrintech kunštátského kláštera balancující na ostří nože mezi nezbytnou razancí a značnými psychickými zvláštnostmi (v tomto ohledu navazuje na pana Kopfrkingla ze SPALOVAČE MRTVOL), dále rozmnožuje skvělou sérii Hrušínského nápaditých vrcholných kreací z komediálních filmů osmdesátých let. Za víc než zmínku stojí další velikán této generace Vladimír Menšík. Kleinova konstatace, že na malou plochu kunštátských exteriérů se odařilo shromáždit galerii skvělých českých herců, je doplněna neméně dobře zvládnutým komparsem klientů léčebny. Lyrické pozvolné plochy, v nichž je film natáčen, kamera, která se doslova mazlí s barokními interiéry kláštera, pozvolna převádí všední den léčebny do další polohy, symbolizované Lexovou spolužačkou Soňou, operní pěvkyní, jejíž vnějšková suverenita je nahlodána stejnými pochybami jako Lexova. Ve všech svých věových ztvárněních podobně jako v Lexově případě (v případě mladého Lexy se jednalo o jednu z vůbec prvních rolí tehdy jinošského Michala Dlouhého) je ztvárněna na mimořádné úrovni - vedle Evy Vejmělkové tu září přední polská herečka Alicja Jachiewiczová. Finále filmu - neúspěšný Lexův pokus o adaptaci ve světě slavné spolužačky končí návratem do léčebny a uchýlením do domicilia konečně nalezené dospělosti. "S knihami je to jako s alkoholem. Nejsou dobré nebo špatné samy o sobě, ale tím, co v nás probouzejí" Toto myšlenkové vyznění HOLUBŮ poctivostí své věcnosti a otevřenosti vlastně není špatné. I pro nás, diváky, může být dobrým odrazovým můstkem do skutečně žitého plného života. Také dnes. () (méně) (více)