Děrsu Uzala

[8/10] (Atelier 41, Daiei Studios, Mosfilm, Satra) (Barevný /// Produkce: Joiči Macue, Nikolaj Sizov /// Scénář: Akira Kurosawa, Jurij Nagibin podle deníků Vladimira Arseněva /// Kamera: Fjodor Dobronravov, Jurij Gantman, Asakazu Nakai /// Oscar: Sovětský svaz (nejlepší zahraniční film)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (19.12.2008)

V době, kdy se Kurosawova tvorba v Japonsku potýkala s krizí, natočil tento osvícený režisér v Sovětském svazu nádherný filmový epos podle literární předlohy Vladimira Arseněva. Příběh o velikosti a síle lidského přátelství, síle lidského ducha a krás divokého Usurijského kraje východní Sibiře. Přátelství mezi lovcem Děrsem (Munzuk) a kapitánem expedice (Solomin) je ukázkovým setkáním omezené civilizace s ničím nespoutanou svobodou dávno zapomenutých časů. Ukazuje nám, nakolik krásný a čistý, zároveň ale krutý a drsný je život v divočině. Nakonec právě ryzost a upřímnost tohoto života je pro Děrsu životní nutností, bez které nemůže existovat. Neb on je součástí divočiny. Tam je jeho srdce. A právě v tom je ta krása i tragičnost příběhu. 80% (26.02.2012)

Obávám se, že na původní verzi to nemá. Akira Kurosawa se zde soustředil hlavně na postavu Děrsu Uzaly a vybral naprosto famózního herce, a pak na jeho schopnosti přežití v divočině (a s tím spojenou kritiku nebo jakýsi povzdych nad nesmyslností života ve městech, kde člověk musí za vše, co má v tajze zdarma, platit. Naprosto však okleštil příběh, vztahy, jednání postav, samotné zeměměřičské prvky a co nejhoršího - přírodu. Za celý film uvidíme v tajze jednu jen chycenou laňku a jednoho tygra! Kde jsou třeba ti soboli? Původní verze má navíc sevřený příběh, který odněkud někam jde, snaží se o jistý dramaturgický oblouk, Kurosawa pojal svůj film jako sled scén bez jakékoliv větší dramaturgie. V původním filmu se hodně dozvíme o zeměměřičství, o lidech, různé podrobnosti, to zde rovněž chybí nebo je pouze v minimální míře. Zkrátka, přesto, že je původní film o hodinu kratší, je obsažnější a dává víc informací i záběrů skutečně krásné přírody. Kurosawova verze je chladnější, přírodu poněkud ignoruje, a soustředí se na tvrdé možnosti přežití, určitou mystiku, přemýšlení o životě obecně (Číňan na začátku) a motem tohoto snímku by mohlo být to, co v něm zazní: Člověk je velice malý oproti silám přírody. A v tom je tato verze velmi silná. V tom sdělení, že příroda není žádná kamarádka, může i zabít, ale nabízí i potravu, možnosti přístřešků nebo dříví na oheň. A že nám, městským lidem, ta spojitost hodně chybí a moderní člověk by v ní snad ani nepřežil, protože všechny své instinkty a schopnosti pozorování ztratil. (04.04.2020)

Samuraje mam za sebou a bylo mi jasne, ze Dersu Uzala bude dalsi Kurosawuv masterpiece, ale bohuzel jsem nekdy pred rokem jen tak letmo nakouknul co me ceka a videl jsem skupinu ruskych dedku jak tabori v lese. Rekl jsem si, ze to nemam za potrebi a dostalo to rocni odklad - nemel jsem ale poneti co se v tom skryva za poklad. Ano, ono to skutecne cele je o bande fousatych rusaku v cele s asijskym duchodcem, kteri se prochazi po lese a nekonecnych plochach sibirske tajgy, ale zaroven je to tak dokonale jak jen muze byt. Priroda (v dobe kdy jeste nebyla z 95% vykacena) je nadherna a navic se v tom na prvni pohled bezvyznamnem toulani skryva dokonaly survival tutorial (scena jak prezit mrazivou sibirskou noc s pomoci travy byla dokonala). Tak me prekvapilo jak moc je ten film dobry, ze uz to pomalu zacalo brousit do maximalniho hodnoceni. 8/10 (10.04.2010)

Brilantně citlivým pohledem Akira Kurosawa natočil příběh Děrsu Uzaly o jeho průzračné duši. Co je vlastně na prostém příběhu pro mě tak působivé? Zjistit, po těch dlouhých letech ve městě, že podmanivá louka krásně voní a strniště píchá a navracet se do světa přírodních zázraků, které v tomto filmu přímo jsou poeticky laděné. A donutí člověka se vážně zamýšlet nad hodnotnými věcmi v životě. (01.01.2009)