Artuš, Merlin a Prchlíkovci
Scénář:
Kateřina PriščákováKamera:
Antonín HolubHudba:
Petr HapkaHrají:
Valerie Kaplanová, Pavel Nový, Veronika Jeníková, Lucie Čechová, Zbyněk Nosál, Lukáš Janota, Martin Jurčík, Michal Vacek, Magdalena Reifová (více)Obsahy(2)
Pes jako pes, zvláště když je puntíkovaný – tak si to alespoň myslí babička Prchlíková a díky jejímu omylu se rozehraje komedie plná psích záměn, v režii V. Plívové-Šimkové a D. Králové. Dalmatin Artuš je miláčkem početné rodiny Prchlíků i celého městečka. Zásluhou popletené babičky, která omylem pustí do domku zatoulaného psa Merlina, se život rodiny i městečka obrátí vzhůru nohama. Rvavý a hravý Merlin je totiž k nerozeznání podobný hodnému a přátelskému Artušovi… Krásná česká krajina v Podkrkonoší, která je i domovem V. Plívové-Šimkové a její dcery K. Priščákové, autorky scénáře, je stále přítomná v této komedii plné omylů a záměn. Role otce Prchlíka a matky Prchlíkové si zahráli P. Nový a V. Jeníková, babičku V. Kaplanová. (Česká televize)
(více)Recenze (49)
Jako malej jsem to viděl několikrát, ale nepamatuju si absolutně o čem to bylo, ale pamatuju si, že se mi to nelíbilo. ()
Film pro děti, jejich pozornost zákonitě musí v polovině filmu opadnout, kdy psí scény už nejsou tak "cool" a vtipné, snové scény s více dalmatiny brzy také nudí a hlavně nemají žádný smysl, děj se pořád točí dokola a při závěrečné neckyádě už vlastně ani nikoho nezajímá, jak a proč vše dopadne. Průměrný film, který stačí vidět jednou. PS: jako Hradišťáka mě výrazně potěšila poměrně velká herecká účast herce Slováckého divadla Kamila Pulce ()
Příběh scénáristicky postavený tak, aby jeho postavy nedokázaly dětského diváka vtáhnout do děje. Nerytmičnost záměru podporuje i příliš rutinní ♫ hudba a střih, povážlivý slovník je výdobytkem porevolučního realismu. Babka jakoby vypůjčená z Hoštic výsledek nezachrání, drobné výtvarné nápady ovšem nejsou k zahození. ()
Tenhle film mě nikdy neoslovil, celý mi přišel tak nějak bledý, nevýrazný a mdlý. A Hapka se v tomhle případě taky moc nevytáhl. Není nutno vidět víckrát. ()
No ty vole, to byl nějakej film :-) byli jsme na tom se školou v kině, když mi bylo sedm a už tenkrát jsem z toho měl značně divnej pocit.. ()
Skutečně dodnes nevím, čím si tenhle rodinný film zasloužil takovou pozornost. Pravda je taková, že jsem si připadal jako běšhem radostných socialistických dob, kdy se podobné radostné rodinné filmy točily jako na běžícím páse. ()
Na tom filmu jsem vyrůstala, takže nemůžu jinak než ***** ()
Za tři, ale vůbec si už nepamatuju, proč. ()
Strašná békovina, ale zároveň vzpomínka na dětství,kdy mi to přišlo jako ultra vzrůšo 😄 ()
jééé můj oblíbený film z dětství :-) ()
"Jedna hrůza za druhou!" Taková hrůza to nebyla, ale jednou stačí. ()
Teď už by mě film asi nijak neoslovil, ale když jsem byli děti, tohle byl náš velmi oblíbený film :) ()
Podivně neučesaný a jakoby překotně natočený film režisérky-klasika dětského filmu. Scénář je spíchnutý mimořádně horkou jehlou, postavy jsou podivně napsány (pobožná babička, rozpolcená matka v podání M.Reifové, skoro psychopatický otec-myslivec, prodejce zvířecích kožešin) a výkony některých neherců jsou opravdu na hraně. Dialogy také nic moc, některé detaily (prostřihy na herce, kteří se většinou něčemu diví nebo jsou šokováni) jsou vysloveně amatérské. K tomu několik tradičních pádů, kolizí a recyklovaného situačního humoru. Ani Hapkova hudba není tak dobrá, jako bývala v době jeho dřívější spolupráce s režisérkou. Co se povedlo, je určitě výběr cvičených psích „herců“ , také někteří profíci (V.Jeníková a P.Nový) hrají spolehlivě a totéž se dá říct i o většině dětských představitelů, kteří alespoň působí přirozeně. Jednu hvězdu navíc oběma dámám dávám za to, že se film – na rozdíl od apartních opusů podobného ražení M.Poledňákové – vůbec nepodbízí, naopak se v něm ozývají i temnější tóny, které do dětského světa nerozlučně patří. Haf. ()
Sám jsem si v tom filmu na vteřinu, či dvě zahrál :D ()
Dostačující hodnocení pro film,který jsem nikdy nebyla schopna dokoukat do konce! ()
Tak ne. Ani po letech jsem tomu nepřišel na chuť. Sbírka drobných příhod se psy a to je všechno. Klidně lze koukat od konce k začátku. Vlastně to má náznak děje až po polovině filmu. Psy jsem si stejně pletl, takže rádoby legrační situace na mne nějak nepůsobily. Dávám velké plus paní Kaplanové, že do takové blbiny šlápla, ale zase, kdo by nechtěl točit s paní Plívovou, že? No a za kapku té citovky ke konci ještě malé plus přidám. Tu místy hnusnou hudbu má na svědomí opravdu pan Hapka? ()
Rok před filmem 101 dalmatinů uvedla Věra Plívová-Šimková tyto dalmantinky. To nejlepší z její tvorby měla dávno za sebou, ale tohle se mi v dětství hrozně líbilo. Láska ke psům, zachráněn pes před smrtí a Valerie Kaplanová čtyři roky před smrtí. Hlavně barevně a scénáristicky to nebyl nejlepší film. Hudba byla na dětské filmy slušná. Taky ty představy s korunou na hlavách psů mi moc neseděly. A o dětské role se postarali v té době slavní malí herci, kteří hráli tenkrát ve více dětských filmech. Ale že tento film nebyl moc reprízovaný asi taky o něčem svědčí. ()
Film je vkusný, nepodbízivý, řemeslně velice slušně zvládnutý a penězi neošizený. Nevím, jestli je to na dnešní poměry hodně nebo málo. Možná tak akorát. Nová krev by ale rozhodně neškodila. 60 % (Jaroslav Sedláček, Ci 09/1995, str. 73) ()
Slušná rodinná komedie s roztomilými dalmatiny. ()
Artuš, Merlin a prchlíci je jedna velká filmová křeč a přitom téma rodinný film nabízel mnohem více než pobihani psu o dětech v hlavních rolích nemluvě jediný kdo stál za něco je Pavel Nový a to je docela málo, ale film vřele doporučuji všem kteří chcou usnout, režisérka Věra Plívová-Śímová měla své nejlepší léta u filmu bohužel za sebou. ()