Kde řeky mají slunce

70% Nenechte se zmást zde uvedeným obsahem (beztak obsaným z Březinova Lexikonu), o socialismus zde jde až v poslední řadě. Kde řeky mají slunce je působivým psychologickým dramatem, které se po většinu času odehrává v příšeří petrolejek. Reflexy v očích (a nezapomenout na zuby, rty a slzy) spolu s propracovanou zvukovou složkou tu hrají velkou roli a dost se divím, že tento film není známější a uznávanější, protože to v sobě má. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jde o Zde jsou lvi zasazené do desátých let dvacátého století... (28.06.2011)

Patriarchát. Ťažké hrdlačenie na pozemku s mlynom, zaťaženým pachtovou zmluvou. Hľadanie bohatých manželov pre dcéry, bohatej nevesty pre syna. Mamonárstvo. Otec bez kúska citu, hľadajúci únik v každovečernom kartovom karbane.*) Najstaršia dcéra, pokorná, počúvajúca. Stredná dcéra - prostoreká, hľadajúca osobný prospech, najmladšia - túži sa vymaniť zo zovretia nemenných tradícií. Syn - nádejný novátor, sa po úraze ruky začína čoraz viac podobať na otca. Prvé prieniky socialistického myslenia a spolčovania sa chudobných pracujúcich a bezzemkov. Vyžraná, odporná vrstva majiteľov sedliackych usadlostí a pozemkov. Prvá svetová klope na dvere. Hodnoverne vyrozprávaný dobový obraz dediny na osude jednej rodiny. 85% Poznámka: *) Karban je slovo v moderných slovníkoch slovenského jazyka nepoužívané, Anton Bernolák ho však zaradil do svojho Slowára Slowensko Češko-Laťinsko-Ňemecko-Uherskího z roku 1825. V ňom mu priradil význam "lotéria". Zaujímavé je v tomto kontexte, že slovo "karbaňička" má v tom istom slovníku význam "veľká sračka". Túto prenesene mlynár vlastnej rodine vo filme svojim opileckým kartárstvom každý deň názorne predvádzal. (27.12.2020)

Z technického hlediska je film bez diskuze na světové úrovni. To, co zde předvedla dvojice Krška - Illík, je skutečně nutné ocenit. Naprosto dokonalé přizpůsobení se černobílému obrazu, vytváří silnou atmosféru, vyznívající velmi temně. Marie Majerová. Feministka, anarchistka a později hrdá komunistka. V prvé řadě ovšem prozaička se skvělým citem pro drama. Film obsahuje vše. Jeho poselství je jasné. Až příliš jasné. Do extrému hnaná hra na hodné a zlé, filmu velmi ubírá a ideologický tlak vnáší do snímku dokonce lehkou dávku naivity. Celkově se ovšem jedná o výbornou záležitost, kterou je potřeba znát, považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (13.08.2015)

Od prvních záběrů jsem si říkala, že ta kamera je tak skvělá, jako kdyby ji dělal Illík. Po chvíli jsem dospěla k závěru, že to musí být Illík, protože v našich luzích a hájích nikdy nebyl lepší kameraman. A asi do poloviny filmu jsem se opájela skvostnými záběry. Ne že by film byl vyloženě nudný, ale Krškova režie je značně unylá. Herecké výkony sice patří k bezchybným, ale rozhodně ne nezapomenutelným. Mladičký Munzar, který jediný předvádí širokou paletu emocí, má bohužel nemnoho prostoru. Většina syžetu je vyprávěna v retrospektivě, což je pro zpestření zajímavé, ale jako prakticky jediný narativní prostředek je to poněkud nudné. Chtělo to více tvůrčí odvahy při psaní scénáře, ale na druhou stranu je potřeba dodat, že nové vlny našeho filmu byly tou dobou teprve v plenkách, tudíž si Krška nemohl být jist, zda je divák dostatečně zralý na experimenty. (23.06.2020)

Na tento neznámý film jsem si počkala do pozdních večerních hodin a nelituji. Dávná, hodně dávná doba, kdy ještě muži byli hlavami rodiny, synové dědici a manželka a dcery jen služkami. Moc se mi líbilo vykreslení krutého otce, slabé matky, arogantního syna i tří dcer. Každá byla jiná, nejstarší tichá a pokorná, prostřední dravá a sebevědomá, nejmladší hrdá a odhodlaná jít za svým snem. Že ten sen za moc nestál, nemohla naivní mlynářská dcera vědět a pravděpodobně to nevěděl ani její nadšený přítel. Psal se rok 1914, komunismus byli ještě v plenkách. Proto film i s lehkým agitačním nádechem na konci hodnotím velmi kladně. (16.07.2014)