Poslední růže od Casanovy

"Zavolejte publikum, ať vypíská starého šaška" Nevím jak jiní, ale já tvůrce této poměrně roztomilé milostné komedie, rozhodně vypískávat nemíním. Dialogy pro hlavní aktéry ( Felix le Breux, Milena Dvorská) jsou napsány na výtečnou, Krškova režie má v sobě odpovídající mírně nostalgický nádech  (viz zejména pasáže, kdy se  Casanovovi "zjevují" jeho dávné milenky a vedou s ním zajímavé promluvy) a odpovídající (rokokovou) atmosféru tomu dodává skvělá hudba Václava Trojana. Hlavní motiv (píseň pro dostaveníčko) svým stylizovaným charakterem umně připomíná hudbu W. A. Mozarta. (26.03.2024)

Tento film může oslovit jen ty, kdož něco podobného zažili, nebo o tom alespoň sní. Ostatní to asi budou považovat za mrhání časem, žvatlání a zbytečnost. My jež jsme zažili, víme, že nic není předem dané, každou ženu lze získat, ale nikdy není docela naše. Vždy je za dveřmi nějaký další Casanova, stejně jako z nás Casanova vyprchá, jakmile obujeme pohodlné domácí přezůvky. To budou ta odvěká tajemství přírody. A mladé srdce pod stárnoucí tváří se jich jen obtížně vzdává. Ovládnutím jednoduché matematiky na balení žen se však člověk nestává znalcem života. Život sám přijde až tehdy, kdy se to Životu samotnému nejlépe hodí...80% (21.06.2012)

"Slyšel jsem, že ženy dovedou být moudré nezávisle na věku, zatímco mužům není jakýkoliv věk platný."                            Film, který nemá slabší místa, dialogy jsou svěží a vtipné, co slovo, to skvost. Skvělá režie Václava Kršky, velice dobře napsané a zahrané postavy. Bylo to právě takhle? Byla Casanova opravdu takový? Čerta starého, koho to zajímá?! Dala bych víc než 200 zlatých za jeden večer strávený s Felixem le Breuxem, kdyby to režíroval Václav Krška!! námět a scénář: František Daniel a František A. Dvořák.                                                                                                                                       "Výčitky svědomí přece nikdy ničemu nezabránily, protože přicházejí, až když je po všem." (15.10.2014)

Co růže, ale jmelí...! Omluvte, Giacomo, neoriginální pokus o vtip z české kotliny. Opravdu je to jen žert, protože ač růže nepatří mezi moje nejoblíbenější květiny, tak i ta poslední od vás voní mnohem víc než orchidej z rukou někoho, kdo se neumí těšit z krás života. A vy tohle moc dobře víte, že? Inu, zase se vám to podařilo, protože vaše zraky dohlédnou pod utažené korzety i moderní kostýmky a vaše uši proniknou za všechna hrdá slova a odhalí jednoduchou pravdu: že jsme pořád stejné a bez ohledu na století, v němž žijeme, toužíme bojovat, vzdávat se, dávat a dostávat stejně jako kdykoli předtím. Tu poslední růži od vás budu s úctou opatrovat. Jsem si jistá, že neuvadne. (30.11.2007)

Zcyničtělý a nevrlý Giacomo Casanova (Felix LeBreux ve své snad jediné hlavní roli) dožívá v ústraní na Duchcově, ale ještě jednou (naposled?) ožije, když na zámek přijede Vladimír Brabec se svou okouzlující ženou Milenou Dvorskou... Rád bych ten film zase po letech viděl, abych se přesvědčil, zda je tak dobrý, jak si pamatju. Vzpomínám si na něj jako na velmi duchaplnou konverzační komedii s notně překvapivými hereckými výkony. On je totiž vůbec zvláštní zážitek vidět české herce v rokokových parukách a kostýmech, úplně to mění jejich způsob řeči, pohybu, chůze... inu, noblesse oblige. 80% (01.02.2006)