Složka 64

Pokud byste mě potkali a dotázali se na to, která severská krimi je má nejoblíbenější, bez váhání bych označil Oddělení Q od Jussi Adler-Olsena. Oproti obligátnímu Miléniu (kde mě dostal prakticky jen první díl), nebo Nesbøvi (jehož Netopýr je tak mizerný, že dál jsem se zatím nedostal - ani v rámci 1/4 Netopýra) je tato dánská série něčím, co jsem si veskrze zamiloval. Nevšední trio věcně mrzutého Carla, obtloustlého a dobrosrdečného Asada (který skrývá nejedno tajemství) a Rose, jež je z těch tří překvapivě nejpodivnější je totiž ideálním vyšetřovacím triem, které vás nenechá ani chvíli vydechnout (samozřejmě od čtení). Jak vidíte, snažím se vám vykreslit postavy, které s místními charaktery nemají takřka nic společného. Není tedy nadmíru překvapující, že i když jsou filmy diametrálně odlišné od svých předloh, tak je já - jakožto ortodoxní fanoušek považuji za to nejlepší, co ze severské krimi můžeme na plátně vidět? Abych to tedy osvětlil... Tvůrci si z knih vzali přesně to, co je ve formě filmu činí zajímavými a dobře fungujícími snímky. Už proto nevadí, že postup řešení případu a celého pozadí příběhu je tak odlišný. Složka 64 má díky tomu neuvěřitelný dopad na divákův pohled na věc. Scenáristé dokáží zručně manipulovat s tématem a doplňují ho o prvky, které ho činí společensky aktuálním. K tomu všemu jsou Kaas i Fares skvělí herci a představitelka mladé Nete je okouzlující. Uznávám, že jakožto čtenář nejsem schopný relevantně posoudit, jak moc je hlavní rozuzlení patrné z náznaků, které film v průběhu poskytuje. Já sám mám pocit, že je vše poměrně jasné, ale taky přesně vím, co (a kde) hledat. Musím však říct, že Olsen ve svých knihách pachatele zase tak často neskrývá (Zabijáci, Marco i relativně Vzkaz v lahvi nám poskytují pohled na věc i ze strany pachatele). Má spokojenost je tedy na nejvyšší úrovni. Na závěr jen podotknu, že jsem zvědav, jak nakonec filmová série skončí. Ta knižní má totiž na pozadí všech případů i jeden "velký", který vše prakticky zastřešuje. A vzhledem k tomu, že tady není Hardy... No uvidíme. Doufám, že se všichni popasují s Marcem tak dobře, jak jen budou moct. Následující díl mi totiž přijde nejslabší. Nicméně ani Složku bych do tří nejlepších Jussiho počinů nezařadil, a jak krásně to s ní dopadlo. (21.01.2019)

Journal 64 spojuje chladný severský styl, neuvěřitelný spád a témata, které jsou až bolestivě aktuální. Tyto chladné, místy až neuvěřitelně odtažité ingredience vytváří drásavý a depresivní riminální koktejl, při němž nebudete napětím téměř dýchat. Režisér Christoffer Boe bravurně pracuje s kompozicí obrazu a soundtracku, pročež budete mít občas velmi nepříjemný pocit, že se celý snímek Journal 64 odehrává ve Vašem sousedství. Z omylu Vás ale naštěstí vyvedou pochmurné reálie Dánska, jež celý tento výjev velmi působivě doplňují. Ve finále tedy zamrzí jenom delší stopáž, která bohužel obsahuje několik hluchých a zbytečných scén. Skvělá práce! (23.02.2019)

