Na tý louce zelený

Vedle soudobé české taneční hudby patřila k fenoménům třicátých let také opereta. Popěvky, které v nich zaznívaly, dosahovaly nepředstavitelné popularity u široké veřejnosti, ochotně sdílející prostou upřímnost interpretovaných textů. Mezi nejúspěšnější tituly náležel bezpochyby právě Benešův kus. Karel Lamač, pobývající od konce dvacátých let v Berlíně, se sice do Československa vracel pravidelně, ale jen obtížně věnoval svůj čas také české produkci, která hledala své nástupce v nových, mladých osobnostech. Pro zaneprázdněného Lamače připadala v úvahu další filmová práce jedině s podmínkou vlastní herecké účasti. Hravý i dravý žertovný příběh z českého venkova byl skutečně vyplněn plejádou líbivých písniček, z nichž dodnes některé přežily, a také se mohl pyšnit exkluzivní sestavou prvorepublikových komiků v čele s Járou Kohoutem, Oldřichem Novým, Theodorem Pištěkem, Věrou Ferbasovou či Růženou Šlemrovou. Film, pro mnohé patrně nepřijatelný, je i po více jak sedmdesáti letech cenným svědectvím o době a lidech. Esence podřadné zábavy, prýštící z nejednoho záběru, získává v konfrontaci se současným neumětelstvím pojednou toužebně očekávaný klíč k hledanému úniku. Psal se rok 1936, žízeň po nekomplikovaném humoru byla silnější než cokoli jiného a nebyl tedy nejmenší důvod hledat vady na kráse. (06.10.2008)

Film překypuje tolika hláškami, zejména Járovými, že si je tu poznamenám, páč by byla věčná škoda, kdybych je někdy zapomněl: "Nechci ti lichotit, ženo, ale máš za muže fešáka!" "Ne aby ses dneska vrátil až zítra!" "Čím má žena méně zubů, tím je kousavější!" (takže bych fakt nechtěl být Boženou Němcovou, to to její dětství muselo vypadat - její babička měla v padesáti jen dva zuby) no a jako zlatý hřeb "Jaký drž hubu? Doma nesmím kouřit, co uvaříš, se nedá jíst, tak mi řekni, na co tu hubu mám?" Ona "Na tohle ji máš!" a vlepí mu facku. Jinak jsem byl u vytržení ze Schránila, v pozdějších filmech hraje milovníky, většinou mírně slabošské typy, zato tady si od začátku nenechá nic líbit a vytáčí Bušovou takovým způsobem, že se mu na konci dostane nezasloužené odměny - padne mu do náruče. Noo a Lamač taky překvapil. Rozhodně né svým "hereckým" projevem, který zůstává příšerný jako ve všech filmech s ním, ale tím, jak po Schránilově způsobu vymetl s Ferbasovou (ona: "na lásku je pro mě ještě příliš brzy!" on: "dobře, tak já přijdu až večer v 9!") (22.05.2021)

Zpívat se naštěstí začíná až v 50. minutě a vůbec operetnost Tý louky spočívá jen ve třech písních (z nichž ta hlavní je sice epochální šlágr, ale z úplně jiného světa) a v jednom nepochopitelném čísle kašírovaného cirkusového baletu v bikinách, představeného jako toulaví cikáni. Cokoli lze shrnout pod termín "obraz" nenabízí nic nadprůměrného nebo zajímavého, doslovnost dialogů je často příšerná a ústřední zápletka se sňatkovým podvodnímem jen zpočátku sexy, posléze mizerná. Naštěstí (!) je tu při povšechné sympaticky rozverné bukoličnosti přehršle docela dobrých, přirozeně padnoucích fórů, hlavně Kohoutových a Lamačových, přičemž Lamač dívčích srdcí je dík jedinečné práci s hlasem ve své stylizované komické póze nejen neodolatelný, ale i kromobyčejně nadčasový. Takže zdravím Oskara. (16.08.2020)

Tři hvězdičky za pár humorných skečů, především kolem nedorozumění se psem a Hančí. Ve filmu kupodivu exceloval Jára Kohout s Betty Kysilkovou, Ferbasová se moc do role Hančí nehodila, zato Lamač jako Bulfínek byl jedinečný. Film musíé pamětník srovnávat s inscenací Hudebního divadla v Karlíně 1968 - 1970 a Karlem Effou a spol., přičemž tento film značně zaostává. Co jsou platné krásné písničky, když snad ani jedna nezazní celá a některé jsou z filmu zcela vypuštěny. Helena Bušová i Raoul Schránil tentokrát velice trapní. (25.03.2017)

Velmi krasny, pohodovy filmek. Jedna se o dilo z roku 1936, neni mozne jej tedy hodnotit soucasnou kritikou a pouzivat slova o "klišé". Nektere vtipky a scenky mi samozrejme take nesedly, nicmene ve vysledku hodnotim film, jako zabavny. Film pouziva hodne exterieru, coz u prvorepublikovych, československých komedii neni zas az tak bezna vec. Pohledy na krasnou a naprosto neznicenou krajinu nasi zeme me vzdy potesi. Z hercu musim pochavlit Raoula Schranila. (22.07.2008)