Drtivý dopad

Jak nedělat katastrofický film aneb finální dopad kusu komety je jediná jakž-takž zapamatovatelná scéna. "Armageddon" (*****) je po vědecké stránce ještě o třídu horší, ale díky hromadě vtipů a tunám patosu vysílá k divákovy jasný signál, že ho nelze brát 100 % vážně. "Drtivý dopad" sází na vážnou notu a díky tomu prohrává na celé čáře. Nemluvě o tom, že emoce nefungují. Vůbec. (11.11.2008)

Točit filmy, které hrozí zkázou celému světu, by se mělo zakázat, protože se vlastně jedná o stejnou levost, jakou je podprahová reklama. Takovým filmem diváky pouze citově vydíráte. O to ubožejší je řešit obyčejné lidské problémy, jako jsou vztahy mezi rodiči a dětmi či první láska, na takto absurdně megalomanském pozadí. Když už něco takového natočit, tak tedy zatraceně dobře dbát na alespoň trochu uvěřitelný příběh a chování postav, čemuž ovšem musejí napomáhat i herečtí představitelé. Tento film by u mě propadl, nebýt té Bayovi příšernosti, ve srovnání s ní Drtivý dopad ještě zůstává docela snesitelným podíváním. Morgan Freeman jako prezident USA - dost směšné, ale stále mnohem lepší než Harrison Ford. (30.01.2005)

Film patří k tomu nejhoršímu co jsem kdy viděl, abych byl upřímný tak jsem to nedokoukal. Vzhledem k rozpočtu a hvězdnému obsazení je to asi největší propadák co znám. V Armageddonu byl alespoň humor a akce, Drtivý Dopad bych klidně hodil ihned po premiéře do dopoledního programu Novy mezi telenovely. (08.07.2006)

Nečekal jsem nic a ani člověk ať nic nečeká je to katastrofická krása a ve směs se nic neděje ale tady prostě nevadí tady jsem žral příběh a danou situaci jednání, romantika nechyběla napětí akce a drama taky ne finální ukončení je velkolepé a rychle je dobře že i dříve dokázaly filmy nesmírně dobře potěšit mít skvělé efekty dodat mrazivé scény, herci na svém začátku a pak se s úsměvem koukám na nebezpečí. (26.09.2018)

„Vím, že jste jen novinářka, ale taky jste bývala člověk, ne?“ uzemní James Cromwell dychtivou Téu Leoni, která stoupá kariérně vzhůru. Vydala se po stopách politického sexuálního skandálu, ovšem záhy bude televizní tváří jednoho marného boje. Mládežník Elijah Wood totiž v rámci astrologického kroužku objevil kometu. Ovšem kometu, která si to míří rovnou na Zemi. Lidstvo čelí kruté pravdě. Je tu však ještě skupina astronautů (naftař Bruce Willis dostal tentokrát volno), která se pokusí o nemožné, a pak další postavy, kdy některé z nich mají to štěstí, že se coby vyvolení dostanou do záchranného podzemního krytu. Zbytek má smůlu. Režisérka Mimi Leder se prostě podívala na skutečnost, co by kdyby. Výsledek není a nemá být o opulentních speciálních efektech (jasně, vlny, která smete New York, se dočkáme), vymazleném vizuálu a velkých hrdinských gestech, rozměr má být mnohem komornější a „psychologičtější“. A asi je. Jen se to celé bere smrtelně vážně. A to je škoda. Protože některé momenty jsou spíš úsměvné než dramatické. Herci každopádně fajn, James Horner tradičně dojímavý. (24.03.2021)