Vážení přátelé, ano

Rozhodně nejlepší komedie z období Přestavby a snad poslední satirické dílo naší kinematografie tepající do tehdejší skutečnosti. Hlášky z této pecháčkovsko-kleinovské dílny si pamatuji dodnes. "...a novým ředitelem bude zvolen soudruh Fischer..." , já mám chuť na člověče nezlob se"... Ale takoví jsme tenkrát skutečně byli. Nesmyslná hlášení, fráze, drobné i větší přestupky proti pracovní kázni, zlodějny... Komentář z úst Milana Lasici ke všemu dodává šťávu překrásné ironie, pan Řehoř se svými supertajnými zprávami o počasí, na počátku hned koktající ředitel, jako by připomínal tehdy ještě dosud úřadujícího prezidenta Husáka... Dnes už se takové filmy netočí, satira vůči praktikám liberálního kapitalismu nejde skupině našich "umělců" v rámci jejich loajality z pod vousů. Škoda, že tenhle film záhy ztratil na své funkčnosti, viděl jsem ho krátce před neblahými listopadovými událostmi - a najednou nebylo o čem točit... A z různých komentářů vidím, jak se změnil druh humoru. Já se snad při žádné polistopadové komedii nezasmál... Radek99 ovšem pravdu nemá, socialismus reformovatelný byl. (25.03.2016)

Dušan Klein si střihl velmi satirickou komedii, která popisovala úřední šiml a další problémy socialistického hospodářství a vůbec chodu. Film je tak ostrý, že být natočen o rok, dva dřív, tak nemá šanci projít. Kdyby tak ale tvůrci věděli, že jednou bude byrokracie mnohem horší a tohle tak bude pouze slabý odvar. Druhá linie je pak příběh stárnoucího muže, který stále touží něco dokázat, ale ve skutečnosti spadl do všedních klišé a manželského i rodinného stereotypu. A obě linie se prolínají umně a s grácií. Však byl taky Milan Lasica dobrá volba. Na závěr jedna chyba, kterou jsem náhodou objevil a to si všímám chyb jen málo: při jednání o pracovním úrazu u Fischerova nadřízeného, kdy je mu vytýkáno, že ho špatně posoudil, je na zadní dřevěné, lakované stěně vidět odraz mikrofonu nad hlavami herců. (10.01.2024)

Vážení přátelé, ne. Kontroverzní satir komedie, která měla paradoxně smůlu na dobu, v níž vznikla. I když už bolševik ležel na lopatkách a kopal nožičkami a vznik už je na samé hraně pádu Husákova lejna z papalášského balkonu, přece jen Dušan Klein a spol. jen stěží mohl předpokládat, že se otroctví přelije do otroctví na druhou, tudíž výsledné dílo smrdí tehdejší dobou velmi hustě. A je zde řada pasáží, které jsou z dnešního pohledu nicneříkající, naivní a socialisticky pitomoučké. Zkušený Milan Lasica sice věděl, jak z toho ven, žel nikdy nepatřil k mým hereckým favoritům, neb je na mě až příliš intelektuálně založenou personou. Jasně, nad Kleinem by se vznášel zákaz činnosti, film má provokativní ráz, který je kritikou své doby. I tak neocením tenhle film ani zpětně, to by mě totiž po osvěžujícím rozjezdu nesměl začít nudit a dospět ke svému cíli značně archaickým způsobem, kdy výsledný obsah už nijak zásadně zábavný nebyl. Z dnešního pohledu tenhle vyvanulý obsah s nikým nehne. A pokud ano, dotyčný by měl zahodit kalendář z roku 1988/1989, kterým se patrně dodnes řídí, a pořídit si nový, hezčí, třeba s nějakým dnešním předním politikem, hlásajícím hezčí zítřky. 4/10 (26.03.2018)

Skvěle sedící satira pozdního komunismu, kde se skoro každý bojí bez schválení cokoli udělat, takže se národ rozdělil na apatickou většinu a bezskrupulózní hrstku, která se naopak neštítí ničeho. Hlavní hrdina, letargicky snášející bezvýchodný pracovní život plný absurdit, si nakonec dokáže vrátit alespoň trochu radosti a energie díky stavbě kachlových kamen. Velmi dobré herecké výkony (zejména vynikající, jakoby stále unavený, Milan Lasica), výborný scénář Ladislava Pecháčka a citlivá režie a odvaha pana Kleina přispívají k příjemnému pocitu z tohoto filmu. Ještě že už je to vše za námi, nezbývá si než povzdechnout, ale zároveň se radši ani neptat, co je před námi. Čtyři hvězdy i za rakovnické exteriéry. (28.08.2011)

Samostatný referent podniku Fortuna Bohous Fisher (Milan Lasica) si nikdy nemyslel, že dosáhne na nějaký vyšší post. Ale co čert nechtěl, starý ředitel odchází do důchodku, nastupuje nový a ten si vybere Bouhouše jako zástupce. Ten konečně začíná vidět jak to v podniku skutečně funguje - nikdo se nepředře, a přesto podnik vydělává, pracovní úraz se zamaskuje (a statistika pak vypadá super). Začíná pociťovat touhu po skutečné práci, která je za člověkem vidět - a tak si sežene nářadí, odbornou literaturu a rozhodne se vlastníma rukama vyrobit pravá kamna... Když vidím ty nadšené recenze okolo, tak si chvilkama říkám, jestli jsem se náhodou nedíval na úplně jiný film. Jasně, jako ukazatel toho, jak to tenkrát vypadalo možná super, ale kde je nějaký příběh? Spousta scén jednotlivě mne bavila (např. předpověď počasí "špiona" meteorologa), ale dohromady jsem se vcelku nudil. Ani proti hereckému obsazení - minimálně po "pracovní" linii Bohouše Fishera nic nemám - ta "rodinná" byla o řád horší. Nevím, prostě mi tento film moc nesednul - když už něco z podobné éry na podobné téma, tak si radši pustím Kouř (14.02.2013)