Mechanický pomeranč

Hodně ulítlá záležitost, která nepřipraveného diváka může ze začátku šokovat, případně odradit od dalšího sledování. Ale sotva se děj přesune do nápravního zařízení, začne to být velice zajímavé. Zdánlivě bezúčelné násilí na začátku přechází v příběh, který nutí diváka přemýšlet. Jo, jo. Kubrick prostě věděl, jak na to. (04.01.2003)

Knížku jsem jako správný pologramot přelouskal během dvou dekád a po přečtení veskrze nudné slátaniny jsem cítil povinnost shlédnout film a k Alexovi, který se choval obdobně jako každý průměrně zdegenerovaný romský pubescent, se již nikdy nevracet. Je pravdou, že jsem ve svém širokém okolí považován za autoritu a drsňáka gigantických rozměrů, co bez ostychu s výrazem terminátora vchází do Lidlu východem, na vlakáču si cvaká lístek až na poslední chvíli a Capri Sonne pije zásadně bez brčka, avšak navzdory tomu všemu musím poníženě uznat, že mě tento film dostal svoji formou do nečekané depresivní dimenze. Při sledování tohoto paranormálního díla jsem se cítil nepříjemněji víc, než když jsem si sám vyšetřoval prostatu kuchyňským mixérem, dělalo se mi fyzicky nevolno a chvílemi jsem měl pocit, že vyvrhnu do klína svoji sedmou večeři. Nejsem si úplně jist, z jakého důvodu jsem film vnímal natolik depresivně a upřímně doufám, že za to může ten opiátový vývar, co jsem vysrkal ke svačince. Brrr. (27.11.2013)

Mechanický pomeranč je i po 35 letech stále aktuální a nadmíru expresivní výpovědí o všudypřítomném a neustupujícím násilí a jeho roli ve společnosti. Jde zřejmě o nejlepší Kubrickův film a troufám si říct, že kdyby tento režisér nenatočil nic jiného, zařadil by se stejně mezi nejvýznamnější autory v dějinách kinematografie. Tohle je prostě snímek, který uchvátí nejen svým výtvarným řešením, svéráznými dialogy a naprosto dokonalým herectvím Malcolma McDowella (Alex de Large), ale Kubrick v tomhle filmu světu přináší děsivou zprávu o tom, co je násilí a jak ho vlastně většinová společnost vnímá a přijímá. Na jedné straně tu je násilnický bezskrupulozní hejsek, kterému je svatý jen Ludwig van, a na straně druhé je společnost, která se takovýchto týpků děsí a neváhá použít i tak radikálních (a vlastně násilnických) metod, aby se toho trnu v patě zbavila. Ovšem paradoxně odmítá "vyléčeného" Alexe přijmout v jeho nové roli a dopouští se na něm stejného násilí, jako kdysi on na společnosti, a současně mu bere něco, co činí člověka člověkem - volbu být takovým nebo onakým. Násilí plodí násilí a nic jiného než násilí. To je ten pravý smysl filmu a nechápu dobové reakce tisku a veřejného mínění, které obviňovaly Kubricka z podněcování násilností... Ironie osudu chtěla tomu, že potrefená husa zakejhala... Takže: Usedněte do pohodlného sofa, dejte si moloko obohacený o vellocett a nechejte se tolšokovat kapkou brutálního ultranásilí. Fantastický film! (28.04.2006)

Tak sugestivní film, až je to chvílemi fyzicky nepříjemné. Singing in the Rain, léčení, Alexovy oči a šok z toho, že nemám slov, chci skrývat pohoršení a zároveň nedokážu odtrhnout zrak. Jsem šťastný, že Kubrickova snaha ukázat světu něco, na co nemohl být ani trochu připraven, vyšla do posledního puntíku. Tím spíš, že takhle komplexní zážitek už i přes svůj vklad do historie filmu nikdy nezopakoval. (15.03.2006)

Divný a zvrácený film, myšleno ovšem převážně v kladném slova smyslu. Výborný McDowell, nanejvýš zajímavá myšlenka snímku, nenudící děj, některé nezapomenutelné scény, ale po opakovaném zhlédnutí také pasáže pro mě stejně neuchopitelné, nepochopitelné a neakceptovatelné jako prve. Více jsem si však užíval hudbu, při scéně s napnutými očními víčky se mi dostávalo ještě nepříjemnějšího pocitu, na druhou stranu se mně tentokrát podařilo dokonce ocenit i několik míst vyvolávajících v mé maličkosti cynický humor (třeba ta scéna s písničkou ze stejnojmenného muzikálu). Mechanický pomeranč mně však asi nikdy úplně k srdci nepřiroste, pro tento fakt a výše zmíněné nechávám 4*. (26.08.2008)