La Llorona: Prokletá žena

Michael Chaves je další z řady námezdných dělníku produkční společnosti Jamese Wana. Jeho krátký horor Maiden byl opravdu výborný, takže mu hned svěřili režii celovečerního hororu a na první pokus se s tím popasoval docela obstojně. La Llororna je paradoxně drsnější než třeba třetí Annabell, ve filmu se umírá, krvácí a démon je opravdu nasraný, ale ve finále to celé nedrží atmosféru a funguje to hlavně díky tomu, že se nám režisér snaží mrtvé matky dopřát co nejvíce, takže si její mrtvolný xicht a žluté oči užijete do sytosti a možná až moc. Děti v hlavních rolích v pohodě ale Linda Cardellini se do role zoufalé a vystrašené matky vůbec nehodí. Umím si jí představit v nepřůstřelný vestě s foťákem uprostřed války v Iráku jako novinářku BCC, ale tady je jako pěst na oko. Průměrná jednohubka která se napojila na vesmír Conjuringu jen jednou scénou, zřejmě jako příprava Chavese na režírování třetího Zajetí démonů a já si osobně myslím, že to volba dobrá nebyla. Dobrý horor, ale naprosto ničím, ničím nevyčnívající na který zapomenu deset minut po napsání komentáře.60%. (02.07.2019)

La Llorona je taká mexická potvora, ktorej prízrak prechádza svetom a berie si do záhrobia deti, na ktoré narazí. Dostatočne strašidelná ľudová povesť sa stala vítanou devízou rozrastajúceho sa hororového vesmíru Jamesa Wana, ktorý tentoraz dohliadal len z pozície producenta. Linda Cardellini je v úlohe matky, ktorá zúfalo bojuje o svoje deti, úplne božská a jej charizma vás donúti držať jej oba palce aj napriek chatrnému scenáru. Ďalšie plusové body získava Chaves za postupné budovanie napätia v prvej polovici filmu, kde sa prejavuje jeho cit pre hororové momenty. A drobnú pochvalu si zaslúži aj postava hlavného vyháňača (Raymond Cruz), ktorý prekvapivo prináša chvíľkové odľahčenie jemným humorom, ktorý do hororového prostredia zapadol rovnako prirodzene, ako sa to pred časom podarilo v hitovke To (2017). (21.11.2019)

Ducharina podľa klasickej šablóny Conjuring univerza, kde si duchovia robia čo chcú, nemajú žiaden plán (Llorona topí dieťa, aby zrazu prestala) a všetko je podriadené pravidelnému dávkovaniu ľakačiek. A umiestnenie príbehu do LA sedemdesiatych rokov a do hispánskeho prostredia nedáva filmu v podstate žiadnu production value. (13.11.2020)

Zrovna nedávno jsem psal, že jeden filmový vzorec je vyčpělý. A pokud bude brát čistě Conjuring Universum, tak tohle je již šestý film. A tenhle koktejl na mě pořád funguje. Nevím čím to, ale ingredience Wana, které namíchal přes asi sedmi lety působí skvěle dodnes. Atmosféru tyhle filmy mají, jiné jsou děsivé víc, u některých je více humoru. Ale atmosféra se jim upřít nedá. I když už to nepíše Wan, tak je rukopis místy patrný. La Llorona na nic nečeká a hned rozehrává příběh o další rodině, které postihne zlo. Vazba na Conjuring Univers je malinká, ale potěší. Mě se tenhle spin-off líbil více než první Annabelle (2014), i když je možná porce strachu srovnatelná. Make-up démona odfláklý není, ale u Nun a tedy Valaka je to jiná úroveň. Za mě bych řekl ok. Lehký nadprůměr, který nedělá ostudu Universu, ale kvalit samotných Wanových filmů nedosahuje. (70 %) (05.05.2019)

Keby v La Llrone nespomenuli bábiku Annabelle, vôbec by som si neuvedomil, že ide o rovnaké univerzum. Hlavná záporáčka na mňa úprimne povedané neurobila vôbec dojem a žiaden jump scare ma nedonútil spadnúť zo stoličky alebo sa aspoň myknúť. Príbeh snímky nie je vôbec originálny a jeho spracovanie možno označiť za jedno veľké klišé. La Llorona je nenáročný horor na nedeľný oddych, určite však nie hororový hit, na ktorý sa oplatí zájsť do kina. (23.06.2019)