Artuš, Merlin a Prchlíci

Dá se říci klasický rodinný český film. Film o rodině Prchlíků a jejich problémy se 2 dalmatiny. Film je to spíše průměrnější, řada věcí je zde jen naznačena nebo spíše předhozena (hlavně různé rodinné vztahy), aby pak zase tiše z děje zmizely. Zvláštní mě připadala proměna švagrové v podání Magdy Reifové, která nejdříve vystupuje jako pořádná mrcha, aby se ke konci z ní stala chápavá matka. Stejně je hrozná škoda, že se od natáčení podobných rodinných a hlavně dětských filmů upustilo. Měli jsme v tom velkou tradici, celá řada filmů byla mimořádně kvalitních a myslím si, že jsou i relativně dobře prodejné. Rozum mi to nebere, že se tohle, až na výjimky, opustilo, a spíše se točí řada přiblblých komedií nebo různých dramat. (26.08.2011)

Podivně neučesaný a jakoby překotně natočený film režisérky-klasika dětského filmu. Scénář je spíchnutý mimořádně horkou jehlou, postavy jsou podivně napsány (pobožná babička, rozpolcená matka v podání M.Reifové, skoro psychopatický otec-myslivec, prodejce zvířecích kožešin) a výkony některých neherců jsou opravdu na hraně. Dialogy také nic moc, některé detaily (prostřihy na herce, kteří se většinou něčemu diví nebo jsou šokováni) jsou vysloveně amatérské. K tomu několik tradičních pádů, kolizí a recyklovaného situačního humoru. Ani Hapkova hudba není tak dobrá, jako bývala v době jeho dřívější spolupráce s režisérkou. Co se povedlo, je určitě výběr cvičených psích „herců“ , také někteří profíci (V.Jeníková a P.Nový) hrají spolehlivě a totéž se dá říct i o většině dětských představitelů, kteří alespoň působí přirozeně. Jednu hvězdu navíc oběma dámám dávám za to, že se film – na rozdíl od apartních opusů podobného ražení M.Poledňákové – vůbec nepodbízí, naopak se v něm ozývají i temnější tóny, které do dětského světa nerozlučně patří. Haf. (27.08.2011)

První polovina mně přišla nekoukatelná - kronika psích skopičin, Dr. Jekyll (Artuš) a pan Hyde (Merlin) tentokráte rozpolcen v dvojici dalmatinů, promo na Desenského, dílo bez jakékoliv opravdu nosného pojícího prvku, stojící snad pouze na sdíleném přesvědčení o roztomilosti pejsků (přiznávám, já mu nikdy nepodlehl). Ale s koncem (nejpozději se sebeidentifikaci báby Prchlikové s Merlinem) se něco zlomilo, a já si uvědomil, že tenhle film je hodně o přijetí a začlenění, o druhých i třetích šancích, o tom, že bychom si k sobě měli hledat cestu, i když to může být obtížné (nezavrhovat, nýbrž solidarizovat). A takové poselství se mi u rodinného filmu vpravdě zamlouvá, a proto přihazuji třetí hvězdičku. 50 % (16.07.2022)

Příběh scénáristicky postavený tak, aby jeho postavy nedokázaly dětského diváka vtáhnout do děje. Nerytmičnost záměru podporuje i příliš rutinní ♫ hudba a střih, povážlivý slovník je výdobytkem porevolučního realismu. Babka jakoby vypůjčená z Hoštic výsledek nezachrání, drobné výtvarné nápady ovšem nejsou k zahození. (01.06.2013)

Černobílé psí pozdvižení má v sobě nesporný kumšt mistrně dětských filmů, ovšem kumšt je brzděn dobovými neřestmi, jako nucený humor, malé upozornění na sponzory, a samozřejmě lehce umělý postsynchronní dabing. Průměr skutečně drží Valerie Kaplanová s Veronikou Jeníkovou a drámo na závěr. Je prostě vidět, že to má oblíbená režisérka neměla plně ve svých rukou. (01.06.2013)