Heidi, děvčátko z hor

Asi bych dal o hvězdičku míň, kdyby mi nevytryskly při závěru filmu slzy. Ano, bylo to přeslazeně sentimentální, ale pokoukání to bylo příjemné, navíc se jedná o další přepis dětské literární klasiky. A jsem "nezkažený" těmi dřívějšími adaptacemi. Samozřejmě člověk musí brát s nadhledem to náhlé zmoudření dědečkovo, překvapivou lidskost babičky z Frankfurtu nebo zázračné uzdravení Klárčino. Ale vždyť to byl film určený pro děti, byť tentokrát se slovenským dabingem ve večerním programu. (06.11.2018)

S Heidi jsem vyrůstala od mala, dýchala vůni alpských luk, slyšela cinkání kozích zvonečků. Až v Německu jsem si přečetla původní verzi, v té naší ohoblované asi soudruhům vadila postava babičky, zcela jí vypustili. Od filmového zpracování jsem mnoho nečekala, postavy trochu okleštěné, záběry Alp nádherné, (31.01.2022)

No ja nejsem na podobne typy filmu,ale Heidi neni prvni verze kterou jsem videl. Myslim, ze puvodni kterou jsem mel moznost videt jako mlade se mi snad i libila vic. Nicmene pribeh i zde zustava dojemny, emotivni a herci to zahrali na vysost skvele, musim pochvalit zejmena vsechny detsky herce. Na rovinu ale rikam, ze bych si asi sam dobrovolne film nepustil, kdyby prave nebezel v televizi a me svym zpusobem nezaujal. (16.05.2020)

Dobrý úvod a dobrý záver a to len hlavne pret, že je to v krásnom prostredí lúk a hôr niekde vo švajčiarských Alpách. Ten mestský stred bol čistá, nezaujímavá vata. Týchto horských detí a ich príbehov je viac a vždy majú to špecifické čaro. Chceme dvojku viac z hôr a s dramatickejším príbehom. A samozrejme s Ganzom. 2 z 5 (27.12.2016)

Jako kluk jsem chtěl být nejdřív lovec mamutů, později severoamerický prérijní Indoš a ještě později cestovatel časem anebo vesmírem, to podle toho, jaký druh knížek jsem momentálně četl. A být holkou, chtěl bych býval určitě být (aspoň nějaký čas) Heidi, děvčátkem z hor. Prostý a nadčasový příběh (z roku 1880!) plus nádherné alpské scenérie a světe div se, fungovalo to na mě ještě i teď. Naivní romantika, sentiment, nasládlá úsměvnost, infantilita i patos na naprosto snesitelných hodnotách. A údajně i vcelku věrné zpracování knižní předlohy, což ovšem nemůžu posoudit. Ale prohlašuju, že to byl jeden z nejlepších realistických dětských příběhů, jaký jsem kdy viděl (i když já tedy měl v dětství přece jenom radši tu fantastiku). Zásluhu na působivosti filmu mají i dobří a uvěřitelní herci. Misantropický dědek Bruno Ganz fajn, i malá Heidi, ale ještě víc než ona se mi líbila křehká Klara. Isabelle Ottmann mi celou dobu někoho strašně připomínala, snad nějakou herečku, ale zaboha si nevzpomenu kterou. / Po nesouhlasném přečtení některých zdejších canců zvyšuju na pět. +90%. (28.07.2019)