Underground

Je to trochu na hraně. Přece jen mám občas pocit, že se Kusturica nechal až příliš unést vlastní obrazotvorností a je svými nápady uhranut až tak, že některé scény nedokáže včas utnout. Ale jsme na Balkáně! Mentalitě a temperamentu zdejších obyvatel nemůžu nikdy plně porozumět, ale jejich poetika, hudba i výtvarná stylizace - tak to mě vždycky dostane. (01.07.2016)

Rigorózna všehochuť. UNDERGROUND je niť kusturicovského príbehu prepletená pomedzi autentické historické udalosti krajiny, ktorá najviac vyskakuje a prekvitá v častiach, kde historické udalosti hrajú akýsi background pre veľkú príbehovú hru, ponúkajúcu široké spektrum nálad a znení. Naopak, film sa zadrháva v častiach s dôrazom na historické udalosti, vytiahnuté do popredia, obzvlášť autentické zábery udalostí (nacisti v Srbsku, Titova smrť) znejú v súvislosti s kusturicovským jazykom trochu nesúrodo, priveľmi kontrastne (tento spôsob zobrazenia sa oveľa viac hodí skôr k autorovi ako je Klimov) taktiež tvoria menšinovú časť filmu. Veľký koncert pojednávajúci o národe a nielen o ňom. .......... Obrovský príbeh prezentovaný bujnými obrazmi sa prevleká občas rezko, občas zasa opozitne, tragicky, cez udalosti štátu, v ktorom sa „stále niečo deje“ – aura filmu je ako symbol aury krajiny, respektíve jej národa. Živelne strieda humor s tragikou, oslavu s masakrom, šťastie so smútkom, všetko podáva bohato, intenzívne a tvorivo s naozajstnou emotívnu silou v objemnom príbehu, v ktorého strede stoja dve mužské postavy predierajúce sa hlavnými životnými esenciami filmu, čiže láskou a vojnou. .......... Najokúzľujúcejšie sú práve chvíle až po okraj naplnené režisérovou náruživosťou – hlučná dychovka, bujaré oslavy a absurdne (čierno)humorné situácie, kde opice lezú do tanku, tancuje sa po stoloch a okolo tankových hlavíc, z vojny sa stáva len stav konzervovaný v pivnici alebo udalosť zinscenovaná pred kamerami (práve túto časť beriem ako rezkú sebairóniu z režisérovej strany). Postavy aj divák sa ľahko nechávajú unášať náladami a túžbami. Ale UNDERGROUND nie je zďaleka len o tom, jeho záber je oveľa širší, má v istom zmysle národniarsky charakter a Kusturicovo zachytenie národa je zaujímavé, originálne a v prvom rade svojské, tunajší rukopis autora je nazameniteľný. Zvláda celú širokú obrovskú škálu v drvivej väčšine s prehľadom. Práve monštruózna rozľahlosť jeho myšlienkového rozletu, početnosť nosných pilierov, je to, čo by som filmu vytkol. ......... Kusturica snímkou komplexne zachytil veľké množstvo tém , s precíznosťou a umom, to áno. Avšak v istom bode začína jeho práca prekypovať, prerastať do rozmerov bezmála obrovských, simultánne aj naďalej technicky perfektných, stáva sa z nej síce bravúrna, no ťažko v celej šírke plne zachytiteľná a stráviteľná masa silného príbehu s kúskami histórie, ktorú by bolo dobré trochu okresať, ukrátiť o časť jej nepretržitého rastu. ......... Spomenuté prerastanie a prekypovanie sa ukazuje obzvlášť v preťaženom závere, kde sa na krátkej časovej ploche stretneme s niečím ako krátkou sumarizáciou všetkého, čo vo filme bolo zobrazené – pevné stmelenie elementov zdanlivo nemohúcich existovať a fungovať takto po kope sa nakoniec mierne, v rovine extenzívnej, vymyká z rúk. (10.08.2013)

Jako by mi nedocházel dech a Kusturicovi ho přebýval. Jako by se mi každý další Kusturicův film, který jsem viděl, líbil méně a méně. A to třeba říct, že ten první (Dům na pověšení) se mi líbil velice velmi. Šílený běh a šílený rytmus mě zde opravdu zmáhal. A co se pochopení týče? Na tom byla nejlíp zvířata, především šimpanzi. (18.02.2014)

Neuvěřitelný, přesto naprosto upřímně míněný pohled na srbskou historii 20. století, srbskou povahu, srbské svérázy i srbské vlastenectví. Ano, právě tento způsob dokonalé kombinace odstrašujícího, přitažlivého, komického a šokujícího snad nejlépe vystihuje včerejšek i dnešek Balkánu. Z filmového hlediska je celek jednoduše geniální. Ať se podívám kamkoliv, všude další a další "drobnosti" nevyčíslitelné humorné, absurdní i zcela nepopsatelné hodnoty. To, co se dá pozřít v jednom záběru, jiné filmy zatěžko shánějí dvě hodiny. A přitom ten zarážející kontrast, nebo naopak kontrapunkt? (20.05.2005)

Tak tohle je, přátelé, opravdu něco. Rozhodně nejlepší, co jsem od Kusturicy měl možnost k tomuto dni vidět. První půlka filmu ještě z druhé světové války neuvěřitelně rychle odsýpá, spousta neotřelého humoru a typického folklóru v doprovodu znamenité hudby. Druhá půle bych řekl pravda je trochu poslabší, ale vyrovnává to famózní závěr. U toho filmu se nedá nudit. Scény s opilou Nataljí anebo to jak někdo jen tak bezděky narazí do nějakýho trámu nebo něco, no super. (03.04.2009)