Hotel Mumbai

Tohle je napsáno hned pod recenzemi: Cukrárna Cacao Prague / Nejen cukrárna a kavárna kousek od Prašné brány. Nabízíme dezerty, kávu i zdravé snídaně. Tedy "nejen kavárna a cukrárna", a co tedy ještě? A čím byl ještě hotel Taj Mahal v Bombaji? Bylo to předevčím centrum osob označovaných jako "very important". Jaké to jsou osoby? Jsou to osoby, jejichž "perverzita" je cerebrální a celebritární, všeobecně známá a oceňovaná, jíž se musí každá Non-VIP podrobit a vyjít ji vstříc. Čím se  vyznačuje VIP? Penězi! ... Nejhorší na těchto filmech jen to, že když vám někdo (třeba přímý účastník) řekne, že to bylo jinak, nebudete mu to věřit. Film je prostě kánon (nejen pro analfabety). (25.02.2024)

Maras na můj vkus trochu moc tlačí na pilu, příběh sám vyvolává dost emocí, není nutné je z diváka ždímat nad jeho rámec. Především ze začátku je výborně gradované napětí. Pak následuje dobře zvládnutá akce a závěr se nese v duchu slzavého údolí. Ruku na srdce, nebudeme přece brečet při četbě novin o smrti neznámých lidí v neznámém hotelu. Je celkem nefér, že Maras se snaží své diváky k něčemu takovému donutit. Dala bych přednost spíše zamyšlení nad zbabělostí organizátorů teroristických akcí. Rozhodně bych ocenila rozvinutí zoufalství mladých lidí, kteří, jsa zmanipulováni, jdou a střílejí. Jen jednou se objeví ve filmu záblesk lidskosti útočníků, když mladík volá domů svému otci. Evidentně by bývalo stačilo málo, jen pár slov a 72 panen by muselo čekat na někoho jiného. Jenže když jsou magoři i rodiče a těší se, až jejich dítě umře, je to těžké. (17.06.2023)

Konvenčně, nicméně dostatečně nekompromisně natočená teroristická střílečka, která navíc stihne hezky kopnout do neduhů dnešní doby: 1) ani místo s extrémní koncentrací lidí nemá dostatek bezpečnostních složek 2) dychtivá média prostřednictvím svých nadržených reportérů a přímých přenosů poskytnou cenné informace samotným teroristům, čímž se nevyhnutelně stávají spolupachateli (11.02.2020)

Jedno z největších filmových překvapení tohoto roku. Hotel Mumbai v sobě totiž dokonale snoubí strohé autentické záběry společně s těmi filmovými, jež jsou navíc vyšperkovány vtahující kamerou a bravurně lícujícím soundtrackem. Režisér Anthony Maras zde rovněž skvěle vybudoval onu atmosféru beznadějného a bezbranného zoufalství, kdy do luxusního hotelu Taj přijdou teroristé s AK-47 a promění poklidný hotel i s jeho aurou v naprostá jatka. Hotel Mumbai se vyjma těchto atributů může také pochlubit i mrazivě civilními hereckými výkony, které působivě dotváří celkový dojem z celého snímku. Co tedy dodat na závěr? Je vážně velmi dobře, když se o těchto chmurných událostech roku 2008 dozví alespoň touto formou co nejvíce lidí. A ještě lepší je, že se tak děje v naprosto perfektně střiženém dramatu, který ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho. Výborná práce! „Terrorists have laid siege to the landmark Taj. With as many as a thousand guests and over five hundred staff trapped inside.“ (15.06.2019)

Na filmu se mi líbilo zobrazení, jak zfanatizovaní muslimové jdou a krok za krokem vraždí, aniž by rozlišovali, kdo je jejich obětí. Zda žena, dítě, starý člověk. Zkrátka vraždí jako stroje za rytmického povzbuzování jejich imáma prostřednictvím mobilu. Také panika lidí byla uvěřitelná, zejména hysterický vřískot žen ve chvíli, kdy se to nejméně hodí. Film je natočen spíše dokumentárním způsobem a snaží se podat všechno tak, jak skutečně probíhalo. Nechtěla bych nikdy zažít setkání s ozbrojenými muslimy. Doufám, že se v Evropě přestanou množit jako kobylky. (16.03.2020)