Potichu

Pokud si vezmete základní příběhovej námět divnejch oblud háklivejch na zvuk, který začnou atakovat lidstvo, prakticky každý klišé, co vás napadne, je i v tomhle filmu. Každý z nich je tu ale zároveň napo­zicovaný vždycky jen tak akorát šejdrem, aby se ve vás mohlo dokonale minout opravdu jakýmkoliv emoci­onálním účinkem, takže se ve výsledku vlastně ani nejde moc divit, že Stanley Tucci se tu celej film zoufale snaží neusnout ve stoje, zatímco Miranda Otto jen matně vzpomíná, jak tu samou roli ustrašený matky hrála už přes čtrnácti lety ve Spielbergově Válce světů. víc » (12.04.2019)

(57/2019) / Stanley Tucci potiahol, ako vždy. Film sa snaží nasadnúť na momentálne populárnu vlnu "sense" filmov, ale je vidieť, že nikto zo zúčastnených moc nešiel za Áčkovým počinom. Pre fanúšikov takýchto menších, žánrových filmov celkom obstojná voľba, pre väčšinu sú tu ale pecky typu Birdbox alebo A Quite Place. (6/10) (14.11.2019)

"But Otis has to pee." Mám z toho o něco lepší pocit než z February, v kterémžto filmu hrála též Kiernan Shipka, ale nutno dodat, že na rozdíl od něj to za horor moc považovat nejde. Je tu totiž absence nějakých opravdu děsivých, strašidelných nebo znepokojivých scén – někde k tomu je sice náběh, ale nijak extra to nezapůsobí. Vlastně to hutnou atmosféru postrádá obecně – což je u postapokalyptického snímku docela na škodu. Občas trošku naštve chování postav (hlavně ohledně používání různých improvizovaných zbraní), ale aspoň jsou tu rodiče zodpovědnější než v Tichém místu a dávají pozor na své děti, takže jsem to dokázal dokoukat. Obsazení je fajn, ale nikdo nemá úplně šanci – mimo již zmiňované Kiernan (Ally) a Tucciho (jehož postava sice měla podle všeho vykonat nějaký vývoj, ale scénář na to potom asi zapomněl) – nějak výrazně vyniknout. Což je škoda. (01.07.2020)

Oblíbený  moderní apokalyptický námět, kde uvěřitelnost oné apokalypsy rovná se téměř nule. Netopýři budou muset holt na svém světokoncovém potenciálu ještě zapracovat, nejde jim to ve filmu ani v reálu. V tomto Silence se svými dražšími  a slavnějšími bratříčky docela jasně prohrává,  démoni a mimozemšťani maj prostě větší aporating, to je jasná věc!  S přivřením obou hemisfér se tu ale pak dá užít vcelku pohodová sci-fi povídka  i s několika  překvapivě příjemně hutnějšími chvilkami, třá s chřestýši v rourách.   Ovšem po zjevení se zvěstovatele Pánova zjevení jsem zase klesl na mysli, nějak se mi nechce věřit,  že postapo přichází po apo bez jakéhokoliv intermezza. Ale tak, uvidíme, pořád je naděje, že si tohle budeme moci brzy ověřit na vlastních kůžích nebo spíš plicích, že.  Co je mezi dvojkou a trojkou? (13.01.2022)

Jakožto zdejší hororový expert a vystudovaný psycholog se domnívám, že by měl kameraman Leonetti nasměrovat své úsilí do oblasti, v níž je kompenzace komplexu méněcennosti možná a společensky žádoucí. Leonetti se bohužel již několik let fanaticky upíná k nedostižnému cíli v podobě hororové režie, v důsledku čehož s hrůzou pozoruji, jak onen komplex postupně ovlivňuje celou jeho osobnost, včetně rozumové a pracovní výkonnosti. V případě The Silence už ani nelze mluvit o zástupci hororového žánru, jelikož snímek kompletně postrádá napětí i atmosféru. S trochou štěstí by se ho možná podařilo prodat do BBC jako jednu z epizod dokumentárního seriálu Putování s pravěkými zvířaty. A scénář raději přejdu taktním mlčením. Ve výsledku naprostá ztráta času pro každého fanouška žánru, kterou nelze ohodnotit jinak než odpadem. (11.04.2019)