The Siege of Jadotville

Slušně natočený válečný snímek, jehož hlavním kladem je to, že případným zájemcům o moderní historii přibližuje polozapomenutou kapitolu afrických dějin, tragický osud Patrice Lumumby a jepičí existenci Tshombeho (který si je tu docela podobný) loutkového pseudostátu Katanga. Jinak bezzubá OSN již tradičně ve vleku velmocí a z vysoka seroucí na místní i své vlastní lidi. A Boltonovi tentokrát opět zjevně chybělo alespoň těch 20 dobrých mužů navíc :-). (18.10.2016)

Ani Irové si neodpustili hrdé závěrečné salutování, za což běžně ubírám hvězdičku, páč už se mi z toho opravdu zvedá kufr, ale tentokrát jsem k takovému trestu nesáhl, protože Richie Smyth s podstatně nižším rozpočtem hladce převálcoval Bayův Pearl Harbor i Ayerův Fury. Na rozdíl od obou jmenovaných vynechal nesmyslnou romantiku i stupidní scény jen pro efekt a natočil syrovou válečnou akci říznutou bezskrupulózní politikou, která měla grády. Nejhorší na osudu irské roty je to, že se podle mě v podstatě nic nezměnilo a k podobné situaci by mohlo klidně dojít i dnes. Stačí, aby zase nějakému politikovi začala hořet koudel u zadku... (30.06.2018)

Technicky to není zmáknuté vůbec špatně, ale protože nejsem vlastenectvím posedlej Ir tak dost dobře nechápu proč bych měl být odvařený touhle glorifikací několika figurek v jakési obskurní bojůvce UN (OSN). Podle všeho tady UN nebyly o nic moc lepší než ostatní zájmové skupiny s francouzskýma žoldákama v rukávu.. a tak si tam pár dní, kucí z Irska a Francie, hráli na vojáčky. Jasně, byla to asi frustrující dřina, proti takové přesile a bez podpory shora, ale abych pravdu řekl, je mi to buřt. (25.07.2019)

Když pro Netflix točil Fukunaga, vytřískal z minimálního rozpočtu (6 milionů USD) tématicky, obsahově, herecky, režijně i technicky film, kterej to dotáhnul do TOP desítky toho nejlepšího, co jsem kdy viděl. Nevim sice jak velkej byl rozpočet pro Jadotville, ale je zjevný, že tady to o penězích tak úplně nebylo. Totiž debutující režisér, byť je údajně velmi schopnej klipař a reklamář, právě v režii dost selhává. Zaměřte se na davový záběry, kdy určití členové armády útočící na Jadotville jenom hloupě čumí a vlastně neví, co mají dělat. Film postrádá (vzhledem k tématu) i adekvátní napětí a ani práce s postavami není na takový úrovni, abych se o kteroukoli z nich nějak zajímal. Dokonce ani akce nemá moc co nabídnout. Rozhodně z toho šlo (i přes limitující rozpočet) vytřískat mnohem víc – víc napětí, emocí a třeba i vizuálních hrátek (film nemá žádnej ksicht). Ale zřejmě nešlo o velký ambice, jako spíš poukázat na méně známej konflikt, o kterém většina lidí nemá vůbec ponětí. (11.10.2016)

Jako kluk jsem viděl vtip od Renčína, kde se filmový režisér na place válečného filmu naklání k asistentce a ptá: "Maruško, skočte se zeptat poradců, jak dlouho asi tak mohla německá tanková divize odolávat soustředěnému útoku dvou partyzánů." Tady je to stejné. Parta veselých Irů, co nikdy nebyla v ostrém střetu, brání strategicky nevýhodnou pozici na rovině proti lépe vyzbrojené přesile 1:20 vedené elitními žoldáky z Cizinecké legie -- jsem v půlce filmu a už legionáři dostali od Irčanů potřetí naklepáno. (15.02.2019)