UhLee

(7,5/10). Tak takovýto režijní debut by mu mohli závidět i velikáni svého řemesla, neboť Dev Patel ukázal, že není jenom schopným hercem, ale také velice zručným režisérem. Akční filmy patří mezi mé oblíbené a vyhledávané žánry, takže když bylo oznámeno, že hvězda Milionáře z chatrče natočí svoji režijní prvotinu, tak jsem byl okamžitě na palubě. Snímek působil jako velice osobitý projekt, který se hlavně inspiroval legendární akční sérii John Wick. Podobnosti jsou během filmu více než očividné a v tomto ohledu dělá Monkey Man této sérii velikou čest. Není to totiž pouhým akčním výplachem, kterými se to na filmovém trhu jenom hemží. Monkey Man je ve svém jádru velice intimní zpovědí, která zabrušuje do několika palčivých témat, které se týkají nejen indického lidu. Zejména je tady zobrazené hladovění a problémy slamů. Celkově je snímek extrémně špinavý a drsný, což přidává k svízelnému pocitu. Přestože je Dev Patel pouhým nováčkem a jeho režisérská židle ještě nemá viditelné důlky od prosezení, tak tento Zelený rytíř přesně ví, na co je potřeba se v akčních filmech zaměřit. Ano, bavíme se o bojových sekvencích, které jsou tady vymazlené a hlavně ta uprostřed filmu mě dokázala zvednout ze židle. Tyto pasáže jsou navíc do filmu šikovně zasazeny, neboť působí velice zaslouženě. Místo toho, aby do diváka Monkey Man tepal jednu řežbu za druhou, tak mu naservíruje dvě obrovské choreograficky vyšperkované montáže, které fanoušci tohoto žánru náležitě ocení. Byl jsem velmi překvapen, jak byla akce opravu drsná, brutální a nekompromisní. Mnozí uživatelé přezdívají tento film "Indický John Wick" a já bych se pod tento název mohl pouze podepsat. Neboť indická kultura a nádech dodávají filmu jedinečný signature, který jej odlišuje od zbytku konkurence. Scénář není žádná velká originální hitparáda a mnohdy snímku v hlušších pasážích dochází dech. I tak se však jedná o akční laskominu podávanou v pita chlebu a dochucenou pikantním kari kořením. "In the great tapestry of life, just one small ember can burn down everything."

(5/10). Musím říct, že takto jsem si otvírák měsíce zamilovaných rozhodně nepředstavoval. May December má tematický název, takže jsem si jej chtěl pustit poslední dubnový den, jako takovou pomyslnou značku, která odstartuje tento kvetoucí měsíc. Musím říct, že pro mě bude květen velice náročným měsícem a doufám, že jsem si tímto filmem vybral všechno negativního, co mě v následujícím měsíci čeká. Přeci jenom budu potřebovat u státnic i trochu toho štěstíčka. May December mě zaujalo především díky tomu, že na režisérskou židli usedl Todd Haynes. Tento tvůrce si doslova libuje v tématech, které rezonovaly americkou společností a tím příběh, který stojí za tímto filmem rozhodně je. Jeho přechozí projekt Dark Waters ve mně totiž rezonoval ještě dlouho po závěrečných titulcích. To se však nedá říct o tématu, které rozebírá film May December. Největší problém vidím v celkovém uchopení tématu, protože mnohem lepší by bylo, kdyby se snímek odehrával v době, kdy se to celé stalo. A ne se na to dívat až po nějakých x letech zpětně, kdy už ten věkový rozdíl není tak očividný. May December sice ukazuje, že psychologie v tomto případě není pouze pro srandu králíkům, protože tady máme ukázkový příklad nepřipravenosti na rodičovské povinnosti. A jak by ne, když otec rodiny je na tom podobně věkově, jako je vlastní děti. Ovšem člověk by od takového tématu čekal, že se vám bude zvedat žaludek vzhledem k takovému činu. Místo toho jsme svědky toho, jak Natalie Portman slídí u duševně labilní ženy v domě a snaží se jí poté zachytit ve filmu, který točí. Herecké výkony jsou jako vždy přesvědčivé a izraelská kráska zde ukazuje, že zraje jako víno. Její protipól - Julianne Moore tady hraje přesvědčivou predátorku, které v určitých chvílích Natalie Portman svým precizním herectví až děsivě podobá. I tak patří May December k filmům, který hrubě nenaplnil svůj potenciál a řadí se k těm slabším filmům o skutečných událostech. Přitom karty byly rozdány velice slibně. "I thought you actually liked me, and that we had a connection. - I like you. - Then what was this about? - This is just what grown-ups do."

První série - (8/10). Ted Lasso je seriálový zjevením. Protože na seriálovém poli není mnoho počinů se sportovní tématikou. Teď jsou v trendu všemožné seriály, ale těch sportovních je jako šafránu. Ted Lasso je přesně tím seriálem, který si pustíte po dlouhém dni a necháte se unášet jeho příjemnou hřejivou atmosférou. Já jsem jej zvolil jako následovníka seriálu Undone. Ted Lasso mi zpříjemňuje mé usínání, které je díky němu zase o něco příjemnější - stal se z něj takový melatonin, který si vždycky zobnu před spaním. Celková atmosféra seriálu je nesmírně komická, hřejivá a tak trochu naivní. Postavy vám během prvních epizod přirostou k srdci a vy budete s radostí, nebo s bolestí sledovat jejich proplétání životy. Z tohoto až rodinného prostředí vyčnívá hlavní představitel Jason Sudeikis, který geniálně hláškuje. Ukazuje občas bizarní rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou. Jako student tohoto germánského jazyka musím tato vtipná porovnání rozhodně ocenit. Kdybych mohl něco do příštích sérií zlepšit, tak bych to byly určitě záběry z fotbalových utkání. Na všední bázi fungují jednoduché záběry parádně, ale v zápasech bych ocenil kvalitnější kameru. Neočekávám, že bude Ted Lasso v dalších sériích konkurovat záběrům fotbalových zápasů pod hlavičkou UEFA, ale přece jenom se jedná o počin z dílny megalomanské technologické společnosti Apple. Takže bych chtěl to šustění dolarů alespoň trochu cítit i v těchto aspektech. Jinak se jedná o velkou spokojenost, která mi dlouhou dobu proklouzávala mezi prsty. I když mi v mém seriálovém watchlistu smrděla už nějakou dobu. Naštěstí jsem tuto příležitost chytil konečně za pačesy a mohl se naplno ponořit do této fotbalové symfonie. “You know, I always figured that tea was going to taste like hot brown water. And you know what? I was right. Yeah, it’s horrible. No, thank you.” Nejlepší epizoda: Tan Lines (S01E05)