Na tý louce zelený

"Já bych chtěl mííít tvé fotóó...!" Karel Lamač byl výborný režisér komedií Vlasty Buriana a i kdyby za celý život nenatočil nic víc než U pokladny stál, choval bych ho v hluboké úctě. Ale ani při své maximální toleranci k prvorepublikovému filmu ho NESNESU jako herce. Nevím, jestli ho snad nakazila Věra Ferbasová tou svou našpulenou pusou, koketním pomrkáváním a ušišlaným zpěvem "Venoušku, Venoušku, že dostaneš", ale Lamač je tady nekonečně trapný. Nemožný. Hrůza. Děs. Vyloučeno. Mimochodem, je obdivuhodné, že tuhle podbízivou stylizaci ustál a v podobných filmech tehdy ještě hrál i Oldřich Nový. Celou svou divadelní kariéru zasvětil boji proti tomuto druhu operet a jejich kultivaci do podoby hudebních komedií s důrazem na činohru. A pokud možno zcela prostých lyriky. Inu, potřeboval reklamu pro své divadlo a účast ve filmech nevalné úrovně k tomu patřila. 10% (08.02.2006)

Zpívat se naštěstí začíná až v 50. minutě a vůbec operetnost Tý louky spočívá jen ve třech písních (z nichž ta hlavní je sice epochální šlágr, ale z úplně jiného světa) a v jednom nepochopitelném čísle kašírovaného cirkusového baletu v bikinách, představeného jako toulaví cikáni. Cokoli lze shrnout pod termín "obraz" nenabízí nic nadprůměrného nebo zajímavého, doslovnost dialogů je často příšerná a ústřední zápletka se sňatkovým podvodnímem jen zpočátku sexy, posléze mizerná. Naštěstí (!) je tu při povšechné sympaticky rozverné bukoličnosti přehršle docela dobrých, přirozeně padnoucích fórů, hlavně Kohoutových a Lamačových, přičemž Lamač dívčích srdcí je dík jedinečné práci s hlasem ve své stylizované komické póze nejen neodolatelný, ale i kromobyčejně nadčasový. Takže zdravím Oskara. (16.08.2020)

Chybou je, že se všechny písničky téhle polooperetky dají spočítat na prstech jedné ruky - jinak by to bylo ještě mnohem sladčí a pro většinu diváctva tedy ještě nestravitelnější. Bujaré veselí v nás nevyvolá - nejvtipnější je snad myslivecká latina a lovení zajíců na tabák. Karel Lamač nebyl zrovna nejvhodnější typ na hlavní roli - Věra Ferbasová je však neuvěřitelně rozkošná lolitka - jestli se tento termín dá aplikovat na náš předválečný film. (12.07.2005)

Film překypuje tolika hláškami, zejména Járovými, že si je tu poznamenám, páč by byla věčná škoda, kdybych je někdy zapomněl: "Nechci ti lichotit, ženo, ale máš za muže fešáka!" "Ne aby ses dneska vrátil až zítra!" "Čím má žena méně zubů, tím je kousavější!" (takže bych fakt nechtěl být Boženou Němcovou, to to její dětství muselo vypadat - její babička měla v padesáti jen dva zuby) no a jako zlatý hřeb "Jaký drž hubu? Doma nesmím kouřit, co uvaříš, se nedá jíst, tak mi řekni, na co tu hubu mám?" Ona "Na tohle ji máš!" a vlepí mu facku. Jinak jsem byl u vytržení ze Schránila, v pozdějších filmech hraje milovníky, většinou mírně slabošské typy, zato tady si od začátku nenechá nic líbit a vytáčí Bušovou takovým způsobem, že se mu na konci dostane nezasloužené odměny - padne mu do náruče. Noo a Lamač taky překvapil. Rozhodně né svým "hereckým" projevem, který zůstává příšerný jako ve všech filmech s ním, ale tím, jak po Schránilově způsobu vymetl s Ferbasovou (ona: "na lásku je pro mě ještě příliš brzy!" on: "dobře, tak já přijdu až večer v 9!") (22.05.2021)

Velmi krasny, pohodovy filmek. Jedna se o dilo z roku 1936, neni mozne jej tedy hodnotit soucasnou kritikou a pouzivat slova o "klišé". Nektere vtipky a scenky mi samozrejme take nesedly, nicmene ve vysledku hodnotim film, jako zabavny. Film pouziva hodne exterieru, coz u prvorepublikovych, československých komedii neni zas az tak bezna vec. Pohledy na krasnou a naprosto neznicenou krajinu nasi zeme me vzdy potesi. Z hercu musim pochavlit Raoula Schranila. (22.07.2008)