May December

Skutočný príbeh Mary Kay Letourneau je oveľa zaujímavejší a keby šlo len o spracovanie jej osudu, určite by šlo o pútavejšie dielo. Tento film rieši skôr tú psychológiu a manipuláciu a samozrejme láka na vzťah tridsiatničky s 12-ročným, ktorý vyústil do dlhoročného puta, všetko je však zobrazené v dialógovej nezáživnosti. Zvraty ani v komplikácie v zápletke žiadne. A kto sa teší na Natalie Portman, tak sa dočká vynikajúceho nevyspatého výkonu, jedenkrát masturbácie cez nohavice a jednej súlože. No, súlože. Ono to je len taký samoánsky trojvzdych, takže pozorné oko diváka si ani nestihne všimnúť, či sa drahej Natalie zvrásnili chodidlá. (14.12.2023)

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 8. Zvolené téma se mě osobně dotýká, ale bylo tak chladně podáno, že jsem celému příběhu byl na míle vzdálen. Pořád jsem čekal, kdy se výborná dramatická hudba setká s dramatickým gradováním příběhu, ale to se nedostavilo prakticky nikdy a ve mně tak spíše převládlo zklamání z obsahu. Nejvíce se mi líbila postava Elizabeth v podání Natalie Portman, dlouho jsem ji nikde neviděl, pokud pominu Thora, o to více jsem si díky tomu mohl vzpomenout na její slavné role. Julianne Morre je samozřejmě také tradičně výborná a překvapila mě vedlejší role Charlese Meltona známého díky Riverdale. Snímek, který by si zasloužil více silných emocí, protože ty by měly být základem pojednávaného příběhu. (25.09.2023)

[2,5*]     "I know you don't have much to compare it to, but... let me assure you it is rare."     Psychologická dráma, ktorej pomerne jednoduchý príbeh sa odvíja v dosť tiesnivej atmosfére. Obe herecké predstaviteľky, tak Natalie Portman (Elizabeth), ako aj Julianne Moore (Gracie), hrajú veľmi presvedčivo a určite ani nemôžem povedať, že by to celkovo bolo zle nakrútené, mňa to však nedokázalo príliš vtiahnuť, či nejako emocionálne zasiahnuť (okrem pár silnejších momentov v závere, kedy niektoré postavy prechádzajú krízou a pochybnosťami). Film ma navyše dosť chabú zápletku (čo by pri kvalitne nakrútenej psychologickej dráme ešte nemusel byť zásadný problém), aféra nejakej "celebrity" ma proste moc neberie.     "I am naive. I always have been. In a way, it's been a gift." (22.02.2024)

V jádru zajímavý příběh a dvě velké herečky v hlavních rolích na straně jedné a Todd Haynes na postu režiséra na straně druhé. Věřím, že kdyby to režíroval kdokoliv jiný, dostal bych silné a zajímavé drama. Jenže s Haynesem a jeho filmy nejsem kamarád a tohle je stejné jako jeho předchozí kusy. Pomalé, bez tempa, odosobněné a emočně nevtahující a ploché. Ale dobře mi tak, měl sem to čekat…60% (16.12.2023)

Na May December oceňuji nejvíc originálnost. Téma vztahu zralé dospělé ženy s mladým chlapcem, propíraného v médiích, jsem možná kdysi viděla v nějakém televizním filmu, ale určitě ne na velkém plátně. A už vůbec jsem nikdy neviděla téma přípravy herečky na roli ve filmu, inspirovaného skutečnou událostí. Ta má právě ztvárnit onu zralou ženu, a proto se, v rámci rešerše, na chvíli vetře do jejich životů a soukromí. Velmi povedená kombinace. Navíc skvěle zahraná. Nejkurióznější na celém filmu je hudba, protože je možná až přehnaně dramatická. Člověk čeká nějaké brutální drama, vyhrocenou scénu, a nakonec přijde něco zcela běžného… Pro ilustraci: nejvíce mi utkvěla v paměti scéna, kdy Julianne Moore připravuje v kuchyni občerstvení na zahradní slavnost a v momentě, kdy otevírá lednici a začne do ní dlouze zírat, začne hrát ta brutálně dramatická hudba, takže člověka napadne, že tam našla uříznutou hlavu, nebo že se třeba chopí nože a podřeže si žíly… a ona jen prohlásí „asi máme málo hotdogů“… Ve výsledku je to velmi komické a takových scén je tam více. Nějaké to drama tam ale je, Julianne i Natalie jsou tam obě skvělé, a jak jsem říkala, je to celé velmi originální. Také mě velmi bavila role Charlese Meltona, mladého otce, který začne svůj život a vztah se svou výrazně starší ženou analyzovat, zpochybňovat. [Festival de Cannes 2023] (29.05.2023)