K smíchu

Pozorujeme hroucení hlavního hrdiny v přímém přenosu. Jim Carrey musel být rád, že má roli, kde předvádí víc než jenom škleby, a tak HRAJE. No, a podle mě přehrává. ____ Postupně vysvítá, že všechny postavy jsou vlastně nesympatické, zlé, sobecké a nepříjemné. Mě takový svět nebaví a ani nevěřím, že takový skutečně je (aspoň ne kolem mě). Dala jsem jen první řadu, další už nepotřebuji. A ani ten dětský pořad, ve kterém se to odehrávalo, nebyl sympatický (snad až na komikoně a možností, jak toho kostýmu využít). SHRNUTÍ: Deprese a deziluze. (26.05.2020)

Další z inovativních půlhodinových formátů se svým ojedinělým tvůrčím uchopením na pomezí dramatu/komedie může zařadit vedle počinů jako Atlanta nebo Barry. K smíchu na jednu stranu funguje jako seriózní rodinné drama o nemožnosti se vyrovnat se ztrátou dítěte, na druhou stranu tuto rovinu podrývá imaginativní tvůrčí uchopení na hraně absurdity a černé komedie. I když může seriál ze začátku klamat tím, že jde o další ze zástupu unylých indie dramedií, s přibývajícími epizodami není pochyb o jednom z nejvíce autorských počinů roku, kterému vévodí tvůrčí trio Michel Gondry, Dave Holstein (seriál Tráva) a Jim Carrey, jehož psychopatický/lidsky dojemný herecký výkon je hodný televizních ocenění. Skutečně šokující záležitost, která je v jednu chvíli přepáleně surrealistická a v druhou příjemně civilní podívaná se srdcem. (05.10.2023)

Skvelý cringe sitcom, ktorý strieda neskutočne vtipné a riadne nepríjemné scény, odohrávajúci sa v gondryovskom svete obskúrnych bábok a s bohovským Jimom Carreym, ktorému je táto rola zjavne písaná úplne na telo, až sa zdá, že niekedy hrá sám seba. Len škoda, že posledná scéna prvej sezóny je pomerne prvoplánová. 9/10 (20.11.2018)

Reálně-absurdní, hořko-sladký, mrazivě-hřející, temně-barevný, optimisticko-pesimistický, nadějně-beznadějný, láskyplná krutost, snová radost, přes všudypřítomnou bolest. Ne každý skousne Gondryho fantazie. Ne každý má rád Jima. Já můžu oba. A Jima? Toho pokládám za jednoho z nejlepších protagonistů, kterého jsme měli možnost poznat. Jeho Muž na Měsíci je jedna z nejkrásnějších rolí, která vznikla a tady mě dostává opět. Jak často říkám: obsadit excelentního komika do vážné role je teprve biják, který chytí za srdce. V těchto případech je vidět, jak jsou mnozí, (divákem často shazovaní) komikové talentovaní a výjimeční. Ať už je to Robin Williams v Čas probuzení, Adam Sandler ve Volání o pomoc, Bolek v Zapomenutém světle, Bohdalka ve Fany nebo Jim Carrey ve K smíchu. (21.10.2019)

1. série: Tenhle seriál se nepodobá žádnému jinému a těžko popsat slovy, čím to je. Na jednu stranu na vás dýchá pozitivností, ale na druhou vám láme srdce. Jim Carrey exceluje ve své po dlouhé době dramatické roli a je vidět, že přesně tohle potřeboval a v jeho životní fázi si chtěl pomocí postavy dětského vzoru vystřihnout částečnou reflexi svého života alespoň v seriálové podobě.  Scénář je sám o sobě hrozně zvláštní, často jsem nevěděla, co si o něm myslet, i ta forma na mě působila hrozně zvláštně a vůbec ne seriálově. Gondryho styl je zkrátka extrémně nezařaditelný a osobitý a proto mi i trvalo se ke Kidding dostat a opravdu si to pustit. Nicméně, ty dialogy a promluvy jsou tak oduševnělé, lidské, tragické, ale i nevídaně vtipné a každá z postav působí jako z jiné planety, proto si mě Kidding získává i na druhou sérii, přesto, že z nějakého důvodu mám rozpaky. Svět Mr. Picklese je totiž naprosto z jiného vesmíru a já nevím proč.2. série Kidding je ještě víc out of this world než ta první, což už si fakt vysvětlit nedokážu. Začíná se tu zapojovat hodně mysteriózních až fantasy prvků - třeba linie se synem Willem pro mě byla strašně zajímavá, ale druhá série byla takový mess, že vůbec nevím, jestli se dá veškeré dění nějak odůvodnit či objasnit. Twisty ale nabírají na obrátkách, víří tu ještě mnohem více emocí a každá postava řeší palčivé životní strasti. Líbila se mi tu postava Justina Kirka, která děj obohatila o zajímavou linku. Sice je nutno říct, že jednotlivá kvalita dílů dosti skáče, při čemž hlavně prostředek zeje tvůrčí prázdnotou a ten pátý s Arianou Grande byl totální mindfuck, ale ty tři poslední díly byly neskutečně brilantně napsané, absolutně mě strhly po emocionální stránce a promluvily mi do duše několika filozofiemi o životním štěstí a neštěstí. Každá postava dostala svůj prostor na zakončení své linky a dlouho jsem neviděla lepší závěr seriálu. Bohužel to ale nevykompenzuje ty předešlé nudné díly. I tak se mi ale tento seriál vryje do paměti svou lidskou stránkou. (28.06.2022)