Vážení přátelé, ano

„Bohouši, nezlehčuj to! Co si nevyděláme, to nám nikdo nedá!“ Tohle byla jedna z posledních výraznějších komedií, která mi v rámci přehledu čs. kinematografie 1945–1989 chyběla. Jsem rád, že jsem se k ní dostal až v době, kdy se už dokážu orientovat v kontextu doby i tehdejší filmové tvorby a užil jsem si tak Vážení přátelé, ano naplno i v druhé vrstvě v podobě (překvapivě!) hravé satiry na tehdejší pomalu upadající socialistický režim. Musím říct, že mě v některých těchto ohledech dost překvapil, nejvíc asi ta směšná oslavná báseň o míru (jak zasáhne i stožáry nebo doletí až do Antarktídy..), která zde ještě před převratem veřejně zparodovala něco, co se za minulého režimu s obrovskou vážností až patosem přednášelo běžně (a v níž Jaroslava Obermaierová zparodovala tak trochu i sebe samu a některé své dřívější umělecké aktivity :)). Překvapilo mě pak též, o jaký nadčasový film jde, s pominutím dobových reálií a vybraných detailů použitelný i na dnešní dobu. Klein a Pecháček vybrali do své satiry taky hrstku nadčasových témat a situací z domácího, školního i pracovního prostředí a skvěle spojili v nápaditý celek plný vtipných dialogů. Nechybí originální snové scény, spousta úderných hlášek a známí herci, z nichž mě nejvíc potěšila Jana Hlaváčová. Chvílemi jsem uvažoval dát plný počet, ale objevilo se i pár slabších míst a od oné autorské dvojice u mě zatím vede předchozí film Dobří holubi se vracejí. Ale určitě se i k tomuto filmu někdy rád vrátím. Apropo, nemáte někdo chuť na člověče, nezlob se? ;-) 80% (27.10.2020)

"Náš podnik by měl podle všech ekonomických ukazatelů v reálné době zkrachovat. Jenže nezkrachuje. Nakonec vždycky splníme plán a jsou prémie. Jak se to dělá, nevím. A ani to nechci vědět." Já tedy mám jistě podezření, že tady už někdo věděl o tom, že co nevidět přiskotačí Samet, protože jinak by asi netočil evidentně trezorovej film. V tomto případě se totiž nastavuje zrcadlo dost nekompromisně, uvažuje se skvěle politicky a neschopní pracovníci se spolehlivě vykopávají nahoru. Mě tedy nejvíc bavilo ověřování údajů v trafikách a samozřejmě tajný zprávy o počasí. (24.08.2021)

Na svou dobu velmi odvážný snímek, uvedený do kina v říjnu 1989. Asi už cenzor nebyl ve střehu. Ironický a přitom laskavý humor pana Lasici, který jako Bohouš Fischer pracuje v pozici referenta v podniku na výrobu záchodových mís. Tak moc by chtěl dělat něco užitečného a prospěšného (tedy ne že by wc mísy nebyly užitečné a prospěšné, kdo by taky chtěl chodit na turecký záchod :-)). Je otrávený zbytečnou administrativou, nesmyslným vykazováním nejrůznějších zbytečností a všudypřítomnými intrikami ale místo toho se stává ekonomickým ředitelem a je tak nucen dělat stále větší kompromisy… ale na harmoniku hraje hezky:-)) (18.02.2013)

Těžko se dnes hodnotí film, který se snaží s tím socialismem něco udělat. Ano, jednotlivé situace jsou i vtipné ("člověče, nezlob se u nás na krátko zdomácnělo), ale celkové pojetí snímku je z dnešního hlediska trochu mimo mísu. Prostě komunista stoupá "proti své vůli" vzhůru a my ostatní mu máme tleskat za to, že se na svět dívá trochu normálně. Každopádně film je ojedinělý tím, že je jedním z posledních komunistických a je tak trochu obrazem své doby. Lehké socialistické 3* (06.01.2010)

Jde zřejmě o nejkritičtější filmové dílo Dušana Kleina a jeho dlouholetá spolupráce se spisovatelem Ladislavem Pecháčkem dosahuje svého vrcholu. Ale i když jde o Kleinovo nejkritičtější film, tak je stále doprovázen silnou dávkou hřejivé laskavosti. S hravým i kousavým nadhledem přináší tvůrci vtipnou satiru na společenské uspořádání konce socialistické epochy. Přibližuje osobní nespokojenost krize středního věku. Hledání smyslu života ve všech absurditách nastolených poměrů se stává bojem bláznivého rytíře s větrným mlýnem. Absurdity nás dokáží pobavit, vystrašit, pomáhat i navěky sužovat svým nelogickým základem a přísně vyžadovanou hierarchií postavení a využívání všech prožitků. Hlavní postavou hořkosladkého příběhu je Bohouš Fischer (příjemný Milan Lasica), který snad až nechtěně stoupá v hierarchii pracovního zařazení. Ovšem rozporuplností je v životě jedince tolik, že jejich skupinový portrét vyvolává otázky o smysluplnosti života člověka. V rovině kariérní, společenské i osobní a velmi osobní. Dotýká se samotných křehkých hranic vlastní svobody člověka. Z dalších rolí: činy svého muže zmatená a věrná Bohoušova manželka Anděla (sympatická Jana Hlaváčová), dospívající a prostořeké dcery Bohouše Hanka (Marcela Ovčáčková) a Kamila (Michaela Ovčáčková), požitkářský a prospěchářský Bohoušův nadřízený a nový ředitel podniku Dlask (dobrý František Řehák), svádějící Bohoušova sekretářka Monika (Valérie Zawadská), elitářský a neoblomný důležitý muž z ministerstva Římský (dobrý Jiří Kodet), hnidopišský podnikový referent Wohanka (solidní Jan Hrušínský), rozverní rodiče Bohouše na odpočinku (Rudolf Hrušínský a Alena Kreuzmannová), Bohoušův prozíravější bratr Jíra (solidní Pavel Zedníček), jeho progresivně smýšlející a cílevědomá manželka (Zita Furková), Bohoušův dobromyslný kamarád a lékař Berka (příjemný Július Satinský), neukojená učitelka ruského jazyka (Gabriela Wilhelmová), snaživá recitátorka socialistické poezie Spišáková (dobrá Jaroslava Obermaierová), či starý bývalý ředitel podniku Brunclík (Ota Sklenčka). Satira je to vyvedená. Je trefná i laskavá. Je smutná, a přesto stále ještě neztratila svoji poslední naději. Absurdit ve společenském zřízení, a že nás obklopují na každém kroku a v každý čas, je tolik, že člověka chtě nechtě nutí do švejkovské polohy při nazírání na život. Hledání nikdy nekončí. Hledání proplétá soukromí i veřejnost pevným svazkem. I je nevybíravě rozlišuje a odděluje. K šanci na úspěch je zapotřebí silného žaludku. A přesto zbytek víry stále zůstává při idealistickém nahlížení na život. Je mnoho činností, které by člověk měl zkusit na své pouti. (09.08.2016)