Pouto nejsilnější

„Thank you for coming back to me.“ Leanova skrz naskrz britská romance je pravým opakem brakového melodramatu Flames of Passion, které hrdinové znechuceně sledují v kině (a ani nevydrží do konce). Zdrženlivý styl dlouhých záběrů, pomalých prolínaček a minima detailů přitom odráží povahu vztahu mezi Laurou a Alecem. Společnost (druhých) jim od prvních minut překáží ve štěstí. Své vášni se nemohou plně oddat, neboť jsou spoutáni konvencemi a křesťanskou morálkou (a náhražky hledají v laciných filmech a sladkém pečivu, které Alec komentuje slovy „one of my earliest passions“). Laura je coby (ne)šťastně vdaná manželka a matka dvou dětí odsouzena žít skrze (a pro) druhé, nikoli sama za sebe, a cítit se provinile i za to, k čemu se ještě neodhodlala. Dokud nepotkala Aleca, neměla chvilku pro sebe, její přání a potřeby nikoho nezajímaly. Díky novému příteli se opět učí sdílet (radost a smích), podřízení nahrazuje vztahovou rovnováhou. Výrazným zohledněním ženské subjektivity (zvukové i obrazové) je film navzdory konzervativnímu vyznění poměrně moderní. Vykolejená díky románku, příznačně započatého na místě věčného míjení a letmých setkání, uvědomuje si Laura, že celý její život nepatří manželovi. Promlouvá-li vnitřním hlasem k němu, své dojmy adresuje zároveň divákům, které takto stejně jako svého muže žádá o pochopení a odpuštění. Pro její komentář je příznačná snaha racionalizovat učiněná rozhodnutí, dodat prožitému jeho převyprávěním smysl. Díky retrospektivnímu vyprávění si film může od událostí po celou dobu držet lehký odstup (první polibek je například snímán v celku), který je ovšem vyvažován subjektivními scénami prudkých citových pohnutek (expresivní naklonění kamery v závěru). Napětí mezi odměřeností a podléháním emocím napomáhá společně se střídmým zapojením klasické hudby (Rachmaninoff) a prokládáním hlavní dějové linie komickými epizodkami s výraznými vedlejšími figurkami výborné rytmizaci filmu, který je navzdory žánru se sklony k nestřídmosti nejen krátký, ale také má spád. Délka filmu odpovídá jeho původnímu názvu a vystihuje také nedlouhou dobu, kterou Laura a Alec strávili společně. Jestli si nebudete přát, aby film nemusel skončit a oni spolu mohli zůstat déle, můžete si gratulovat k tomu, že vás nedojal jeden z žánrově nejčistších a vypravěčsky nejbrilantnějších romantických filmů všech dob. 85% Zajímavé komentáře: Anderton, Cimr (23.04.2018)

Úžasné filmové spracovanie divadelnej hry. Film sa právom radí medzi najlepšie romantické filmy vôbec. David Lean vytvoril citlivý príbeh vydatej ženy, ktorá odrazu spoznala čaro lásky s druhým mužom. Veľmi jemné, pútavé a anglický vizuál dodáva filmu neuveriteľné čaro. Film bežal v našich kinách v roku 1946. (22.09.2021)

Romance, jakou by dnes již bylo těžké natočit, protože ubylo hranic a zábran a hrdinové by obtížně hledali důvod, proč svému "upřímnému citu" nepodlehnout a neskočit hned do postele. Vášeň je mnohem zajímavější, když je konfrontována s ctností a nesklouzne hned do banální něvěry. Snad i proto, že tento snímek byl natočen v Anglii, kde je zvykem bouře v srdci skrývat za zdvořilostí, a proto, že byl natočen dvacet let před sexuální revolucí, se jedná o strhující kus. Jen nerozumím, proč se v češtině film jmenuje pateticky "Pouto nejsilnější" a ne "Krátké setkání". (25.04.2011)

70%. Čekal jsem něco zcela jiného. Dočkal jsem se obstarožních herců (hlavní představitelce není dvacet, a dokonce ani třicet) a příběhu o tom, jak dva lidé středního věku nemohou být spolu, protože oba jsou v manželství s někým jiným. Nicméně zvláště výkon Celie Johnson byl vážně skvělý a nominace na Oscara zasloužená, zajímavá byla i závěrečná scéna, ve které hrdinka vybíhá na nástupiště a kamera se diagonálně pootočí. Takže nakonec to tak zlé nebylo... (11.03.2008)

Velmi neotřelá romantika, jen co je pravda. Co se stane, když se do sebe prudce zamilují dva lidi, kteří nejsou ani mladí, ani nijak hezcí a oba mají své vlastní uspořádané životy a milující partnery? Ozdobou filmu jsou nejen výkony milenecké dvojice, ale hlavně velmi zajímavé vyprávěčské postupy, navíc zesílené vizuálními perličkami (vstupy retrospekce skrze prolínající se obrazy, vnitřní monology umocněné pomalými nájezdy kamery atd.). Úchvatná je scéna sílící Lauřiny paniky - kamera se pomalu překlápí a v podkresu sílí pískot přijíždějícího vlaku. Rozhodně jeden z nejlepších a nejoriginálnějších romantických filmu, jaké jsem kdy viděl. Smutná, hořká krása. (15.12.2012)