Úsměvy smutných mužů

Excelentní David Švehlík v autobiografickém příběhu mého oblíbence Josefa Formánka. Podle mě povedený a důležitý film. Všichni zúčastnění odvedli nadstandardní výkony, ať už tvůrci, či aktéři. Film je jako celek ozdobou české kinematografie. Taktéž se přidávám k těm, kteří by film povinně promítali na středních školách a taktéž protestuji proti označení komedie. David Švehlík a Ondřej Malý si za své výkony zaslouží Českého lva. Závěrem podotknu , že během sledování projekce nešlo nevzpomenout Leaving Las Vegas, s rovněž famózním, krásným, alkoholikem Nicolasem Cagem... (23.11.2018)

+3* při sledování Úsměvů smutných mužů mi přišla na mysl vzpomínka na Vracející se dobré holubi, které jsem už neviděl taaák dlouho. A proto jsem si je rovnou připomenul, abych si udělal tento srovnávací komentář podobných filmů z protialkoholní léčebny. Co se týká příběhu, tak oba ukazují bolestnou a odvrácenou stranu účinku alkoholu a těžkosti se zdoláváním závislosti. Sice ani jeden nedokáže přesvědčit začínající alkoholiky, ale aspoň se i to snaží. Docela dobře je vidět kam se za těch 30let posunula filmová tvorba zejména ve způsobu vyprávění a stylizaci. Oba jsou zajímavé, ale Holubi přece jen stojí na velmi kvalitních hereckých výkonech a obsahově na mě působil intenzivněji a důvěryhodněji, a proto je mezi filmy ta hvězdička rozdíl. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (02.01.2019)

V ČR má snímek o alkoholismu svoje zastoupení díky zdařilé dvojici televizních filmů s Vladimírem Menšíkem Ikarův pád/Tažní ptáci. Jak jsem se dočetl, tady jde především o osobní příběh spoluautora scénáře i knižní předlohy Jozefa Formánka. Obdivuji, že se někdo dokáže takto závislosti zbavit, a ještě se z toho vypsat. Bez problémů věřím, že mu sledování filmu na premiéře nemuselo dělat dobře, a musel to pro něj být neskutečný zážitek. Leč pro běžného diváka film možná až moc zavání zjevnou knižní předlohou (hlavně v častém podkresu vypravěče) a útržkovitým vyprávěním. Ovšem   i přesto, se nakonec podaří filmu dodat nějakou dramatičnost, a alespoň je pořádně svižný. Ale konec je rychlý  možná až moc.  Fakt jsem čekal ještě nějakých patnáct minut navrch, což nakonec rozhodlo v mém váhavém   hodnocení. Ale líbilo se mi vyobrazení alkoholické léčebny se všemi těmi svéráznými figurkami odvykačů, jimž vévodil Jaroslav Dušek, který si tímto po 7 letech zahrál v kinofilmu, už tak trochu sám sebe, jako jakéhosi domnělého velitele hvězdné flotily. Na obranu zpackaného konce musím podotknout že , na Duška přecházejícho bránu, a výtlem z této scény (nic ve zlém) zase jen tak nezapomenu. Ale tak, když se velitel vrátí na svou flotilu  je všechno v pořádku, stejně jako když se na mě nedávno usmál anděl, dal mi adventní kalendář a venku sněžilo. Ale já bych stejně nejradši chtěl umět měnit, každou legraci v rotaci. (13.12.2021)

„Víš co to je přijmout prohru? To znamená nebejt ani milimetr nad nulou. Rozhlídnout se po úplným dně. Aby si to člověk pamatoval. Protože se tam už nikdy nechce vrátit.“ Mé první filmové setkání s Danem Svátkem. A jsem velmi mile překvapen. A mohlo to být ještě lepší nebýt jednoho podstatného faktu, za který vlastně Úsměvy smutných mužů ani nemohou. Už dřív jsem totiž viděl výborný snímek Dobří holubi se vracejí, který je v mnoha ohledech podobný (ačkoliv natočený podle jiné knihy). Na druhou stranu, herecké výkony má neméně kvalitní (i mimo zde napsaný úvodní trojlístek David Švehlík-Jaroslav Dušek-Ondřej Malý). Krom hlavních protagonistů se sází i na místy velmi zvláštní atmosféru a silnou zvukovou/ruchovou stránku. Akorát jsem se u Úsměvů nezasmál, nejedná se o tragikomedii (jak by se na první pohled mohlo zdát) jako spíš čistokrevné drama, často nemálo depresivní (ne že by mi to ve výsledku nějak vadilo). Možná škoda, že se na konci shrnou osudy pár postav, ale jinak spokojenost, vidím to na solidní 4*. (09.12.2018)

Nemůžu si to odpustit - konečně jednou taky pořádný český film, který má zároveň vypovídací hodnotu! V tom balastu českých filmů posledních let se něco hodnotného hledá jen těžko. Takže jsem byla příjemně překvapená. Tématika boje s alkoholismem je přece jenom stále aktuální a nebezpečí alkoholu by se nemělo tak snadno podceňovat, obzvlášť v naší společnosti, kde je alkohol běžně přijímaný oproti jiným návykovým látkám. Úsměvy smutných mužů možná nejsou vysloveně mistrným dílem jako třeba Ikarův pád a někomu by mohl vadit i ten "útržkovitý" styl záběrů, ale jako vhled do toho, co alkohol může způsobit, jak dokáže rozbít lidské vztahy i rodinu a jak těžké je s touto závislostí bojovat, funguje výborně. Navíc můžeme sledovat množství kvalitních hereckých výkonů v čele s Davidem Švehlíkem, který zastal hlavní roli. Je fajn pro jednou vidět nějaké nové kvalitní české dílo, jehož tvorba měla opravdu význam. ~(4,0★)~ (24.03.2020)