Vzplanutí

(5.5/10). Dosti komorní snímek, který má opravdu úmorné tempo. Na druhou stranu to však v některých scénách vůbec nevadí. Konec mě vůbec nezasáhl, vyložil jsem si jej podle sebe a ničím se mně to nedotklo. Kinematografie Jižní Korey mě před rokem uhranula.. Tímto snímkem mé nadšení trochu opadlo, ale snímek má bezesporu své kouzlo. (05.10.2020)

Námet ma nezaujal, ale nakoniec som dal filmu šancu kvôli režisérovi od ktorého mi dva filmy perfektne sadli a jeden išiel úplne mimo mňa. Tentokrát to zo začiatku vyzeralo nádejne. Taká pomalá romanca medzi dvoma ľudmi, ktorý sa poznajú z detstva. Lenže po jej návrate z Afriky sa film odvíjal čím ďalej tým divnejšie a ja som to vôbec nechápal. Pomalé tempo a štedrá stopáž boli stále neznesiteľnejšie. Napriek tomu ak by nakoniec prišlo nejaké zmysluplné vyústenie, tak by som dal celkom spokojné 3*, ale záver je jedno veľké WTF, ktoré som vôbec nepochopil. Proste film o troch nešťastných divných ľudoch ktorých osudy sa na chvíľu pretli a bez nejakej pointy sa kruto ovplyvnili. Záver ma vôbec neuspokojil, takže dávam sklamané 2*. Holt, asi nie som dostatočne artovo vzdelaný divák. 4/10. (04.06.2019)

Může-li film zhmotňovat lidský dotek, pak tenhle film mně dokázal pomalu a smyslně svádět, až jsem se do něj zamiloval, prožil jsem s ním žhavé chvilky, obrazný orgasmus a vášeň, objetí, vášnivé polibky, ale i první mráčky a vzájemné nepochopení, aby mě nakonec odkopl jako ta největší děvka a vypořádej se s tím jak chceš. Tohle vše jsem prožil během intenzivních a těžce uchopitelných 150 minut čiré filmařské radosti a oslavy veškerého vizuálního umění. Přitom se jedná o jednoduchý příběh kdy on se zamiluje do ní, ona odjede do zahraničí a vrátí se s jiným. Ale ta jednoduchost s jakou se režisér pohybuje v tomto příběhu, jak si vychutnává oslnivé obrazové momenty těch i nejobyčejnějších věcí a krajiny, jak si hraje s divákem a nechává ho na pochybách, jak si to celé vyložit. To vše mě nenechalo chladným a mám pocit, že jsem viděl film, který budu ještě hodně dlouho zpracovávat, a k němuž se budu v myšlenkách vracet. Miluju, když jsem překvapován, když jsem unášen, když jsem fascinován. A stejně jako se chvíli člověku může stýskat po holce, kterou miloval a ona ho odkopla, stejně tak se mi už teď stýská po tomhle zvláštním příběhu. [27. Art Film Fest Košice] (21.06.2019)

V posledných mesiacov, možno aj rokoch sa mi nedarí nájsť kórejský film, ktorý by ma naplno pohltil, čo v predchádzajúcich rokoch nebol problém. Môžeme začať tým, že toto je niečo iné ako tvorba z hollywoodu. Réžia je naozaj zručná, len tá neistota trvá akosi pridlho a režisér nedáva divákovi mnoho scén, kde by sa "chytil" a nadšene očakával kde asi je tá záhadná Hae-mi...Scéna tancujúcej polonahej Hae-mi pri západe slnka bola hypnotická, ale najviac tomu pomohla pomalá džezová hudba, ktorá tam výborne sadla. Pri občasnom nepríčetnom pohľade hlavného hrdinu diváka môže napadnúť, že žiadna Hae-mi vlastne neexistuje, ale to by mnohé scény a dialógy musely vyzerať inak. Verzia č. 2 je že hlavný hrdina sa chcel aktívne zúčastniť na činoch, ktoré potom pretavil do svojej pripravovanej novely a na verziu č. 3 sa musíte spýtať súdruha Enšpígla, ten na to pri ochutnávaní halušiek prišiel. Pri trochu jasnejšom rozuzlení, by som hviezdu pridal, no pri podobných filmoch mám pocit, že nie som o nič múdrejší, než pred sledovaním filmu. 60%. (08.05.2023)

Film potvrzuje pověst východních Asiatů coby nevyzpytatelných, neproniknutelných, odtažitých introvertů a povrchních duchoprázdných husiček, kteří vám nikdy neřeknou co si doopravdy myslí nebo co pociťují, u nichž si třeba Evropan nemůže být vlastně vůbec jistý tím, jestli oni vůbec na něco myslí, jestli vůbec nad něčím přemýšlejí a něco pociťují, jestli vůbec mají mysl a duši podobnou té naší, nebo nějakou jinou, cizorodou, s námi zcela nepříbuznou. Pomalý, klidně plynoucí film o němž dlouho stále nevíte, zda se z něho vyklube thriller nebo artová dušezpytná sonda o lidské osamělosti a odcizení, a k jehož sledování je dobré se vnitřně co nejvíc zastavit nebo aspoň zpomalit a nechat se prostoupit jeho melancholickou poetikou a zvláštní odosobněnou atmosférou. DŘEVORUBCŮV SPOILER: No a co se interpretace týče tak je snad nad Slunce jasný, že ten bohorovnej hajzlík Ben s tím svým povýšeneckým úsměvem tu ubohou bezvýznamnou blbku Hae-Mi vodkrágloval a zahladil po ní stopy, protože už skrz tu fůru prachů nevěděl co roupama dělat a protože chtěl ve svý vnitřní prázdnotě a sebestředný nadutosti zakusit nějakej existenciálně výjimečně silnej pocit. Jsem teď strašně rád, že mu Negan ve Walking Dead vyrazil baseballkou voko i mozek z tý jeho hnusný hlavy! (03.10.2019)