Lolita

Když ji miluješ, není co řešit? ;-) Je zvláštní, jak některé podružné okolnosti mohou změnit tvář filmu a jeho působení na diváky. Čtenáři Nabokovovy předlohy (musím doznat, že k nim nepatřím) považují film za vyměklý, protože Lolitin věk byl zvýšen na 15. Já si myslím, že to není na škodu. Erotická fascinace dítětem by díky filmové konkretizaci asi vyzněla jako samoúčelná provokace a takovou je příliš snadné bez váhání odsoudit a pustit z hlavy. Sue Lyonová ale působí jako zralá duše, chladně obchodující s vnějšími atributy své mladistvosti. Filmu to ušetřilo spoustu vysvětlování a divákům připravilo nejedno morální dilema. Copatá blonďatá teenagerka, krutě a vědomě pokořující starého poblázněného chlapa? Na druhé straně, není zvrácené soucítit s pedofilem? A co soudit o třetí straně trojúhelníku, Lolitině matce, koketní manipulátorce a zároveň oběti cizí manipulace? Opravdu nevěřím, že rozporuplné emoce, které postavy vyvolávají, by se mezi ně dělily rovným dílem, kdyby Lolitě bylo 12. Ale můžu se mýlit. Stanley Kubrick měl původně trochu jinou představu a nejskandálnějším esem v jeho rukávu mělo být obsazení Caryho Granta do role Humberta Humberta. Grant, sužovaný od 50. let zvláštní paranoiou, si připadal příliš starý i vedle 0 26 mladší Audrey Hepburnové. Postupně proto odmítl hlavní mužské role v Prázdninách v Římě, Sabrině a Odpolední lásce. V Šarádě si s Audrey zahrál až po změnách ve scénáři, které z její postavy udělaly usedlou dámu. Tudíž není těžké domyslet, proč odmítl roli v Lolitě. 43letý rozdíl by byl moc. Tak jsme přišli o možnost vidět ho bok po boku Petera Sellerse (měli leccos společného, například vášeň k Sophii Lorenové, nenávist k Blaku Edwardsovi a jednoho nadšeného fanouška z Brna) a v potenciálně nejujetější roli jeho života. Díky jeho odmítnutí se ovšem mohl vrýt do filmové historie výborný James Mason. Herec, který mimochodem nahradil Granta už ve filmu Zrodila se hvězda (1954). Humbert prakticky neopustí plátno a charismaticky nevyzpytatelný Mason v této roli vyvolává škálu nestálých emocí, od odporu po soucit. Z 13 Kubrickových filmů jsem jich viděl 12. Vzhledem k žánrovému rozptylu nemůžu žádný označit za nejlepší, ale řekněme, že Lolita je z nich nejbližší mé představě o dokonalém filmu. 100% (08.08.2008)

Jednoznačně jeden ze slabších Kubricků. Z dnešního pohledu velmi neskandální a strašně rozvláčné. Narozdíl od ostatních nemám potřebu nikterak vyzdvihnout Petera Sellerse, jehož Quilty mě otravoval kdykoli se zjevil (dáno však samozřejmě charakterem jeho postavy, nikoliv herectvím Sellerse), nýbrž Jamese Masona, jehož postava v průběhu filmu vzbudí snad všechny myslitelné emoce. Divácký zážitek mám sice spíše pozitivní, ale opakování projekce myslím nehrozí. (12.06.2010)

Vždycky, když se objevil Peter Sellers, trochu jsem znervózněl. Je totiž v tomhle filmu naprosto smrtelně geniální, každou vteřinu, a já musel pořád myslet na to, jaká je ostuda, že ho teprve teď poprvé vidím v nějakým filmu nedabovanýho. To, jakým způsobem mluvil, jak měnil hlasy a jak se u toho tvářil, chacha, neuvěřitelný. Stávám se jeho velkým fanouškem. Jinak se mi Lolita líbila, i když jsem měl dojem, že málem všechny scény, který mám v knížce nejradši a na který jsem čekal, Kubrick pominul nebo natočil úplně jinak, než bych chtěl. Ale když o tom zpětně přemějšlím, řek bych, že to nevadilo, protože režisér si vybral z knížky jen tolik, kolik se mu hodilo do filmu, aby fungoval tak, jak má. I když z toho vyplynulo, že na konci jsem měl úplně jinej pocit, než po přečtení Nabokovova románu. A proč nedávám pět hvězdiček? Odpověď je v traileru: "Jak mohli natočit Lolitu?!" (prostě to nejde) (03.04.2007)

Nemá smysl si nic nalhávat, cenzorské zásahy Lolitu značně znehodnocují a nedovolují doznít plnému rozsahu toho, co se vlastně děje. Jinak je zajímavé především Kubrickovo odvážné rozhodnutí neuchýlit se k voice overu, k němuž předloha vybízí - musel tak hledat způsoby, jak nahradit právě to, v čem spočívá jádro knihy (více či méně úspěšně - předně dlouhé výpadky děje nejsou příliš přirozené). V důsledku je i proto zážitek z filmu zásadně odlišný a poněkud smířlivější vůči protagonistovi. Nejvíc ale škodí posunutí věku hlavní hrdinky o dva roky. Co bylo cenzory zamýšleno jako vyhnutí se největší perverzi, má do značné míry kontraproduktivní dopad, protože totéž chování u čtrnáctileté dívky už jen stěží přijmeme jako stejně nezištné a neuvědomělé jako u dvanáctiletého dítěte a Lolitu vnímáme jako mnohem odpovědnější, což není dobré. Lolita je každopádně Kubrickův ekvivalent Wellesových Ambersonů - fragment skvělého filmu, který byl rozčeřen zásahy necitlivých úředníků. (13.12.2009)

Teď, když jsem viděl už i remake Lolity z roku 97 s Ironsem, můžu tvrdit, že Kubrickova Lolita je lepší. Lepší jí dělá nejenom Peter Sellers, kterej ve svejch výstupech opět strhává pozornost na sebe, ale taky podle mě líp rozprostřenej děj, kterej je jako celek pro mě víc zabavnější než už zmíněnej remake. (28.04.2009)