Brief Encounter
Puto najsilnejšie
Brief Encounter
Brief Encounter
Režie:
David LeanKamera:
Robert KraskerHrají:
Celia Johnson, Trevor Howard, Stanley Holloway, Joyce Carey, Alfie Bass, Margaret Barton, Sydney Bromley, Jack May, Irene Handl, Wallace Bosco, Everley Gregg (více)Obsahy(1)
Komorní drama o nenaplněné vášni, které bylo režisérovou čtvrtou (a poslední) spoluprací s divadelním autorem Noelem Cowardem, a které volně inspirovalo romanci Zamilovat se (1984) s Robertem De Nirem a Meryl Streepovou, je dnes nezaslouženě ve stínu Leanových pozdějších, velkolepých výpravných historických fresek.
V retrospektivách, za doprovodu Rachmaninova klavírního koncertu, se odehrává milostný příběh vdané ženy v domácnosti Laury (Celia Johnsonová) a lékaře Aleca (Trevor Howard), kteří se každý čtvrtek náhodně setkávají na vlakovém nádraží. Přes lásku, která mezi vznikla, oba vědí, že jejich vztah nemá budoucnost...
(pm)
Videa (1)
Recenze (85)
Ačkoliv je nutné brát v potaz dobu vzniku filmu, nepůsobí na mne tato jemná nešťastná love story nikterak zastarale. Celia Johnson sice není žádná Audrey Hepburn, nicméně pohled do jejích posmutnělých očí mluví za vše. Možná se nejedná o milník v rámci žánru, přesto však okouzlí svou střízlivostí, sympatickými dialogy a sehranou hereckou plejádou. Za pozornost stojí i absence naivity, kterou D. Lean ve svých pozdějších filmech rozhodně nešetřil. ()
Úžasné filmové spracovanie divadelnej hry. Film sa právom radí medzi najlepšie romantické filmy vôbec. David Lean vytvoril citlivý príbeh vydatej ženy, ktorá odrazu spoznala čaro lásky s druhým mužom. Veľmi jemné, pútavé a anglický vizuál dodáva filmu neuveriteľné čaro. Film bežal v našich kinách v roku 1946. ()
Slušný a dojemný příběh, jehož jediná ale zásadní vada je v tom, že jsem se nedokázal vcítit do hlavní hrdinky. Škoda, snad někdy jindy, měl vážně hloubku. # Celia Johnson mi připomínla Kristin Scott Thomas. # Jen tak mimochodem zde byla dokonale vykreslena situace, kdy se s vámi začne bavit "dobromyslný ukecaný opruz", kterého byste nejradši zabili, protože v tu chvíli chcete dělat něco zcela jiného, ale jste v situaci, kdy mu jeho nadbytečnost nemůžete dát najevo. # [viděno: monitor, sluchátka] # přiběh 7 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 5 ()
Puto najsilnejšie som videl v kine v rámci filmotéky a hneď v úvode nás zmiatla informácia v titulkoch slovenského filmového ústavu, že film režíroval Noel Coward a Lean ho iba produkoval, pritom to bolo naopak. Je zaujímavé chodiť na takéto predstavenia, všímate si, aký typ divákov ich navštevuje a oni si zase všímajú vás a sú radi, že na filmy ich mladosti chodia aj mladší diváci. Film je zaujímavé sledovať ako optikou dnešného diváka, tak optikou toho dobového, pretože téma zakázanej lásky zadaných zrelých štyridsiatnikov so záväzkami sa inak posudzovala vtedy a inak dnes. Možno bude dnešnému divákovi pripadať až smiešne, aký podnet prispel k zásadnému rozhodnutiu, či vo vzťahu pokračovať, alebo nie, vo svojej dobe by ale reálne postavy jednali zrejme podobne. Leanova filmová reč je samozrejme ukážková, keď sa cíti Johnsonová na míle ďaleko, sedí síce v obývačke na gauči, ale my ju vidíme najskôr v prelínačke na nádraží a tak podobne v niekoľkých variáciách. Lean sa nebál obsadiť do hlavnej ženskej úlohy herečku, ktorá určite už ani vekom nepatrila medzi klasické filmové krásky a tak možno trochu presladenému ženskému filmu dodáva väčšiu dávku uveriteľnosti. Počas sledovania filmu som si uvedomil, že film Zaľúbiť sa s De Nirom a Streep je jeho remakeom. Už na ňom vidieť ten rozdiel v spoločenských zmenách. ()
Film začíná velmi nadějně. Představuje zakázanou lásku dvou spořádaných lidí a fascinuje upřímností výpovědi (,,Cestou jsme potkali kluka, který vypadal úplně jako můj syn. Měla jsem z toho mít výčitky svědomí, ale bylo mi to úplně jedno.") Dvojice působí překvapivě moderně, jako pár senzačních "hejtrů", co se vysmívá nabubřelým filmům v kině i upovídanám maloměstským tetkám (,,Byla až příliš hodná. Nemůžu vystát příliš hodné lidi.") Tak jsem těm dvěma velmi fandil. Problém ale nastal, když se poprvé vyslovilo to, co už bylo dlouho tušené. ,,Miluji tě." Náhle film upadne do přesně takového těžkého sentimentu, jakému se zpočátku vysmívá. Náhle začnou padat fráze jako ,,Nechci, abys umřela. Musíš žít, abys mě nosila v paměti. Touží po tobě má duše i mé srdce!" ještě umocněné srdcervoucím Rachmaninovým 2. klavírním koncertem. A původní velmi dobře vystavěná atmosféra je tatam, z čehož už se film do konce nevyhrabe. Přestu jdu s hodnocením velmi vysoko. Jak jinak - film je technicky skvěle zvládnutý a ústřední pár je výborný. Banální historka zde byla povýšena na umělecké dílo. ()
Reklama