Hotel Mumbai

Neskutečně syrově natočený thriller zachycující jedno výbušné odpoledne v hotelu v Bombaji. Thriller, který šokuje hned na několika úrovních. Každý evropský divák jistě musí žasnou nad neexistující bezpečnostní složkou ve významném hotelu. Terorismus v nejryzejší podobě, kde nemilosrdně vraždí fanatičtí přisluhovači režimu takřka dětského věku. Neskutečně autentická psychologická hra roztočená na dvou hodinách stopáže, kdy nikdo nesundal nohu z plynu. 2 hodiny plné napětí. Nad tím vším jeden fantasticky hrající Dev Patel, jehož permanentně vystrašený výraz v očích mu zkrátka nelze neuvěřit. [85 %] (05.09.2021)

Hotel Mumbai je poměrně zdařilé zachycení teroristických útoků, které zachvátily a ochromily v roce 2008 celý svět a je fascinující, jak se na takovéto věci zapomíná. Když vezmeme v potaz, že se jednalo o celovečerní prvotinu Anthonyho Marase, tak po řemeslné stránce si opravdu není moc, na co stěžovat. Herecky je všechno také v pořádku. Mně osobně film zkazila totální neschopnost indických autorit jakkoliv reagovat a něco vymyslet, ale to není vada filmu. Bohužel jsem to měl celou dobu v hlavě a tento nepříjemný pocit mnou totálně rezonoval po celý snímek. (30.10.2019)

Maras na můj vkus trochu moc tlačí na pilu, příběh sám vyvolává dost emocí, není nutné je z diváka ždímat nad jeho rámec. Především ze začátku je výborně gradované napětí. Pak následuje dobře zvládnutá akce a závěr se nese v duchu slzavého údolí. Ruku na srdce, nebudeme přece brečet při četbě novin o smrti neznámých lidí v neznámém hotelu. Je celkem nefér, že Maras se snaží své diváky k něčemu takovému donutit. Dala bych přednost spíše zamyšlení nad zbabělostí organizátorů teroristických akcí. Rozhodně bych ocenila rozvinutí zoufalství mladých lidí, kteří, jsa zmanipulováni, jdou a střílejí. Jen jednou se objeví ve filmu záblesk lidskosti útočníků, když mladík volá domů svému otci. Evidentně by bývalo stačilo málo, jen pár slov a 72 panen by muselo čekat na někoho jiného. Jenže když jsou magoři i rodiče a těší se, až jejich dítě umře, je to těžké. (17.06.2023)

Na filmu se mi líbilo zobrazení, jak zfanatizovaní muslimové jdou a krok za krokem vraždí, aniž by rozlišovali, kdo je jejich obětí. Zda žena, dítě, starý člověk. Zkrátka vraždí jako stroje za rytmického povzbuzování jejich imáma prostřednictvím mobilu. Také panika lidí byla uvěřitelná, zejména hysterický vřískot žen ve chvíli, kdy se to nejméně hodí. Film je natočen spíše dokumentárním způsobem a snaží se podat všechno tak, jak skutečně probíhalo. Nechtěla bych nikdy zažít setkání s ozbrojenými muslimy. Doufám, že se v Evropě přestanou množit jako kobylky. (16.03.2020)

Jedné je z toho ouzko, sledovat hotelové hosty a personál mi málem přivodilo zástavu hercny, po vpádu těch fanatických zvířat se dokonale naplnila moje představa hrůzy, bezmoci a zoufalství. Houstnoucí napětí a atmosféra plná strachu mi nedala vydechnout, scény jako ta ve výtahu, ve skříni/šatníku, hromadný útěk po schodech považuji za jedny z nejvíce působivých. Smutná realita. (05.11.2019)