Děj postupně enormně nakyne do netušených rozměrů, kdy film začne být od poloviny dál o něčem úplně jiném a stane se podstatně vážnějším, dramatičtějším a tematicky závažnějším. Konání obou detektivů je průběžně prostříháváno s událostmi ze šedesátých let, kdy si mladé dívky prožívaly peklo v jakémsi ostrovním převýchovném ústavu, kam je jejich rodiny posílaly nejčastěji kvůli potlačení sexuálního apetitu, a se současnými scénami s nějakou starší paní, která by teoreticky mohla být tím hledaným vrahem, ale není to jisté. Postavy hlavních hrdinů snad poprvé konečně procházejí nějakým vývojem, dost zásadním na to, aby věčně zachmuřený Carl nebyl pořád ten samý asociální bručoun, ale aby dokázal alespoň sem tam projevit nějakou vstřícnost, uznání nebo cit. Stejně tak se pracuje i s Carlovými obavami z osamělého života a se změnami v jeho kamarádsky-pracovním vztahu s Assadem. Napínavé vyprávění disponuje průběžně gradujícím spádem. Nejde přitom ani tolik o zásluhu dánského režiséra Christoffera Boeho jako spíš o vynikající práci trojice scenáristů v čele s Nikolajem Arcelem, který adaptoval i všechny předchozí Adler-Olsenovy romány. (05.10.2019)

Oddelenie Q nie je žiadnou geniálnou, do bodky premyslenou kriminálnou sériou, ale teší ma, že ani po predošlých troch častiach nepostráda vynikajúcu atmosféru a mysterióznosť. Hlavnú dvojicu som si navyše časom veľmi obľúbil, takže môjho pohľadu ide o ďalšiu veľmi vydarenú časť a pokojne uvítam aj päťku. (08.04.2019)

Prípady Oddelenia Q na mňa zatiaľ vždy poriadne zapôsobili. Páčili sa mi všetky diely a dával som na tento film vysoké očakávania. A som vďačný, že môžem povedať, že "Journal 64" zatiaľ pokračuje v nastavenej latke a ponúka nám ďalší skvelý krimi thriller aký som očakával. Nemôžem povedať, že by to bol môj najobľúbenejší diel, ale rozhodne to bol diel, ktorý som si maximálne užil. Z cesty odstránim len jedno vážnejšie mínus a tým je skutočnosť, že si počas sledovania snažím sám tie záhady trošku rozplietať. A mal som určité teórie, ktoré sa mi postupne jedna za druhou začali potvrdzovať a tým pádom som ostal z toho trošku sklamaný. Začínalo to byť jemne predvídateľné, no na druhú stranu sú to také veci, ktoré človek asi od toho aj chce očakávať. A preto to nie je vyslovené sklamanie. Som radšej ak som dokázal niečo odhaliť a rozmotať tak, že mi to dávalo zmysel, ako keby som to neodhadol a nedávalo by mi to zmysel. Hrdinovia sa nezmenili a sú stále super. Carl Morck je podľa mňa fantastický a Nikolaj Lie Kaas podáva opäť vynikajúci výkon. Verím mu to v každej scénke. Fares Fares je tiež vynikajúci. A vždy mi to bola najsympatickejšia postava v týchto filmoch. O to je zaujímavejšie, keď sa to pre neho začne stávať dosť osobné a ukáže aj svoju agresívnejšiu stránku. Potom je tu zloduch filmu, ktorý je podľa mňa jeden z najlepších fimových zloduchov, čo som kedy videl. Jeho plán je veľmi diabolský a jednoznačne vie byť desivý a silný. A to z neho robí skutočne poctivého nepriateľa, ktorý dá naším hrdinom zabrať. A potom sú tu flashbacky do roku 1961, kde dostaneme viac informácií ohľadom toho, čo viedlo k jednotlivým udalostiam. A sú spracované veľmi dobre. Keď to budete sledovať pozorne a dáte si dve a dve dokopy, tak potom podľa mňa tiež vylúštite prípad a funguje to. Nakoľko ide o thriller, aké je tu napätie? Boli momentky, kedy som mal obavu, čo sa reálne našim hrdinom stane a či sa z toho reálne dostanú. To je skutočne veľmi dobrý spôsob, akým ma zaujať a funguje to skvele. V tomto ohľade som spokojný. Po všetkých stránkach skvelé filmové spracovanie príbehu, ktorý som síce nečítal, no rozhodne ma zaujal a bol som z neho nadšený od začiatku do konca. Ak plánujete ďalšie filmy, sem s nimi. Neviem sa dočkať. Hodnotenie: A (19.01.2019)