May December

No, tak další oscarová sezona klepe na dveře. Mezi nominacemi na Zlaté glóby, které naostro vykopávají boj o zlatého plešouna, se nejednou objevuje i tohle drama Todda Haynese, které ovšem půjde velmi brzy do modrých čísel. Chtělo to totiž v několika ohledech mnohem větší péči a hlavně hmatatelnější emoce. Ale postupně. Bylo to vydatné sousto nejen pro bulvární média. Skandál z druhé poloviny 90. let, kdy vdaná učitelka navázala intimní poměr s dvanáctiletým žákem a dokonce s ním otěhotněla. Odsoudili ji za znásilnění, odseděla si 7 let, vztah ale kupodivu ani vězení nezničilo. Mnoho let poté spolu tihle dva vedou zdánlivě idylický život, do kterého vstoupí ambiciózní herečka, která se snaží získat zkušenosti pro svou roli. Někdejší události má totiž zachytit chystaný nezávislý snímek. Jak už to tak ale bývá, na povrch se začnou dostávat nepříjemné skutečnosti nestandardního vztahu. Zvláštně přehnaně dramatická hudba, podivné tempo, dialogově nestrhující, na Haynese tradičně odtažité a chladné i znovu spoléhající na kvalitní herce. Ti v jeho filmech sbírají ceny (nebo nominace) jak na běžícím páse. Nejvíc se mi líbila patrně nestárnoucí Natalie Portman. (14.12.2023)

Skutočný príbeh Mary Kay Letourneau je oveľa zaujímavejší a keby šlo len o spracovanie jej osudu, určite by šlo o pútavejšie dielo. Tento film rieši skôr tú psychológiu a manipuláciu a samozrejme láka na vzťah tridsiatničky s 12-ročným, ktorý vyústil do dlhoročného puta, všetko je však zobrazené v dialógovej nezáživnosti. Zvraty ani v komplikácie v zápletke žiadne. A kto sa teší na Natalie Portman, tak sa dočká vynikajúceho nevyspatého výkonu, jedenkrát masturbácie cez nohavice a jednej súlože. No, súlože. Ono to je len taký samoánsky trojvzdych, takže pozorné oko diváka si ani nestihne všimnúť, či sa drahej Natalie zvrásnili chodidlá. (14.12.2023)

Klasická konverzační jakože artovka, z které na první pohled úplně stříká, že má tendence posbírat všemožná ocenění, ale na diváka z ní srší jedna velká nuda za druhou. Poměrně zajímavý námět je utopený v dlouhých, nikam nevedoucích scénách, které bohužel nenabídnou dostatečně vypiplané dialogy, či natolik strhující příběh, aby dokázali vtáhnout do děje. Známé herecké duo v hlavních rolích si odehraje svoje, ale nepočítal bych s tím, že bude sbírat hlavní herecká ocenění. Na takovéhle čistě konverzační filmy, obsahující příběh nějaké rodiny, potřebujete mít opravdu silnou režisérskou ruku, která ví, co chce vypravovat a ideálně k tomu ještě stejně silný příběh na pozadí. To splňovali třeba Fabelmanovi, May December však nikoliv. (19.12.2023)

Stylizací a náladou mi to připomíná a jeví se mi jako dělané pro De Palmovy thrillery (ten suspense soundtrack / piano motiv), zejména ty, které natáčel v osmdesátkách. Todd Haynes je spíše biografický režisér, nicméně, 'May December' je volně inspirováno případem Mary Kay Letourneau, která pár let zpátky zemřela a jejíž "pozůstavší druhá polovička příběhu" aktuálně vnímá tenhle snímek jako urážku (což dokážu pochopit, trochu jako pokusná krysa, se kterou si ženský dělají, co chtějí, ale taky krysa, se kterou by řada mužů vděčně a ráda měnila místo). Elizabeth (Natalie Portman) se ocitá v rodinném kruhu, kde žije starší žena Gracie (Julianne Moore) v poklidné komunitě s mnohem mladším mužem (Charles Melton) a jedou si svoje. Elizabeth se snaží pochytit, studovat Gracie v přípravě na indie film, kde ji má ztvárnit. Gracie žije v post-části svého života, kdy už má skandál s mladíkem za sebou a teď můžou oficiálně žít spolu, i navzdory všemu. Žít s tím, s kým chcete žít (no není to krása? láska nezná věkových hranic... někomu to vyjde, navzdory všemu)... děti ne o tolik mladší, než jejich otec, rozpadlé manželství, grooming, je tu hodně zvláštního mezi řádky, a člověk musí uznat, že Mary Kay Letourneau byla ve věku, kdy otěhotněla s dvanáctiletým Vilim Fualaauou krásná ženská a který z kluků kdy nesnil, že by si to dal se svojí krásnou učitelkou a kdyby na to došlo, nešel by do toho? A fakt, že společnost, se na věci týkající se žen / mužů, holek / kluků dívá vždy velmi odlišně, v tomto případě Letorneau tiskem prezentovaná skoro jako oběť, kdežto převrátit role, jsme jinde, že? Zaujala mě i narážka ve filmu, že sama Letorneau mohla být zneužívána a neměla do poslední chvíle pochybnosti o tom, že v jejím pojetí neudělala nic špatně, dokonce i její interviews s Fualaaou a tiskem, kde se snaží, nevím o co, ale "Who was in charge? Who was the boss?" bylo bizární sledovat. Zpátky k filmu, Elizabeth ale začne ta příprava trochu lézt přes hlavu - a o tom je pak celá druhá půlka filmu, herečka se začne identifikovat a trochu příliš šmejdit a vtírat se Gracie do života, buď jako geniální method acting, nebo jako to, že tomu taky přišla na chuť, což vyvrcholí tím, že si "taky pochutná". Myslím si ale, že film jen tak cmrndá po povrchu a má opravdu pomalé tempo a celkem nudí, snaží se tu pomalost přihrát na dramatičnost námětu, ale chybí tomu spád, chybí tomu, ano, právě ta ona thrillerová suspense část, je to taková plochá studie, která má zajímavé téma, ale zůstává na půli cesty a spíše než dělá dobré drama se snaží o dobré drama. Překvapivě přeceněná záležitost, která byla jako dobrej vtip nominovaná na glóbech jako muzikál/komedie, ale já od ní očekával mnohem víc. 6/10 (10.03.2024)

Nominace na Zlaté glóby v kategorii "komedie/muzikál" je dobrý vtip. Humoru je v novince Todda Haynese sotva stopové množství, řada diváků ho nepostřehne vůbec, bych řekl. Každopádně je to suverénně zrealizovaný a vymyšlený snímek o rozbitých lidech a jejich rozbitých vztazích. Vyloženě to na mě při sledování přeneslo pocit úzkosti a nervozity vyplývající z té neupřímnosti a nonstop přetvářky de facto všech postav. Působením vysilující a nepříjemné. Přitom to paradoxně svižně odsýpá a nejedená se o žádný těžkopádný art. (23.12.2023)