Vrah mezi námi

Ač je M filmem zvukovým, v mnoha ohledech ještě připomíná film němý, vypráví totiž hlavně obrazem, což je jenom dobře. Scény jsou úsporné, postavené na jednoduchých symbolech, která vydají za tisíce slov. Nedá mi, abych nezmínil alespoň jednu z prvních, kdy se v jediném záběru protnou tři signifikantní motivy: malé děvče si hraje s míčem, začne si přihrávat o sloup, na kterém je vyvěšena zpráva o vrahovi malých dětí a na němž se objevuje stín podezřelé osoby, dotyčného vraha. Zajímavě je řešen například také telefonický rozhovor mezi policejním ředitelem a ministrem (vnitra nejspíš), kdy nejen slyšíme, ale také vidíme, jak doposud policie postupovala a jakých dosáhla úspěchu, stručně a výstižně je zde shrnuto vše podstatné, co by někoho mohlo zajímat o vyšetřování. M na rozdíl od jiných krimifilmů nezačíná prvním zločinem, ve skutečnosti již bylo zavražděno sedm dětí a strach sužuje celé město. Smyčka kolem vraha se začíná utahovat s čím dál větší intenzitou, dopadnout jej totiž nechtějí pouze policisté, ale také členové podsvětí, iritováni neustálými raziemi. Pojetí napínavé štvanice vás nutí alespoň chvílemi držet palce vrahovi. Celý film vrcholí „soudem žebráků". Na povrch vyplouvá beznaděj městské chudiny, která uvízla v bludném kruhu. Nejsou spokojeni s přidělenými pravomocemi, proto působí jejich provizorní soudní řízení jako akt zcela logický, ať už jakkoli vzpurný a narušující autoritu státu. Zde již pochopitelně přebírá hlavní roli mluvené slovo, společně se sugestivními hereckými výkony. S neméně poctivou dávkou realismu jsou zobrazeny metody stále se ještě rodící moderní kriminalistiky. M je přelomovým filmem plným unikátně zrežírovaných scén s dechberoucí atmosférou, která na vás přenese deprimující náladu tehdejšího Německa. Lang přitom nepotřeboval nákladné triky, dokonce ani hudební doprovod, stačil mu vlastní talent, vlastní píle, vlastní odvaha, zkušený kameraman a pečlivý casting (Peter Lorre se pro roli vrahouna malých dětí narodil). Psát, že se s dnešními prostředky a možnostmi nedokáže většina filmařů ani zdaleka přiblížit působivosti M, považuji za nošení dříví do lesa. 90% (19.05.2007)

M nie je len prvým zvukovým filmom Fritza Langa, nie je len prvým filmom o sériovom vrahovi dievčatiek, nie je inšpirovaný iba jedným zo skutočných sériových vrahov v medzivojnovom Nemecku. Je to predovšetkým film o práve a spravodlivosti. O tom ako naložiť s človekom, ktorý pácha zločiny, ale vedú ho k tomu poruchy v jeho mysli. Ja mám v tejto otázke už dlho jasno. Týchto páchateľov nemožno dať na pár rokov do ústavu a potom ich vystrčiť s balíčkom liekov dúfajúc, že nedôjde k recidíve. Tak ako existujú v USA rozsudky doživotia bez možnosti podmienečného prepustenia, tak by malo existovať doživotie v ústave bez možnosti prepustenia. Alebo potrestať doktora, ktorý prepustil pacienta a ten sa dopustil recidívy, ako spolupáchateľa zločinu. Ale to je už mimo rámca filmu, ktorý bol veľmi dobre nakrútený a vďaka basewoodovským očiam Petra Lorreho aj nezabudnuteľný. Tie oblaky dymu, ktoré v mnohých scénach označovali polohu osoby boli hrozné, ale chápem, že tabakové koncerny chceli späť investície vkladané do filmovej tvorby. (28.02.2018)

Vraždy, vraždy, vraždičky aneb když musíš, tak musíš, ale počítej s následky. Vraždy malých holčiček jako nosné téma pro tento film jsou zajisté dostatečně zajímavé a zároveň šokující. Režie Fritze Langa má určitě něco do sebe, jeho zabírání zvláštních pozic i cit pro detail, stejně jako gradace příběhu jsou zajisté hodny pochvaly, ale nemusel by vypravovat tak rozvlekle, neb se může stát, že divák začne usínat. Naštěstí jsem se ale probral na strhující druhou polovinu, která rozhodně stála za to. Tohle byl vskutku zajímavý, byť trochu rozvleklý noir zážitek. [Noir Film Festival 2019] (22.02.2020)

Na svojí dobu představuje tento film neskutečnou revoluci, co se filmového průmyslu týče. Jako jeden z prvních přichází se zvukem a ačkoliv na to herci nejsou nijak připraveni, vydávají ze sebe solidní výkony. Téma mě velice zaujalo a fakt, že to točil režisér Metropolisu mě donutilo si tento film sehnat. Sice jsou necelé dvě hodiny relativně dlouhé a chvílemi se v záběrech nic neděje a čas neskutečně pomalu plyne, má beztak samotný příběh co nabídnout i dnes. Jenom si přečtěte obsah a pochopíte. Pak už jen stačí sledovat, jak si s tím policejní prefekti poradí. A to je tento film přes sedmdesát let starý. Na svoje stáří ale absolutně nevypadá a věřím, že právě díky svému zpracování nikdy nezestárne. (16.10.2007)

Musím uznat, že tohle si Fritz Langovi povedlo o pořádný kus více, než ta o tři roky starší sračka Metropolis, u které jsem málem pošel nudou. Tohle bylo velmi vydařené. Zajímavé téma, správně poblblý vrahounek, davové šílenství a ideálně tísnivá atmosféra nejistoty a strachu. Do děje vskakujeme celkem netradičně až v situaci, kdy už se vrahounkovi pár dětí podařilo odkrouhnout, což je super. Každý milovník kriminálek by se neměl leknout stáří filmu a rozhodně dvě hodinky tomuto snímku musí věnovat. Je to velmi příjemné osvěžení, vzhledem k tomu, že veškeré kriminálky současnosti se točí dle stejného schématu. Myslím, že filmu trošku ublížilo zavedení mluveného slova. Režisér se ho evidentně nemohl nabažit a těch kecacích scének je zcela zbytečně moc. Nejsou špatné, ale jsou brutálně stereotypní. Přes spousty pozitiv jsem si u snímku nepohonil a ani jsem neabsolvoval kinematografický orgasmus, jako hromada uživatelů kolem. Naprosto chápu, že při pohledu na něčí stín na sloupu se leckomu postaví....chlupy na koleni. A co teprve závěrečný soud? To už jistě stříká...pot na všechny strany. Bohužel, až takhle jsem snímek neprožíval. Jisté kvality však odepřít nelze. Respektive lze, ale lhal bych. 3* (28.12.2013)